Porovnání mrkvové vykvetlice s mrkví normální
Vykvetlice, zvané též vyběhlice, se objevují u botanicky dvouletých druhů, jako jsou mrkev, petržel, celer, mangold a jiné. Normálně jsou tyto druhy dvouleté, tedy nejprve je v prvním roce vypěstujeme do konzumního stavu, aby vytvořily žádaný kořen nebo bulvu, poté je přezimujeme a teprve po vysazení druhým rokem vykvetou a přinesou osivo. V některých případech se však tyto dvouletky chovají jinak: vykvétají již prvním rokem a ve stejném roce mají snahu vytvářet i semena.
Mrkev která kvete, ale netvoří sladký kořen
Na první pohled by se mohlo zdát, že je to pro domácí osivaření vítané, nemusíme čekat do druhého roku. Ale to je omyl. Pokud takovou vykvetlici vytrhneme (např. mrkev), uvidíme, že nebude mít vyvinutý kořen. Dříve, než ho stihla vytvořit, věnovala sílu a energii na tvorbu květního výhonu. Takové mrkve samozřejmě nepotřebujme. Navíc pokud bychom ponechali vyběhlice dále kvést, mohly by způsobit zkřížení našich vybraných semenic a získané osivo znehodnotit. Proto vyběhlice ze záhonků konzumní zeleniny vždy včas odstraňujeme a na semeno je nepoužíváme. V té souvislosti lze připomenout také možnost křížení dvouletých zelenin s planými příbuznými, které se v létě vykytují v okolí. Je to zejména planá mrkev, neboli známý mrkvous, či planý pastinák. Také ty se mohou křížit s našimi kulturními odrůdami.
Vybíhání do květu se vysvětluje tím, že u rostlin proběhne jarovizace, tedy chladová fáze, která způsobuje vyvolání tvorby květu. Může to být například příliš časnou výsadbou v době, kdy je ještě chladno.
