Domácí semenaření v lednu: Zkoušíme klíčivost

Stačí navlhčená vata

Klíčivost v běžných domácích podmínkách zkoušíme za pokojové teploty. Vatu, filtrační či savý papír položíme na podložku (např. misku, talíř), navlhčíme je a rozložíme na ně semena. Necháme mezi nimi mezery, aby se nám pak lépe počítala, protože některá nabobtnají a zvětší objem. Můžeme je překrýt mikrotenovým sáčkem, aby nevysychala – nebudeme muset vše následně znovu zvlhčovat.

Některá semena klíčí velmi rychle. Brukvovité druhy (ředkvička, zelí, vodnice, řeřicha apod.), hrách, fazole a další luskoviny jsou obvykle již za týden vyklíčené. O něco déle to trvá teplomilným paprikám a rajčatům, pro které jsou i optimální teploty klíčení o něco vyšší (pro papriky např. 25–28 °C). Necháme je klíčit déle, asi 10–14 dní. Nejdéle z běžných zelenin klíčí mrkev a petržel, a to tři až čtyři týdny; však také venku na záhonku čekáme, než o sobě dají vědět.

Vyhodnocování klíčivosti

Spočítáme semena, která vyklíčila: měla by mít zřetelný zdravý klíček či již počínající děložní lístky. Ta jsou klíčivá. Neklíčivá semena zůstanou beze změny, případně se na nich objeví plíseň. Ideálně máme-li dost osiva – necháváme klíčit 100 semen. Vyklíčí-li z nich 86, je klíčivost 86 %. U některých druhů nemusíme zkoušet celou stovku, stačí i méně, například 50, 30 nebo 25, a výsledek na procenta pak dopočítáme. Při založení klíčivosti si vždy označíme druh, odrůdu a datum založení klíčení, abychom věděli, kdy semena spočítat. Výsledek klíčení si k osivu poznamenáme.

Čas pro zkoušku

Klíčivost zjišťujeme zejména u starších osiv, u nichž si nejsme jisti, zda by ještě na záhonu vzešla. Zkoušku uděláme také u semen, která jsme museli sklízet z ne zcela zralých rostlin, a rovněž tehdy, když panovaly při sklízení nepříznivé podmínky. Ve všech těchto případech pomůže zkouška klíčivosti ověřit, zda a jak jsou osiva klíčivá a použitelná. Je-li klíčivost u domácího osiva nižší, můžeme o něco zvýšit výsevek a dosáhnout tak porostu s optimálním počtem rostlin.

Domácí semenář v lednu

• kontrolujeme uskladněná osiva, zda nejsou napadená škůdci a neplesnivějí. Sledujeme obaly, aby byly v pořádku, vadné vyměníme. Všechna osiva máme popsaná (druh, odrůda, rok sklizně).
• ve sklepě pravidelně prohlížíme uložené dvouletky na semeno: mrkev, petržel, celer, pastinák, ale také zelí, kedlubny, kapustu aj. Vyřazujeme nemocné, kazící se rostliny, sledujeme, zda ve sklepě neřádí hlodavci. U zelí můžeme při kontrole odbalovat napadené listy, aby hlávka zůstávala stále čistá a zdravá.
• Dokončíme výmlat nebo vytření případně zůstaly ležet nebo viset nezpracované, abychom měli na jaře čistý stůl a všechna osiva připravená k výsevům.
• Koncem měsíce ledna již můžeme začít vysévat bulvový celer. Sejeme mělce na povrch a udržujeme půdu vlhkou (např. zakrytím plastikovým sáčkem). V domácím semenaření je osvědčená stará česká odrůda Pražský obří s velkými bulvami, dobře se dají osivařit také Maxim nebo novější Albín, který je bez antokyanového zabarvení.
• Nezapomínáme ani na studium odborné semenářské literatury: dobré jsou starší zahradnické knihy z první poloviny 20. století, cenné jsou též zahraniční publikace, které vycházejí často ze zkušeností s uchováním starých odrůd. Řadu informací k osivaření nalezneme dnes také na internetu.

Autor Petr Dostálek.