Někteří pěstitelé se domnívají, že meruňky by se neměly vůbec řezat. Pravda je to částečná. Při nezvladatelně bujném růstu nadměrně dlouhých letorostů je řez nezbytný. Meruňky však snášejí hluboký zmlazovací řez jen ve vhodné době: co nejdříve po sklizni, nebo tehdy, když k hojení řezných ran přispívají vyšší teploty.

Nejlepší plody přinášejí krátké výhony

Letorosty zničené moniliovým úžehem květů a větve s výronem klejotoku samozřejmě odstraňujeme průběžně během vegetace. Moniliová spála květů a moniliová hniloba plodů je stále častější. Meruňky, višně i třešně lze dobře ošetřit fungicidy pouze tehdy, když jejich koruny nejsou příliš husté a vysoké.

Zvláště v letech s nižší úrodou stromy více narůstají a pokud vynecháme letní řez, vytvoří nadměrně dlouhé jednoleté výhony, které dosahují délky 80–120 cm. Na rozdíl od jabloní je u meruněk a u většiny peckovin nástup do plodnosti o rok kratší: V prvním roce letorosty vyrůstají a současně se na nich zakládají květní pupeny a hned v následujícím roce plodí. Jenže to platí u výhonů přiměřené délky (20–30 cm). U dlouhých výhonů se květní pupeny zakládají jen ve vrcholových částech, dolní jsou často holé nebo jen s listovými pupeny. Plodnosti může být stále vysoká, ale plody jsou drobné a méně chutné. Tomu však lze předejít pomocí tzv. Šittova řezu:

  • Když letorosty narostou do přiměřené délky (20–30 cm), jejich vrchol nehtem zaštípneme. Uděláme to zpravidla již v druhé polovině května, případně i později. Tím vyvoláme žádoucí tvorbu bočního předčasného obrostu, na němž se květní pupeny založí daleko ochotněji než na nadměrně dlouhých letorostech.
  • Květní pupeny na předčasném obrostu pak kvetou v následujícím roce o 3–5 dní později než na „starém“ dřevě. To může být při nepříznivém počasí s pozdními jarními mrazíky v průběhu květu značným přínosem pro uspokojivou sklizeň i v méně příznivých letech.