Mnoho lidí okouzlí na dovolené na jihu Evropy nejen moře a památky, ale také množství subtropických rostlin s krásnými květy a mnohdy i velmi chutnými plody. Rostou volně v přírodě, ale i na ulicích, dvorcích, terasách, v oknech i na střechách domů malebných přímořských městeček. Jižní národy si na bohatou květinovou výzdobu potrpí a rostliny pokládají za přirozenou součást svého obydlí.

Zelené a kvetoucí suvenýry

Mnoho rostlin, které na dovolené potkáme, se snadno množí a lze je pěstovat i u nás. Mezi nejčastější rostliny, se kterými se můžete na dovolené setkat, patří granátovník čili granátové jablko (Punica granatum), fíkovník (Ficus carica) a oliva (Olea europea), pěstované jako užitkové rostliny, či oleandr (Nerium oleander) nebo aukuba (Aucuba japonica), rostliny okrasné. Lze je množit generativně semeny, ale tento způsob je zpravidla zdlouhavý, semenáčky rostou pomalu a bývají náročnější na péči. Pokud se v našich podmínkách dočkáme plodů, je to až za dlouhou dobu, někdy až po deseti letech a plody bývají malé a nepříliš chutné. V praxi se proto generativní množení téměř nepoužívá, zato s řízkováním se dočkáte úspěchu rychle.

Jak si jihoevropské rostliny namnožit řízkováním?

Z dospělých rostlin odebereme polovyzrálé (tj. částečně zelené a částečně již dřevnatějící) řízky v délce asi 10–20 cm, které by měli mít 3– 6 oček. Pokud si chceme dovézt řízky z dovolené, je nejlepší je odebírat až v den odjezdu, zkrátit všechny listy dle jejich velikosti asi na polovinu až třetinu, větvičky zabalit do jemnějšího vlhkého papíru nebo látky a dát do igelitového sáčku. Ten by neměl být zcela uzavřen, aby rostliny mohly dýchat a v teple se nezapařily. Takto připravené řízky snesou jedno až dvoudenní cestu domů zcela bez potíží. Při delším cestování musíme kontrolovat, zda řízky nevysychají nebo nezačínají pod papírem plesnivět.

  • Jako substrát se nejčastěji používá směs zahradní zeminy smíchané s perlitem nebo pískem v poměru 1:1, nebo můžeme ve stejném poměru smíchat všechny tři složky. Směsí naplníme květináče a substrát prolijeme, aby byl mírně vlhký.
  • Na řízkách ponecháme 3-4 zkrácené horní listy, zbylé odstraníme. Větvičky dole těsně pod očkem mírně šikmo seřízneme.
  • Pro lepší zakořenění můžeme řízky předem ošetřit některým ze stimulátorů zakořeňování.
  • Poté řízky zapíchneme z jedné třetiny až poloviny do substrátu v květináči.
  • Dostatečnou vzdušnou vlhkost řízkům zajistíme zakrytím květináče plastovou láhví s uříznutým dnem, průsvitným perforovaným kelímkem nebo pokojovým skleníčkem.

Zakořeňování trvá většinou kolem jednoho až dvou měsíců. Mezitím rostliny postupně otužujeme. Když vyraší pupeny a objevují se nové lístky, začínáme je větrat. Nejprve pouze na hodinu odšroubujeme uzávěr láhve, postupně dobu větrání prodlužujeme. Poté můžeme odklápět celou láhev a pokud rostliny na delší větrání nereaguje svěšením listů, můžeme láhev asi po třech týdnech zcela sundat.

Granátové jablko, symbol lásky

Starověká užitková rostlina je původem z oblasti Íránu a Přední a Střední Asie, odkud se rozšířil do oblastí kolem Středozemního moře. Již před 5000 lety se pěstoval v Palestině a v Egyptě, ve starověkém Řecku ho považovali za symbol plodnosti a lásky a byl zasvěcen bohyním Héře a Afroditě. První část latinského názvu Punica jméno je odvozeno od punského Kartága, kde se hojně pěstoval, granatum je z latinského granum - zrno, dle toho, že dužnina obsahuje velké množství semen. Ta jsou obalena šťavnatou jedlou hmotou. Plody se konzumují čerstvé, nebo jsou dále zpracovávány, nejčastěji na osvěžující šťávy. Po vyschnutí jsou tvrdé, trvanlivé a používají se pro dekorační účely.

Rostliny začínají plodit asi ve třetím roce po nařízkování, u nás většinou po 4-5 letech. Rostou jako keře či stromy, v přírodě dorůstají do výšky 5 m. Mají drobné lesklé opadavé lístky, lze je výborně tvarovat řezem. Granátovník též zaujme i svými krásnými, většinou rudými květy. Zakrslá forma Nana má menší listy i plody a výborně se hodí na tvarování bonsají.

Starověký fíkovník

Opadavý keř až strom dorůstající výšky kolem 10 m. Listy jsou větší, kožovité, troj- až pětilaločné. Také tuto rostlinu můžeme označit jako starověkou plodinu. Pochází ze Středomoří a Přední Asie, kde se od nepaměti pěstovala pro své chutné plody. Fíky se jedí čerstvé, ve větší míře se však suší. Fíkovník je dvoudomý, potřebuje tudíž ke tvorbě plodů samčí a samičí rostlinu. Většinou se však pěstují vyšlechtěné odrůdy se samičími květy, tvořící plody tzv. partenokarpicky - bez opylení.

Půvabný olivovník

Jedna z nejznámějších rostlin Středomoří a nejstarších kulturních rostlin světa. Pochází z oblastí kolem Středozemního moře, kde se dodnes hojně pěstuje. Je to dlouhověký strom s úzkými kožovitými listy vysoký kolem 10 m, odolný vůči suchu, slunečnímu úpalu a vysokým teplotám. Plody olivovníku jsou zdrojem kvalitního oleje. K přímé konzumaci, do salátů nebo dochucení různých jídel se používají konzervované zelené nedozrálé i zralé černé plody. Rostlina kvete a plodí i v našich podmínkách.
Z olivovníků se často tvarují i bonsaje, které již v poměrně nízkém věku mívají vzhled starých rostlin.

Pěstování

Granátovník, fíkovník i olivovník vyžadují podobné podmínky pro pěstování. Můžeme je pěstovat ve větších květináčích v bytě, velmi jim prospívá letnění. Vyžadují však chladnější zimování kolem 15 °C a méně. Rostliny při nižších zimních teplotách jednak prodělávají období klidu a tolik se za nedostatku světla v zimě nevysilují, za druhé jsou nižší teploty důležité pro zakládání květů. Ideální na zimování je nevytápěný zasklený balkon. Při nižších teplotách v zimě omezíme zálivku a substrát necháme před další zálivkou částečně proschnout.
Fíkovník a granátovník můžeme pěstovat zasazené i v nevytápěném skleníku nebo volně v půdě na zahradě na chráněném slunném místě u jižních či západních zdí domů. Snášejí mrazy kolem –10 ºC, pokud je důkladně zakryjeme, přežijí i nižší teploty. Ve větších mrazech mohou mladší větve i přes zakrytí namrzat, spolehlivě však znovu obrází. Na zahradu vysazujeme pouze větší rostliny ve stáří kolem 5 let. Fíkovník ve volné půdě může dorůst velikosti i několika metrů. U takto velkých rostlin zakrýváme na zimu pouze kořeny. Olivovník můžeme v našich podmínkách pěstovat venku jen v nejteplejších oblastech, klesnou-li teploty pod –15 ºC, rostlina uhyne.