Jak pěstovat a sklízet bulvový, naťový a listový celer?

Celer je jedna ze zelenin, která má výrazné příznivce i odpůrce. To však na jeho kvalitách nic nemění. Je zdravý a v kuchyni má široké využití.

U nás si pod názvem celer většinou představíme boubelaté kořeny, ty ovšem jinde ve světě (třeba ve Francii, v Itálii či ve Španělsku) téměř neznají. V těchto krajích místo hlízy nabízejí celer řapíkatý, vyšlechtěný do různých odrůd bez masivního kořene, zato s bělavými až žlutozelenými šťavnatými řapíky.

Nejen pro nebožtíky

Celer (Apium graveolens) neboli miřík vonný se k nám dostal z jižní Evropy. Znali ho ale také obyvatelé starého Egypta, kteří používali jeho listy při pohřebních obřadech. Původní planý celer moc vhodný k jídlu nebyl. Šlechtěním však vznikly kulturní formy, které dnes známe jako celer bulvový (pěstovaný pro zdužnatělé kořeny), celer řapíkatý, z něhož jsou využívány zdužnatělé řapíky listů, a třetí forma, listová, pěstovaná pro bohatou listovou růžici.

Bulvový celer

Má dlouhou vegetační dobu (210–270 dní), proto musíme na výsev do pařeniště nebo do skleníku myslet již v únoru.
Předpěstované rostlinky se 3–5 listy přepichujeme a v květnu je vysazujeme na záhon do sponu 30x40 cm. Jednodušší samozřejmě je, když na jaře koupíme předpěstovanou sadbu.
Sklizeň nastává na přelomu září a října, bulvy skladujeme při teplotách 0–1 °C a relativní vzdušné vlhkosti 95–98 %.

Řapíkatý celer

Jeho vegetační doba je zhruba o měsíc kratší. Pěstování má jednu specialitu – během růstu řapíky přihrnujeme zeminou, aby vybělely. Jsou už ovšem vyšlechtěné i samovybělující se odrůdy. Řapíky sklízíme na přelomu srpna a září.

Naťový celer

Výsev i pěstování je podobné jako u předchozích druhů, vegetační doba je zhruba 210 dní. Pěstujeme jej pro jemnou, lehce aromatickou chuť natě. Listy je možné sklízet průběžně od srpna nebo pak jednorázově na přelomu září a října, kdy je sušíme.

Výsev všech forem je podobný

V našich podmínkách začneme už na přelomu února a března, v dostatečně teplém skleníku i dříve. Osivo totiž obsahuje éterické oleje (podobně jako u petržele či mrkve), které prodlužují dobu klíčení.

Semena si udržují klíčivost tři až pět let, můžeme jich tedy nasít jen takové množství, jaké potřebujeme, a zbytek schováme na příští sezonu.
Pokud chceme klíčení urychlit, ponoříme semínka na noc do vody a pak je necháme uschnout na savém papíru. Poté je vysejeme na povrch substrátu v nádobě a jemně přitlačíme. Nemusíme je už zalévat, stačí voda v podmisce.
Kelímky překryjeme plastovým průhledným krytem s otvory na vzduch, čímž zvýšíme vlhkost potřebnou pro klíčení. Kryt ovšem občas zvedneme, abychom zabránili vzniku houbového onemocnění.

Výsadba na záhon

Na záhon celer vysazujeme v květnu. Při sázení nesmí být srdéčko sazenice „utopené“ v zemi, celer se pak deformuje a místo bulvy tvoří jen množství dužnatých kořenů.

Celer vyžaduje hlinité, středně těžké půdy s vysokým obsahem organické hmoty a dobrou zásobou vápníku.
Na lehčích půdách pěstujeme listový a řapíkatý celer, bulvový celer pro uskladnění pak raději na půdách těžších.
Vzhledem k velké produkci organické hmoty má celer vysoké nároky na pravidelné zásobení vodou. Důležitá je zálivka při výsadbě a v druhé polovině vegetace při narůstání bulvy. Bulvový celer zaléváme méně často, zato většími dávkami vody.

Hnojení celeru

Celer je plodina první trati, s tím souvisí nutnost na podzim zapracovat do půdy na metr čtvereční 4–5 kg chlévského hnoje a půdu dobře povápnit. Při výsadbě můžeme do půdy dodat hnojivo NPK (organickou alternativou je kopřivový výluh), na další přihnojování dusíkatým hnojivem je pak čas 6. a 12. týden po výsadbě. Ale pozor, nadměrné hnojení dusíkem může způsobit, že budou bulvy při skladování hnít, protože rostlina nakumulovala dusičnany. Řapíkatý celer má nároky na hnojení shodné s bulvovým celerem, ale potřebuje dodávat více dusíku, aby vytvořil větší množství zelené hmoty.

Sklizeň a skladování celeru

Přejde–li na stanovišti bulvový celer prvním podzimním mrazíkem, bude jeho chuť výraznější. Listy je možné dobře sušit, časem však ztrácejí aroma, proto je lepší zamrazit je, pak si velmi výraznou vůni uchovají. Pozdní bulvový celer sklízíme před příchodem mrazů. Očištěné bulvy se zkrácenými kořeny uchováváme buď v písku ve sklepě, nebo je můžeme založit do země ve skleníku, kde nemrzne. Na rostlině ponecháme jen listové srdíčko, nová nať bude postupně přirůstat.