Angrešt, jež je pro chluatost svých šťavnatých, sladkokyselých plodů nazývaný též srstka, pěstujeme buď ve tvaru keře, stromku s vlastním kmínkem, nebo na kmínku meruzalky zlaté s výškou kmene 50–120 cm. Každý typ pěstování má své výhody a nevýhody a vyžaduje odlišný způsob řezu.

Keř nebo stromek?

Tvar keře má řadu nevýhod: obtížná sklizeň plodů, rozložitě obloukovitý růst větví až k zemi, což znemožňuje pletí a okopávání keře, plody bývají zablácené a vyšší je také výskyt houbových chorob.

Zahrádkáři proto nejčastěji pěstují stromkový tvar angreštu roubovaný na kmínek meruzalky. Jeho plody jsou větší, velikostně i tvarově vyrovnanější a vybarvenější. Řez i sklizeň jsou pohodlnější, půdu pod stromky lze lépe udržovat bez plevelu a je ji možno využít k pěstování dalších rostlin. Ovšem životnost stromkových tvarů na meruzalce je nižší (kolem 10 let) a také vyžadují stálou oporu, aby se kmínek v místě roubování nezlomil nebo nerozlomil. Je také nutné každoročně odstraňovat od kořenů podrost meruzalky. Je třeba upozornit i na nebezpečí botrytidy, která způsobuje časté odumírání kmínku meruzalky.

Řez keřového angreštu

  • Vysazený keř angreštu v předjaří seřízneme na dva až tři pupeny, slabé a krátké výhony odstříhneme těsně u země.
  • V následujícím roce ponecháme na keři čtyři až šest nejsilnějších, vhodně rozmístěných, vzpřímeně rostoucích výhonů, které zakrátíme o jednu třetinu. Předčasně vytvořený obrost zkrátíme na dva pupeny. Přebytečné a slabé výhony odřežeme těsně u země.
  • Ve třetím roce zakrátíme prodlužující se větve na deset až dvanáct pupenů a boční výhonky na tři až pět pupenů. Počet základních větví by měl být osm až dvanáct.

Řez u volně rostoucích keřů spočívá v usměrňování počtu větví a odstraňování přebytečných, slabě vyvinutých, přehoustlých a málo plodných výhonů. Základní větve odstraňujeme až když přestanou tvořit přírůstky, částečně prosychají a plody jsou drobné. To nastává zhruba po pěti až sedmi letech.

Výsadba a řez stromkového angreštu

  • Správně zapěstovaný tvar angreštu umožní sklizeň bez poranění ruky. Stromky angreštu sázíme buď samostatně v řadě, nebo střídavě v kombinaci s keři rybízu.
  • Vysazujeme je ke kolíku nebo k drátěnce tak, aby opora procházela až do té výšky korunky, kde je stromek uvázán.
  • Na podzim vysazenému stromku v předjaří sestříhneme výhony na tři až čtyři pupeny, ty slabé na jeden až dva pupeny.
  • Pět až sedm nejsilnějších výhonů vybereme za základ koruny a ve druhém roce je zkrátíme obvykle o třetinu.
  • Ve třetím roce a v dalších letech předjarním řezem odstraníme především výhony vyrůstající ze středu korunky a zároveň vystříháme všechny výhony zahušťující stromek, přičemž dbáme, aby byl základ korunky rovnoměrně rozložen kolem kmínku. Základní větve zkrátíme na osm až deset pupenů, vytvořený boční obrost zkrátíme na dva až čtyři pupeny. Zásahem dosáhneme nasazení velkých a kvalitních plodů a současně omezíme nebezpečí rozšiřování hnědého padlí.

Hlavní větve začneme zmlazovat nebo měnit za mladé výhonky po čtyřech až šesti letech.

Řez jako ochrana proti padlí

Jak u keřů tak u stromků angreštu je nezbytné zkracování konců výhonů napadených hnědým padlím. Napadené zbytky spálíme.

Dnes je však možné pěstovat i nově vyšlechtěné odrůdy, které touto chorobou netrpí, a proto nevyžadují zakracování vrcholů výhonů ani postřik speciálními fungicidy. Patří mezi ně například Karmen, Marlet, Pax, Rokula, Remarka, Rolonda s červenými plody a Invicta, Prima, Rixanta s plody žlutými.