Zelené hnojení chrání odkrytou půdu jako živý mulč, aby nebyla vystavena slunci a větru napospas. Nevpustí mezi sebe mnoho plevelu a pěkně vypadá. Květy nasytí včely, čmeláky a motýly, celé rostliny po posečení zase půdu.
Jaké rostliny pro zelené hnojení zasít?
Bobovité rostliny, jako je bob, vikev, peluška a lupina bílá jsou vynikajícím zdrojem dusíku. Umí díky spolupráci s nitrifikačními bakteriemi poutat vzdušný dusík a zabudovat ho ve svém těle. Poté, co je posečeme, ho opět pozvolna uvolní do půdy. Ovšem nikdy je nekombinujeme s hnojivy průmyslovými, protože ta činnost nitrifikačních bakterií oslabují. Nesejeme je však na záhony, kde jsme pěstovali fazole a hrách - půdě svědčí střídání nepříbuzných rostlin. Ideální jsou na záhony, kde rostla nebo bude růst na dusík náročná brukvovitá zelenina ale také listová či plodová. Brukvovité zelenině zase jako zelené hnojení nesvědčí příbuzná hořčice, ovšem jinam ji použít můžeme.
Nejuniverzálnějším zeleným hnojením je svazenka vratičolistá. Můžeme ji použít po jakékoliv plodině, protože s žádnou u nás pěstovanou není příbuzná. Krásně kvete a poslouží včelám, čmelákům a motýlům jako vítaná potrava pozdního léta a časného podzimu. Počátkem srpna zasetá svazenka pokvete již v září.
Setí a sečení
- Semena rostlin rovnoměrně rozhodíme na urovnanou plochu, lehce zahrneme hráběmi a při vzcházení nenecháme zaschnout.
- Rostliny posečeme v době, kdy začnou odkvétat a lehce je zapravíme do půdy. Hluboké rytí nebývá přínosné, ve svrchních vrstvách je půdní mikroorganismy zpracují rychleji, rytím navíc z hlubších vrstev často uvolníme semena plevelů, které potom mají šanci vyklíčit. Rostliny stačí s půdou smísit lehkým okopáním motykou nebo zamícháním rycími vidlemi.
Ozimou vikev či řepku můžeme vysít i v průběhu srpna či září a posíci a do půdy zapravit až na jaře. Přes zimu bude porost chránit půdu před erozí.
