Ideální místo pro kompost

Místo pro kompost by nemělo být lokalizované na místě, kde po celý den svítí slunce nebo je bičované větrem. Ideální umístění je v polostínu někde poblíž stromů na kraji zahrady. Samozřejmostí by měla být jeho snadná přístupnost.

Kompostování je způsob, jak běžný zahradní opad přeměnit v zeminu, velmi bohatou na živiny. Do kompostu velmi často dáváme posekanou trávu. Jenže, při kompostování by měl odpad zetlít. A při velkém množství tráva hnije a zapáchá, zvláště, pokud je jen tak někde odložená na hromadě v rohu zahrady. Trávu bychom měli míchat s hlínou, listím, štěpkou a dalším zahradním materiálem ze zdravých rostlin. Kompostování trávy a ostatního materiálu provádíme alespoň v poměru 1:2, pokud máme hodně listí, například na podzim, pak poměr vůči trávě ještě zvýšíme na 1:3. Tím docílíme kvalitního kompostu, bohatého na dusíkaté a uhlíkaté sloučeniny.

Do kompostu ukládáme i plevel, ale až po měsíci po jeho vytrhání ze zahrádky. Po vypletí záhonů jej necháme zaschnout, vložíme mezi dvě silnější vrsty trávy a přehodíme hlínou. Vzniklé teplo zaručí, že nežádoucí rostliny již znovu nevyklíčí.

Kompostér vlastní výroby nebo kupovaný?

Když máme vybrané místo pro kompost, ještě musíme vyřešit otázku, zda si kompostovací silo postavíme svépomocí nebo zakoupíme už jako hotový výrobek. Pokud se rozhodneme vyrobit si kompostér z prken, je to asi nejsnazší a nejlevnější možnost. Navíc přírodní materiál bez jakýchkoliv nátěrových hmot působí v zahradě poměrně esteticky, zvláště pokud dbáme na umístění a snažíme se jej citlivě zakomponovat do zahrady. Kompostér tak může stát v rohu zeleninové zahrádky, kde máme jednu polovinu jako skladovací a druhou jako místo pro zrání kompostu nebo jako živnou půdu pro náročné rostliny, jako je cuketa, dýně nebo okurky polní. Kupované kompostéry se nabízí v plastovém nebo dřevěném provedení, dražší modifikace pak vyjdou klidně na ceny kolem deseti tisíc korun.

Nezapomeňte na přístup vzduchu a vláhy

Kompost musí být přístupný vzduchu ze všech stran, jedině tak správně pracuje. Nevadí, pokud boky kompostovacího sila zakryjeme prodyšnou netkanou textilií. Ta zabrání nechtěnému růstu plevelů po stranách, avšak nebrání přístupu vzduchu.

Tím, že se kompostovaný materiál přímo dotýká země, dochází k jeho postupnému rozkádání - žížaly a aktivátoři v podobě drobných mikroorganismů mají volný přístup. Nežádoucí je jakkoliv zakrývat dno kompostu folií nebo jiným pevným materiálem. Materiál by vlivem toho zahníval a průběh zdravého rozkladu by tak byl narušen.

Kompost bychom v sušším období měli po založení zalévat, aby byl vlhký a procesy v něm probíhaly efektivně. Když na zalévání zapomeneme, rozklad hmoty se výrazněji zpomalí. Zhruba za tři měsíce můžeme hmotu přeházet, rozrušením již slehlého a založeného kompostu podpoříme aktivitu mikroorganismů přivedením vzduchu. Podle toho, jak se ke kompostu chováme, za půl roku až rok máme k dispozici první ,,zlato ze zahrady“.