Naši předci na krajích polí pilně vysazovali větrolamy, aby vítr neničil rostliny, nevysušoval a neodnášel půdu. Dřeviny, které se jim osvědčily, patří mezi oblíbené ochránce před větrem doposud.

Stromy, které vítr nevyvrátí

  • Jako štíty proti větru se nejvíce osvědčily topoly, habry a duby, ve vyšších polohách buky, javory a lípy.
  • Pro rychlý start se hodí i břízy a jasany, které poslouží už za pár let. Později je prořežeme a uvolníme tak místo mohutnějším, košatějším stromům.
  • Na extrémních stanovištích, skalnatých a písčitých půdách, se uplatní i borovice.

Ovšem smrk, ačkoli je stálezelený, je pro výsadbu větrolamu nevhodný – mělce koření, kvůli čemuž je náchylný jak k vývratům, tak k zaschnutí – což se nyní projevuje ve všech oblastech, kam je uměle vysazován, ale kam nepatří. Stříhaný živý plot ze smrku k vývratům náchylný není, ale pokud je velmi hustý, může nejen ztišit vítr, ale zcela zabránit proudění vzduchu na pozemku, což také není žádoucí. Zahrada trochu vánku potřebuje, pohyb vzduchu je prevencí mnoha chorob.

Větrolam doplní keře

Spodní patro větrolamů, tvořené řadou vysokých stromů, může profukovat až příliš. Řešení je snadné – volné prostory vyplní keře, nejlépe původní a odolné druhy (hloh, trnka, šípková růže, dřín, bez černý aj). Mohou nám navíc poskytovat jedlé a léčivé plody, jsou úkrytem a domovem pro zpěvné ptactvo a navíc chrání i naše soukromí. Pro menší zahrady, které si stromořadí na okraji nemohou dovolit kvůli prostoru i přílišnému zastínění, pak jako větrolamy poslouží samotné keře.