O pařezinách a středním lese v praxi s lesním inženýrem Dušanem Utinkem

Střední les, to jsou periodicky mýcené pařeziny s řídce rostoucími vysokými stromy. Porost poskytuje dřevo na topení i na stavbu a prospívá přírodě.

Ing. Dušan Utinek, PhD., převádí vysoké lesy na střední postupně od devadesátých let. Nejdříve ve svěřených lesích a po roce 2010 ve vlastním lese, který se rozkládá na čtyřech hektarech poblíž Čejkovic na Znojemsku. Středním lesem se zabýval jak ve své dizertační práci, tak v mnohaleté praxi. Jeho zkušenosti nás mohou inspirovat.

Co je to střední les?

Při pařezinovém způsobu hospodaření se periodicky sklízejí stromy, které vyrůstají z výmladků na pařezech listnáčů. Pařeziny jsou tak skvělým zdrojem palivového dříví a jsou li tvořeny původními dřevinami, přispívají zároveň k ochraně přírody, neboť poskytují různorodé prostředí mnoha druhům rostlin i živočichů.

Ještě zajímavější pro přírodu i hospodáře je však takzvaný les střední neboli sdružený, který se skládá z výmladků (pařezin) a z řídce rozestoupených vysokých stromů především semenného původu; říká se jim výstavky. Střední lesy, které kdysi každoročně poskytovaly palivové dřevo a k tomu v menší míře produkovaly i kvalitní dřevo na stavby, u nás zmizely po roce 1950. Byly převedeny na lesy vysoké, jejichž účelem je poskytovat dřevo pro pilařské zpracování. Současná vysoká poptávka po palivovém dříví i význam v ochraně přírody by proto logicky měly vést k znovuobnovení středního lesa.

Zajímavá alternativa pro majitele lesů

„Když jsem les koupil, stromy byly staré 40-50 let. Nyní část tvoří lipová pařezina a část dubová pařezina s dubovými výstavky - jsou tu duby letní a jeden dub cer. Na části pozemku mám ještě les vysoký, ale i ten převedu na střední. Prokázal jsem totiž, že to může být výnosné. Vypěstujete mnoho dřeva na topení, které zužitkujete sami, nebo je prodáte - stačí je pořezat, ani se nemusí štípat. Roční přírůstek je v objemu přes tři kubíky z hektaru, které lze zužitkovat jako palivo. Jednou za podstatně delší období pak můžete v případě potřeby těžit i výstavky, kvalitní kulatinu. Stromy totiž nerostou v zapojeném porostu, a proto narůstají více do síly, mají rovněž větší koruny a jsou díky tomu odolnější vůči chorobám, škůdcům i vlivům počasí.

Pro majitele menších středních lesů však může být ekonomicky zajímavější pouze těžba palivového dřeva, protože prodávat kulatinu v malých objemech je velmi složité. Kdybych les obnovoval ze semenáčků nebo sazenic, byly by dnes sotva po kolena, zatímco výmladky z pařezů jsou už 2,5 metru vysoké. Za rok výhony vyrostou o 1-1,5 m, nedusí je tráva a nemusíte se o ně starat. Sazenice v prvním roce spíš bojuje o přežití, a doubek začne přirůstat až po třetím roce, nejdřív musí pořádně prokořenit. Dubové výmladky na jedné vytěžené ploše pařeziny jsem musel oplotit, neboť lákaly srny z okolí-lipové výmladky je však nezajímají.

Jak ochotně obrážejí?
Měkké listnáče, jako jsou lípy, vrby, topoly a olše, obrážejí velmi rychle, ale také rychleji hoří. Z tvrdých listnáčů ochotně obrážejí duby, habry, jasany nebo javory, hůře buky a velmi špatně břízy. Tvrdé kvalitní dříví na topení poskytují také lísky, které lze výborně zmlazovat. Dříve to byla dokonce dřevina, která tvořila lesní porosty. Dnes však podle platné lesnické legislativy není určena k zalesňování lesních pozemků. Líska je přitom na velké části našeho území původní a je všestranně užitečná.

Odolnost vůči suchu

Pařeziny jsou nenáročné a odolné, což by se vzhledem k suchým horkým létům mohlo ukázat jako zásadní plus. Letní sucho letos způsobilo ve výsadbách sazenic ve vysokých lesích velké ztráty, protože vršek půdního horizontu byl vyschlý, poslední zbytky vláhy se v horku vypařily a semenáčky a sazenice hynuly. Oproti tomu výmladky raší z mohutného kořenového systému, který vodu čerpá třeba z dvanáctimetrové hloubky. Proto byly i za sucha pěkné a zelené. Vysoké stromy, výstavky, shodily listy už v půli srpna, což je jejich obrana proti nadměrné ztrátě vody. Trochu se tak sice zpomalí přírůst, ale strom přežije. Lípa tuto strategii ovládá dokonale, zda budou v pořádku i duby, budu s jistotou vědět na jaře. Duby, stromy s výjimečně kvalitním dřevem, jsou jako výstavky velmi oblíbené. Ale vhodné jsou i další druhy stromů. Například můj vzor, Julius Wiehl, který na jižní Moravě kdysi zavedl střední les ve velkém, si jako výstavkové stromy zvolil převážně modříny.

Jednoduché hospodaření

Střední les vyžaduje jen velmi jednoduché hospodaření. Stačí ho jednou za 30-40 let vytěžit a ponechat výstavky. Navštívil jsem lesy v Rakousku a v Bavorsku, kde takto hospodaří po stovky let. Vždy jsem si myslel, že je třeba výmladky na pařezu alespoň jednou vyjednotit, jsem zvyklý lesní porosty vychovávat. Ale tamější hospodáři nic takového nedělají a jejich lesy přesto prosperují. Vytěží pouze výmladkové patro a ponechají určený počet vhodných výstavků. Jsou to obvykle společenstevní sedlácké lesy, kde je plocha určená toho roku k těžbě rozdělená na díly, tálky, a každý majitel má při těžbě povinnost ponechat na svém tálku podle jeho velikosti dva či více výstavků.

Z vysokého na střední

Na pařezy, základy budoucích pařezin, se stromy obvykle těžily ve věku kolem čtyřiceti let. V mém padesátiletém lese obnova probíhala také dobře, ale ve starším porostu není zmlazení z pařezů tak vitální. Problém je i s ponecháním výstavků ・ duby, které se celý život tísnily v zapojeném porostu a mají malé koruny, náhlé větší oslunění špatně snášejí. Ve starších porostech jsem proto budoucí výstavky uvolňoval postupně, aby si zvykaly. Na označených dubových výstavcích pravidelně měřím přírůst, sleduji vývoj korun, zdravotního stavu a zavětvení. Vidím proto, jak ponechané stromy reagují na různé stupně prosvětlení. A zjistil jsem, že postupná příprava ve starších porostech znatelný vliv na přírůst neměla. Lepší přírůstky byly naopak na plochách, kde byly výstavky rovnou ponechány osamocené. Přesnou hranici věku lesa, za kterou by už výstavky razantní zásah vydržet nemusely, sice neznám, vím jen, že nikdo nenechá hlavní stromovou vrstvu, pařezinu, bez mýcení a tedy bez obnovy déle než čtyřicet let.

Složitá legislativa

V lesním zákoně sice není hospodaření v pařezinách přímo zakázáno, nicméně vyžaduje udělení několika výjimek. Pěstitelská doporučení pro pařeziny a střední lesy navíc upadla téměř v zapomnění. Střední les, kombinace vegetativně obnovovaných pařezin a výstavků, které by měly mít semenný původ, je z hlediska legislativy ještě složitější. Kdo se rozhodne hospodařit ve tvaru středního lesa, musí si nejprve nastudovat zákon o lesích, všechny prováděcí předpisy a teprve potom si nechat zpracovat lesní hospodářský plán, podle něhož si pak požádá o potřebné výjimky. Zákon tedy hospodaření ve tvaru středního lesa rozhodně neznemožňuje, ale zatím ho ani neusnadňuje. Platí od roku 1996 v nezměněné podobě a stále preferuje produkci kvalitního dříví, tedy kulatiny, nijak zatím nereaguje na změněnou společenskou poptávku po různých funkcích lesů ani na zvýšenou poptávku po palivovém dříví. Produkce kulatiny nebývá pro malého vlastníka lesa zajímavá, zatímco palivové dřevo snadno vypěstuje a prodá. A zákon také nereflektuje význam středního lesa v ochraně biodiverzity. Jednoznačný je i význam středního lesa pro zachování mnoha druhů rostlin a zvířat. Například náš největší brouk, ohrožený roháč, potřebuje osluněné kmeny listnáčů a já doufám, že se do mého lesa brzo z nepříliš vzdálených nejbližších lokalit svého výskytu nastěhuje. Střední les rovněž poskytuje útočiště dalším mnoha druhům rostlin a živočichů - takříkajíc každá žoužel si v něm najde místo. Tento typ lesa proto může být podle zákona i takzvaným lesem zvláštního určení potřebným pro zachování biologické různorodosti, která je prospěšná pro nás všechny.

Foto: Dušan Utinek a Jana Bucharová