Je jen málo plodin, které mají tolik podob jako fazole. Najdeme mezi nimi typy keříčkové i pnoucí, fazole na suchá zrna i na zelené lusky. Lusk může být kulatý i plochý, zelený, žlutý i fialový, zrna pak červená, černá, fialová, bílá, ale i strakatá.

Rostliny jsou původem z Nového světa a tudíž by měly být v našich končinách exotickou plodinou. Za pár století ale v Evropě zdomácněly natolik, že jejich cizokrajný původ při pěstování ani při konzumaci nevnímáme. Fazole jsou prostě naše.

Lahodné lusky

Fazol zahradní byl vyšlechtěn a je pěstován se záměrem sklízet a konzumovat zelené (nebi i fialové či žluté) lusky. Tyto lusky jsou bez pergamenové vrstvy a tzv. struny ve hřbetu lusku. Lusky zahradního fazolu jsou lehce stravitelné a chuťově jemné. Proto se stávají stále oblíbenější přílohou i samostatným jídlem.

Barevná zrna

Jedlé jsou i lusky a fazole okrasných odrůd. Je však nutné je povařit, stejně jako je tomu u fazolí užitkových.

Fazol na suchá zrna, fazol polní, je typickou luštěninou – má pergamenovou vrstvu v lusku, což umožňuje lehčí vylušťování semen při sklizni.

Fazole vynikají obrovskou variabilitou ve velikosti, tvaru i barvě zrn. Místní krajové odrůdy se přesévaly v našich vesnicích z generace na generaci. Jestli je ještě máte někde schované po babičce, nezbavujte se jich. Mohou být unikátní z genetického hlediska a jsou součástí kontinuity naší kultury. Kontinuity, kterou bohužel v posledních letech hodně ztrácíme. A můžete také samozřejmě vyzkoušet i novinky, třeba keříčkovou odrůdu Petra (bělosemenná) nebo Carmen se semeny červenými.

Flageolette, francouzská specialitka

Fazole pro sklizeň ve voskové, mléčné zralosti a hlavně způsob jejich sklizně i konzumace nejsou u nás obvyklé. Francouzi, milovníci této zeleniny, jim říkají flageolette.

  • Jejich velká semena sklízejí tehdy, když jsou ještě měkká, nezatvrdlá, ale již plně vyvinutá.
  • Vylupují je z lusků, krátce povaří a používají do zeleninových salátů.

Do této skupiny patří třeba keříčková odrůda Rocco, která je krásná i na pohled. Má zelené, červeně žíhané, 15 cm dlouhé lusky, ve kterých dozrávají podlouhlá oválná semena bílé barvy s fialovým žíháním. Salát, který si připravíte, tedy bude nejen chutný, ale i krásný.

Keříčkové, nebo tyčkové fazole?

Keříčkové fazole mají rychlejší nástup do plodnosti a poskytnou vyšší koncentrovanou úrodu v kratším časovém období. Vzhledem ke kratší vegetační době netrpí tak výrazně chorobami a škůdci. Zaberou ale na zahradě více místa, a pokud chcete mít čerstvé fazolky po celé léto, musíte fazolky vysévat opakovaně asi ve třítýdenních intervalech.

Tyčkové fazole umožňují na malých zahrádkách využít „třetí rozměr“ – výšku, protože se pnou po opoře vzhůru. Do plodnosti vstupují později, ale mladé lusky můžete pravidelně sklízet až do podzimu. Navíc tyhle fazole přispějí k letní pohodě stínem a plní i dekorativní funkci.

Pěstování

  • Fazole podobně jako hrách mají na kořenech nitrofilní bakterie, které jsou schopné vázat vzdušný dusík a obohatit jím půdu. I přesto fazole vyžadují do počátku růstu základní zásobu dusíku. Po skončení vegetace však zanechají půdu s vyšším obsahem této živiny, než jaký měla před výsevem!
  • Fazole jsou teplomilnou zeleninou. Na jaře je nevyséváme dřív, než se půda dostatečně prohřeje (alespoň na 12°C v chladné půdě mohou semena v průběhu klíčení zahnívat.
  • Vyhovuje jim lehčí, propustná půda s pH 6,0–6,8.
  • Půdu kolem rostlin kultivujeme jenom do počátku kvetení, pozdější zásah do porostu zapříčiňuje sprchávání květů a negativně působí na zdravotní stav fazolí.

Přezrálé lusky zahradních fazolí můžeme nechat na rostlině a po úplném dozrání sklidit semena. Ta lze namočit, uvařit a konzumovat stejně jako polní fazole určené pro sklizeň zrna.