Pěstovat můžeme třešně rané a pozdní. Rané odrůdy začínají zrát koncem května, za pozdní se zpravidla označují třešně zrající v červenci. Pokud je sucho a teplo, bývají rané třešně drobné – je to jen slupkou obalená pecka. Proto se vyplatí stromy několikrát důkladně zalít, ovoce pak bude větší a chutnější. Pokud je však jaro vlhčí, nemá například odrůda Rivan žádnou chybu a plody z poslední sklizně jsou již plně vybarvené a lze je i zavařit. Později zrající odrůdy již mívají plody větší, mezi ty největší patří pozdní tmavé chrupky Kordia a Hedelfingenská.

Botanicky se pozdní odrůdy řadí do dvou skupin. Jedny jsou srdcovky, druhé chrupky. Rozdíl mezi chrupkou a srdcovkou je v tuhosti dužniny a slupky, ale občasný konzument to téměř nepozná. Stačí tedy při nákupu stromku říct, že chceme tmavou ranou třešeň a nebudeme zklamaní, ani když to bude „jen“ srdcovka, například Karešova, Kaštanka nebo tmavá polochrupka Burlat.

Výška stromu závisí na podnoži

Třešeň je ve své podstatě velký strom.

  • Pokud se pěstuje na podnoži tzv. ptáčnici (P–TU – s označením 1,2,3,) dorůstá velkých rozměrů.
  • Pokud chceme mít na zahradě třešeň menší, vybíráme podnož, která dává stromu menší růst (P–HL–A, P–HL–B, P–HL–C, G 5, Colt).

Při výsadbě je třeba brát ohled také na to, že na výjimky jsou třešně cizosprašné. To znamená, že buď musejí mít sousedi třešeň, která opyluje tu naši, nebo musíme vysadit na své zahradě dvě odrůdy, které se vzájemně sprašují, anebo musíme alespoň mít v jedné koruně naroubovanou odrůdu opylovače.

Pěstování

  • Třešeň potřebuje propustnou, hlubší, živnou půdu.
  • Pro zdárný vývoj a růst stromu i ovoce půdu ještě navíc obohatíme o vápník.
  • Vlhké polohy a vysoká hladina spodní vody snižují odolnost proti mrazům a klejotoku.

Prevence červivosti

Odrůdu můžeme vybírat i podle citlivosti k červivosti plodů.

  • Rané třešně tomuto napadení unikají, v nejhorším případě zůstává vajíčko jen na povrchu plodů.
  • Polopozdní a zejména sladké pozdní odrůdy již mají červíky (menší nebo větší) uvnitř plodů.

Pokud nechceme zjistit, že třešně byly červivé, až v okamžiku, kdy otevřeme kompot, stačí plody namočit na 2–3 hodiny do osolené vodní lázně, červíci vylezou a kompot pak bude čistý.

Důležitá je i péče o okolí stromu. Pokud pod třešněmi zobou slepice, nebo když se zemí „hýbeme“ (sekání, hrabání atd.), nemá larva a kukla vrtule třešňové mnoho nadějí na úspěšné dokončení vývoje – tedy na vylíhnutí nové létající samičky či samečka. Také pokud stoprocentně sklidíme všechny plody, odneseme velkou část larev pryč od stromu, takže příští rok bude ze země vyletovat méně vrtulí.

Pokud se o okolí třešní nestarají stejně pečlivě i sousedé, je nutná chemická ochrana. Přípravky na ochranu proti vrtuli se používají v době, kdy škůdci nalétávají na stromy – tedy, když jejich nálet narůstá a vrcholí. Jediná možnost, jak to zjistit, je sledovat počty těchto černých mušek (se žlutým zdobením s tmavě pruhovanými křídly) na žlutých lepových deskách zavěšených do koruny stromu. Obecně lze říct, že vrtule klade vajíčka zejména tehdy, když plody začínají žloutnout. To je čas na chemický postřik.

Hrozba moniliózy

Daleko horší než červivost je v posledních letech napadení třešní moniliózou. Velmi rané a rané třešně jí tolik netrpí („utečou“ jí), ale u ostatních odrůd každý rok čím dál tím více plodů hnije a plesniví přímo na stromech.

Preventivní ochranou je sběr a likvidace mumií (suchých plodů), ze kterých se nemoc spórami šíří, a postřik měďnatými přípravky ještě v době vegetačního klidu.

Nestačí ovšem, abychom moniliózní plody odstranili jen na své zahradě, uklízet by je měli i naši sousedé. Pokud to neudělají, měli bychom stromy chránit postřikem v době těsně po odkvětu, jinak třešně neuchráníme. Doporučuje se například přípravek Sporgon.

Na třešně čekají i špačci

Pokud úrodu ochráníme před červivostí i moniliózou, stále ještě nemáme vyhráno. Třešně, zejména rané, jsou pochoutkou pro zpěvné i ostatní ptactvo. Kosi ztrácejí ostych, nevadí jim, když trháme třešně od země, oni klidně hodují v koruně. Vedle nich uvidíme i další ptactvo, které bychom snad ani nečekali, třeba straky či sojky, z drobných savců si na třešních pochutnají například veverky. I shozené třešně pod stromy mizí, odnášejí je drobní hlodavci. Na pozdních odrůdách pak hodují celá hejna špačků.

Možná překvapivou obranou je špačník přímo v koruně stromu. Pokud je obydlený, domácí pán si strom obvykle uhájí i proti přesile a nikdo jiný se mu na něm nepase. Párek špačků pak ují z úrody pouze nepatrné množství.