Dusičnany jsou přirozenou součástí půdy, patří ke koloběhu dusíku v přírodě. Půda jich však dnes obsahuje mnohem více než dříve a než je přirozené. Rostliny dusík sice k růstu nezbytně potřebují, dusíkatá hnojiva však byla užívána až přespříliš. Za přebytky dusičnanů jak v půdě, tak ve vodě i v plodinách jsou zodpovědná především průmyslová dusíkatá hnojiva.

Špatný stav půdy obecně můžeme ovlivnit leda upřednostněním biopotravin, protože u nich není výnos a okamžitý zisk nadřazen dlouhodobému zdraví - půdy i lidí. Na vlastní zahradě můžeme půdu uchovat zdravou snadno, a sklízet díky tomu zeleninu bez obsahu pesticidů a přemíry dusičnanů. Svá specifika má však pěstování listové zeleniny ve skleníku, pařeništi a foliovníku, které právě začíná - dusičnany může hromadit i při ekologickém pěstování, pokud nedbáme na prevenci.

Prevencí je dostatečné osvětlení…

Při sporém osvětlení zelenina trpí nedostatkem uhlíkatých sloučenin. Právě díky nim však umí dusičnany proměnit na aminokyseliny, stavební prvky bílkovin. Proto se v ní dusičnany bez užitku hromadí. Šikovní pěstitelé, kteří mají ve skleníku listovou zeleninu velmi časně, by si na to měli vzpomenout. Pomohou dokonale čistá skla či fólie - ty se čistí obtížněji, ale oproti sklu a polykarbonátu propouštějí více UV paprsků a zeleninu tak ke hromadění dusičnanů nutí méně.

  • V čase krátkých dnů je vhodné jen velmi střídmé nebo raději téměř žádné přihnojování. Je lepší, když zelenina roste za příznivějších světelných podmínek a nyní jen čeká na sklizeň - tak tomu bývá především u otužilé zeleniny na záhonech, jakou jsou třeba kadeřávek či růžičková kapusta.

…a střídmé organické hnojení

I v pokročilé sezoně může obsah dusičnanů stoupnout, pokud zelenina nemá dostatek slunce a nevhodně ji hnojíme velkými dávkami minerálních hnojiv. Zato poctivým kompostem ji nepřehnojíme, neboť humus nejenže prospívá zdraví půdy i rostlin, ale váže i nadbytečný dusík a rostliny si z něj živiny berou postupně. Kompost však působí pomalu, proto ho i při organickém hnojení obvykle doplňujeme tekutým hnojivem. Dusík spolu s komplexem dalších prospěšných látek obsahují například kopřivový výluh či zkvašené slepičince. Ačkoli rostlinám a půdě prospívají více než hnojiva minerální, i je můžeme předávkovat. Rostliny proto hnojíme raději často a méně: hnojivo můžeme přidávat do zálivky každý týden, pokud je naředěné tak, že téměř nezapáchá. Hnojit rostliny je sice vhodné především v počátečních fázích růstu, ale zeleninu, kterou sklízíme brzy po zasetí, třeba listový salát k řezu, je lepší živit pouze kvalitním kompostem.

I když ani při organickém hnojení nelze dusičnany zcela eliminovat (protože i organicky vázaný dusík podléhá mineralizaci), zvýšený výskyt hrozí méně než u hnojení průmyslového. Řada studií ukázala, že zelenina pěstovaná podle pravidel ekologického zemědělství, tedy bez použití pesticidů a tedy hnojená organicky, obsahovala dusičnanů výrazně méně.