ropucha zelená (Bufo viridis)
Proti suchu jsou ropuchy odolnější než skokani a v noci se často pohybují mezi záhony a loví slimáky a larvy nejrůznějšího hmyzu. Zvláště zjara, kdy jsou plzáci malí, dovedou jejich množství značně zredukovat. Přes den pak ropuchy odpočívají v úkrytu pod kamenem, pařezem, v houští.
Bezpečné přezimování
Ropuchy dokáží přečkat zimu ve stavu strnulosti, bez vody a potravy. Ale musí si najít úkryt, ve kterém je nenajde ani mráz, ani predátoři. Pomůže jí, pokud na nakypřenou půdu nasypeme hromadu větví a listí, pod kterou se zahrabe. Posloužit může i suchá zídka s většími skulinami, zvláště pokud navazuje na svah, nebo je jakožto oboustranná, volně stojící, vyplněna kromě štěrku a kamenů zčásti i zeminou a trouchnivým dřevem.
Ropuchy tedy potřebují zjara jezírko, na podzim kupku klestí – a do třetice po celý rok absenci pesticidů na zahradě. Obojživelníci jsou jedněmi z nejzranitelnějších tvorů a na jedy v přírodě rychle doplácejí.
Jaké druhy ropuchy k nám mohou zavítat?
Ropucha obecná (Bufo bufo)
Ropucha obecná (Bufo bufo) je častou a velmi přizpůsobivou obyvatelkou zahrad, na kterých se může přes léto ubytovat, i když zde jezírko schází. K vodě, kde se narodily, ropuchy věrně putují každým rokem, po skončení rozmnožování se ale od ní vzdálí i na kilometry daleko.
Ropucha krátkonohá (Bufo calamita)
Ropucha krátkonohá (Bufo calamita) má v oblibě písčité břehy vod, kam se přes den zahrabává – vyhledává proto staré pískovny a lomy, ohrožují ji proto dobře míněné rekultivace. Také u zahradního jezírka se může zabydlet, pokud jí poskytneme vyhřátou pláž ze štěrku a písku.
ropucha zelená (Bufo viridis)
Ropucha zelená (Bufo viridis), žába s atraktivním zbarvením a krásnýma očima, svižně běhá po zahradách, vinicích i polích. Jejím přirozeným prostředím je step, v níž však potřebuje i vhodné nádrže pro rozmnožování. Na zahradě si může oblíbit okrasné štěrkové záhony, vřesoviště, nízkou skalku i vyhřátou louku.
