Řada pěstitelů ovoce není spokojená s výběrem některých odrůd svých stromů a přemýšlí, jak to změnit. Většinou si koupili už hotové stromky a s jejich roubováním nemají zkušenosti. Někdo si nechá nevhodnou odrůdu nově naroubovat od zkušenějšího ovocnáře, ale někdo se rozhodne, že si strom přeroubuje sám. Sáhne po literatuře a najde si kapitolu o roubování. Dočte se, kolik různých způsobů existuje.

Roubování kopulací je nejčastější, ale ne nejsnazší

Na prvním místě bývá v literatuře uvedeno roubování kopulací, a tento způsob také zkušení ovocnáři používají nejčastěji. Chce to „jenom“ dva šikmé řezy, jeden na větvičce stromu, a druhý na roubu. Ale řezná rána musí být rovná a stejně velká na obou částech. Oba řezy je nutné k sobě přiložit a musí „sedět“ (ne každý však ovládá nůž tak dobře, aby se mu to povedlo). Dále existuje ještě složitější způsoby roubování: jazýčkovou kopulací (kde přibudou další dva řezy), plátkování, roubování na kozí nožku a další.

Roubování za kůru

Základem úspěchu je doba, kdy roubujeme. Strom musí být v plné míze, nejlépe před květem, kdy se kůra odchlípne skoro sama.

Při roubování za kůru jsou nároky na práci s nožem minimální. Stačí jediný šikmý řez na roubu, dlouhý přibližně 3 cm, na přesnosti již tolik nezáleží.

Rouby řežeme již v únoru nebo v březnu. Pak je vodorovně zakopeme celé do země do hloubky asi 20 cm až do doby, kdy budeme roubovat.

  • Na původním stromu najdeme podlouhlý výhon, který na konci více méně kolmo uřízneme a od konce podélným směrem nařízneme kůru.
  • Kůru pak od konce odchlípneme a odhalíme pod ní již tvrdší dřevo.
  • Naříznutý roub pak do vzniklého prostoru zastrčíme.

Místo speciální pásky stačí obyčejná lepící

Jakmile roub zastrčíme, musíme vše ovázat. V zahradnických potřebách se prodává pásek fólie na převázání v kotoučích po 50 metrech. Roubujeme–li jen dvakrát nebo třikrát za život, je to skoro dost. Tak se raději vypravíme do papírnictví a tam si koupíme za pár korun nejmenší balení lepicí pásky. Tato páska není z papíru, jak to bývalo kdysi, ale je to také jemná folie. S tou pak ovážeme roub jedna radost. Nemusíme větvičku omotávat v jednom kuse a spoléhat se na to, že utěsnění zachráníme posledním uzlíkem. Stačí omotat jednou dokola a páska si své napnutí již udrží sama. Dále již roub klidně a důkladně omotáme po celé délce a chceme– li ušetřit štěpařský vosk, kápneme po omotání na holou řeznou plochu podnože trochu latexu.

Roubování vlků

Chceme–li mít ještě větší jistotu, že se alespoň některý roub ujme, doporučuji uříznout rok před roubováním silnou větev nebo dokonce kmen, a celý obvod řezu nechat kolem dokola obrůst větším počtem vlků a naroubovat jich hned několik. Naroubovali–li jsme větvičky na kmen, pak v dalším roce nové letorosty ohneme a nasměrujeme je jako postranní větve kromě toho nejlepšího, který bude tvořit budoucí kmen.