Rebarboru sklízíme postupně, jak řapíky narůstají, od dubna do poloviny až konce června. Dobrým indikátorem správného okamžiku sklizně je kvetení: ve chvíli, kdy rebarbora začne kvést, už řapíky nesklízíme. Pokud však vykvete velmi časně, jako tomu letos často je, stvoly s květenstvím opatrně vykroutíme a ve sklizni ještě pokračujeme. Jsou křehké, proto je opatrně vylamujeme nebo odřezáváme těsně nad zemí a zbavujeme listů. Můžeme je skladovat v ledničce až týden, pokud je zabalíme do vlhkého hadříku, i déle. V kuchyni řapíky vždy tepelně úpravíme. Rebarbora je lahodná v tvarohových koláčích a moučnících, v ovocných polévkách, kompotech a zavařeninách, v pikantním chutney a používá se i jako náplň do knedlíků.

Rebarbora je šťavnatá a zdravá

Při vaření se nedoporučuje používat hliníkové nádobí, které by mohlo reagovat s kyselinou šťavelovou.

Je ceněna pro velký obsah vitaminů A a B i dalších zdraví prospěšných látek. Obsahuje kyselinu jablečnou, listovou, citronovou a pantotenovou, flavonoidy a řadu esenciálních prvků i velké množství vlákniny. Je prospěšná pro krevní oběh, krvetvorbu, zlepšuje kvalitu pokožky a vlasů, likviduje škodlivé mikroorganismy a působí proti zácpě. Obsahuje také kyselinu šťavelovou, jejíž množství v průběhu vegetace narůstá. Větší množství kyseliny šťavelové však zvyšuje odvod vápníku z organismu, což podporuje tvorbu ledvinových a močových kamenů. Při rozumné konzumaci se ale nemusíme obávat, určitě by byla škoda si tuto delikatesu odpírat.

Zpracování rebarbory

  • Z řapíků stáhneme slupku, nakrájíme je na dílky a krátce povaříme s cukrem a skořicí.
  • Na koláče můžeme použít rebarboru i bez předvaření, jen pokrájenou.
  • Na přípravu koláčů v zimním období je možné povařenou hmotu sterilizovat jako marmeládu, popřípadě nakrájené řapíky zamrazit.

Pěstování

Reveň kadeřavá patří mezi nenáročné druhy a dobře roste i v chladnějších klimatických podmínkách. Pro dobrý vývoj kořenů však potřebuje hlubší, humózní půdu s dostatkem vápníku. V půdách kyselých, zamokřených či jílovitých roste pomalu a nevytváří kvalitní řapíky. Rostlina je vytrvalá a na jednom stanovišti může být až deset let. Podmínkou je však dobře vyhnojená půda, nejlépe na podzim chlévským hnojem nebo dobře rozleženým kompostem. Na jaře ji můžeme přihnojit tekutým organickým hnojivem, například výluhem z kopřiv.

Množení ze semen

  • Nové rostliny můžeme získat jednak dělením velkých trsů na podzim, nebo ze semen na jaře.
  • Do misek nasypeme výsevní substrát nebo agroperlit, navlhčíme jej, a na povrch rozmístíme semena, která zasypeme asi půlcentimetrovou vrstvou substrátu.
  • Misky můžeme zakrýt igelitem, abychom zabránili rychlému vysychání, a substrát pravidelně rosíme.
  • Osivo na světlém a teplém místě vyklíčí za několik dní, poměrně rychle rostou také mladé rostlinky.
  • Za 4-5 týdnů můžeme sazeničky, které mají již první pravý list, přesadit po jedné do menších květináčků, kde je necháme růst při teplotě okolo 20 °C až do doby, kdy je můžeme vysadit na stanoviště.

Výsadba sazenic

  • Rebarboru vysazujeme až v květnu po odeznění posledních mrazíků.
  • Vysazujeme je do sponu 1x1 m, ale pro běžnou spotřebu stačí jedna nebo dvě rostliny.
  • Dbáme na to, aby byl kořenový krček mladých rostlin přesně u povrchu půdy, protož „topené rebarbory by špatně rostly.
  • Mladé rostliny pravidelně zaléváme a zbavujeme je plevele.

Sklízíme až třetím rokem

První dva roky necháme rebarboru důkladně zesílit, řapíky sklízíme až třetím rokem, a to pouze 2-3 listy z jedné sazenice. V dalších letech odlamujeme až polovinu listů.

Odkud k nám přišla?

Rebarbora neboli reveň kadeřavá (Rheum rhabarbarum) je robustní, vytrvalá rostlina s listy podobnými lopuchu. Pochází z Asie a do Evropy se dostala z Mongolska a z Číny, kde se již před více než třemi tisíci lety využívala jako potravina a léčivo. Na celosvětovém rozšíření měli zásluhu zejména Arabové, v Evropě se začala pěstovat v 18. století.