Hrušky – kdysi velmi ceněné a vyhledávané ovoce – se v poslední době ocitají na okraji zájmu pěstitelů i spotřebitelů. Rozměrné koruny hrušní se jen těžko vejdou do malých zahrádek, mnozí vlastníci dávají přednost spíše okrasným než užitkovým zahradám a svůj podíl na úbytku hrušní má i stále více se rozšiřující choroba – rez hrušňová. Svou roli možná hraje i celkem vydatná kalorická hodnota hrušek, a poněkud horší stravitelnost. Ale přesto je škoda o ně jídelníček ochudit!

Odkud pochází hrušeň?

Hrušeň obecná (Pyrus comunis) se řadí do skupiny několika dalších zástupců rodu Pyrus, jejichž původní pravlast lze jen těžko vysledovat. Některé druhy pocházejí z oblasti Kavkazu, jiné ze Střední Asie, Středomoří a Severní Afriky. Z nich se pak křížením už velmi dávno vyvinuly kulturní formy, které provázely lidstvo odpradávna.

Hrušně v Evropě

Cesta hrušní do Evropy vedla pravděpodobně přes Řecko, což dokládá i starověká literatura. Například žák Aristotela Theofrast se ve svém spisu Historia plantarum zmiňuje o pěstování čtyř druhů hrušní, zvaných „apeos“. Z jeho spisů se také dozvídáme, že hrušky se tehdy nekonzumovaly syrové, ale vařené nebo sušené

Z Řecka pak vedla již jen krátká cesta hrušek do Říma. Marcus Plinius Cato v díle Historia naturalis uvádí, že v římských zahradách se v letech 23–79 našeho letopočtu pěstovalo na 35 druhů hrušek.

I v pohádkách Tisíce a jedné noci je zmínka, že se při hostinách, kromě mnoha jiných druhů ovoce, podávaly jako lahůdka i hrušky

Do zemí střední Evropy proniklo pěstování hrušní pravděpodobně již mezi prvním až pátým stoletím našeho letopočtu, snad s příchodem Slovanů, nebo díky římských legiím.

Opravdového vrcholu obliby dosáhly hrušky ve středověku ve Francii v dobách panování Ludvíků XIII. a XIV., kdy bylo známo na 900 odrůd!

Hrušně v Čechách

Z hrušek se dříve vařila povidla, sušily se jako pochoutka na zimu stejně jako jablečné křížaly, pracharandou (usušenými, rozemletými hruškami) se sypala sladká jídla. Chutná inspirace!

V našich končinách se ujalo pěstování hrušní nejprve v šlechtických a klášterních sadech a zahradách, ale brzy našly cestu i do venkovských zahrad. V době největší slávy hrušek se u nás pěstovalo celých 112 odrůd. Dostávaly také pěkná jména – ochutnat jste tehdy mohli Bartolomějku, Barvířku, Cibulku, Cvergli, Jakubickou, Krvavku, Majdalenku, Pstružku, Ovesňačku, Starou pannu, Špinku, Vavřinku či Žitňačku.

Ústup hrušní započalo rušení rozlehlých sadů v druhé polovině 19. století, které ustupovaly plochám pro pěstování řepy cukrovky. Pouze v Polabí a na záhřevných kopcích na Litoměřicku a Lovosicku, kde se hrušním neobyčejně dařilo, ještě v meziválečných časech rostly sady plodící hrušky vynikající chuti. Pamětníci vzpomínají, jak se v neděli hrušky česaly, balily do „sajnpapíru“ a v pondělí brzy zrána nakládaly na šífy plující po Labi do Německa.

Definitivní konec slávy české hrušky přineslo temné období kolektivizace. Na ladech sice staré hrušně dlouho přetrvávaly, časem však zarůstaly neprostupným trnitým křovím, nebo – nikým nečesány – planěly podél silnic.

Pěstování hrušní dnes a nové odrůdy

Mezi staré a vynikajícím odrůdy hrušní českého původu patří například Solanka, Zbuzanka, Muškatelka, Koporečka, Magdalenka, Ananaska česká

Šlechtitelské ústavy navzdory ústupu pěstování hrušní přicházejí s novými odrůdami vynikajících vlastností. Šlechtí především stromy menších tvarů, které by mohly obnovit oblibu hrušek. Ale na větší zahrady, zvláště ty, které se snaží o ekologické hospodaření a soulad s přírodou, patří i majestátní vysokokmeny, jejichž odrůdy se snaží mnozí nadšenci zachovat. Pro svůj mohutný růst a náchylnost k chorobám k pěstováním ve velkém už sloužit nemohou, ale pozornost a péči si zaslouží.

  • Hrušním se daří na záhřevných, hlubokých, hlinitých a živinami dobře zásobených půdách teplých oblastí. (Zde lze pěstovat i teplomilné odrůdy pocházející z Francie a Belgie (Angoulemská, Lucasova, Lectierova, Sixova, President Mas, Pařížanka /Comtesse de Paris/, Madame Verte, Charneuská, Boscova lahvice, Hardyho máslovka a jiné).
  • Vůči chladu odolnější odrůdy však lze pěstovat i na horách a spokojí se i s chudší a kamenitou půdou.

Letní odrůdy: Alfa, Clappova, Diana, Isolda, Laura, Radana, Wiliamsova

Podzimní odrůdy:Armida, Boscova lahvice, Charneuská, Elektra, Konference, Nitra, Vila

Zimní odrůdy: Amfora, Astra, Beta, Bohemia, Decora, Deltax, Dicolor, Ditax, Erika, Grosdemange, Jana, Lucasova, Nelax, Vonka