Na zahradě můžeme dokonalý přírodní koloběh živin a armádu neviditelných pomocníků využít v podobě zahradničení bez rytí. Tento alternativní způsob má kromě úspory času a námahy i další výhody. Rytí sice dočasně provzdušní půdu, ale zároveň naruší složité vazby půdních organismů a přeruší jejich pilnou práci. Na kvalitní půdě přináší zahradničení bez rytí dobré výsledky, dovedou ji totiž provzdušnit i početné žížaly. Úspěch má však několik podmínek – půdu nesmíme sešlapávat a musíme ji pravidelně obohacovat vrstvou kvalitního kompostu. Ideální jsou proto záhony, které obhospodařujeme z cestiček a vůbec do nich nevstupujeme. Místo hlubokého rytí pak postačí nakypření rycími vidlemi před výsadbou nebo prohrábnutí řádků plecím očkem podle potřeby.
záhony podle přírody
Vysoký záhon i osazený kompost
Zahradničení bez rytí lze díky speciálním vyvýšeným záhonům využít i na místech s těžší, jílovitou půdou, pro která tato metoda jinak vhodná není. Záhony mohou mít mnoho podob.
Záhony vysoké půl metru a více jsou pohodlné při práci a mohou být zajímavým doplňkem zahrady. Není však snadné je naplnit organickým materiálem (jednodušší variantou je osadit loňský kompost a nechat ho tak dozrát). K pěstování zeleniny bez rytí postačí i záhony nižší. Naplníme je kvalitní směsí kompostu a zeminy (například z krtinců), případně hnoje podle nároků pěstovaných rostlin.
Vyvýšené záhony připravené k osetí či osázení
Nezbytné prvky pěstovaným plodinám poskytnou i hnojiva minerální, ovšem humus do půdy nedoplní. Její schopnost zadržovat vodu i živiny a úrodná kyprost se pak ztrácejí. I proto je celkový stav zemědělské půdy kritický.
Příprava záhonu
■ Místo pod budoucím záhonem zbavíme plevelů, například rycími vidlemi. Často využívanou alternativou je lepenkový papír, který plevelům odřízne přístup ke světlu a poté se postupně rozloží. Před kladením dalších vrstev se papír pokropí, aby slehl. Diskutabilní je ovšem obsah škodlivých látek v kartónu, proto od něj přírodní zahradníci postupně upouštějí.
■ Záhony ohradíme prknem, starým trámem, proutěným plůtkem nebo řadou cihel či kamenů, aby z nich materiál nevypadával. Podobně poslouží i záhony zapuštěné v balících slámy, která se po letech promění v provzdušňující přísadu.
■ Šířku záhonů volíme takovou, abychom na celou jejich plochu dosáhli ze stran.
■ Hlavní cesty mezi záhony by měly být dostatečně široké pro průjezd kolečka. Můžeme je poklást štěpkou, kamínky, pískem nebo slámou.
■ Každý podzim na záhony navršíme nejméně 5 cm silnou vrstvu vyzrálého kompostu nebo hnoje. Žížaly se na svou oblíbenou krmi vrhnou a postupně ji promísí se spodními vrstvami půdy: zeminu tak provzdušní i obohatí o množství živin. Dále záhon poklademe vrstvou mulče, který půdu i život v ní chrání proti nepřízni počasí.
■ Na jaře můžeme po snadném odstranění případných plevelů rycími vidlemi a odhrábnutí zbytků mulče povrch rovnou osít.
osazený vyvýšený záhon
Vrstvený záhon
Na momentálně nepoužívané záhony na sklonku sezony ukládáme posečenou trávu, podrcené listí, zeminu z krtinců a podobný materiál, a to v několika opakujících se vrstvách do výšky 15 cm. Přes zimu hmota zetlí a na jaře bude záhon připravený k osetí či osázení.
Proti slimákům
Slimáci vajíčka ukrývají do půdy, takže když ji pozdě na podzim zryjeme, dostanou se na povrch a v zimě zmrznou. V nezrytých záhonech zůstanou, proto musíme úrodu bránit jinými způsoby.
slimák - nepřítel zahrady
Vyvýšené záhony lze využít jako základ mechanické zábrany. Tou je ostrý plech, ohnutý do strany a poté ještě dolů, což slimákům připraví velmi nepříjemnou překážku. Odpuzuje je především plech měděný, mnohdy dokonce stačí i měděný drát. Pivní fandové mohou podél záhonů vytvořit pivní lapací příkop. Pivo (a postačí odpadní zbytky ze sudů) sice přitahuje slimáky z okolí, ale zároveň je spolehlivě a humánně likviduje. Příkop však musí být dostatečně hluboký, se sníženou hladinou a vhodnými okraji, aby se slimáci nemohli pouze napít a odplazit. Centimetr vyvýšené okraje, například podélně položené a seříznuté PET láhve, ochrání užitečný hmyz. Brouk překážku raději obejde, zatímco slimák se plazí přímo vpřed za vůní piva. Většinou velmi dobré zkušenosti mají pěstitelé se „slimákožravými“ kachnami, indickými běžci, pro které jsou slimáci vítaným zdrojem bílkovin. Běžci však potřebují alespoň malou vodní nádržku, ve které by se mohli koupat, a dostatek prostoru. Mezi záhony dále rozmístíme nádoby s vodou, protože každé sousto rádi zapíjejí. Slimáci je skutečně zajímají více než zelenina, někdy však mohou salát při lovu slimáků zobákem trochu pocuchat. Plže usilovně hledají i v mulči, který svými šikovnými zobáky načechrávají.
mulčování
Slimáci a mulčování
Mulčovací vrstva půdu chrání před vysycháním a výkyvy teplot, daří se pod ní prospěšným půdním mikroorganismům. Prudké deště nenaruší strukturu půdy a nebudou z ní vyplavovat živiny. Lehké posypání čerstvě posečenou trávou zase aktivuje žížaly, které si ji zatahují do půdy, tím zeminu účinně provzdušňují a kypří. Nejen při pěstování bez rytí je proto velmi přínosné mulčování půdy kolem jednotlivých sazenic či mezi řádky, ať už posečenou trávou, slámou nebo listím. Trávu necháme mírně proschnout a klademe ji v tenké vrstvě, aby slimáky tolik nelákala. Dobrým trikem na slimáky je naklást návnady pod mulč ještě před jeho pokladením na záhon. Granule na bázi glukonátu železa je zahubí, ale neohrozí ostatní živočichy. Slimáci navíc před skonáním zalezou pod zem, díky čemuž na zahradě nenacházíme spoustu nepěkných vysušených mrtvolek.
