Naťová cibulka má jemně štiplavou chuť, která osvěží nejrůznější pokrmy, kterým navíc dodá i porci vitamínů, minerálů, enzymů a dalších blahodárných látek. Pokud si ji vypěstujeme doma, bude ještě lahodnější a zdravější nežli lákavé svazky, které se zjara objeví v obchodech.

Pěstování

Pro pěstování volíme naťové odrůdy, cibule sečky. Nedorostlé a se zelenou natí lze sklízet i klasické cibule, ale nemají ani zdaleka tak skvělou chuť ani příhodný tvar.

  • Už v druhé půli února můžeme semena zasít do pařeniště nebo skleníku, kde je přikryjeme netkanou textilií.Cibulkám svědčí kyprá, kompostem obohacená a přiměřeně vlhká půda.
  • Cibulky můžeme pěstovat i v teple domova, nejlépe v truhlíku či květináči, na co nejsvětlejším místě na okenním parapetu.
  • Pro časnou sklizeň mladých natí můžeme sít poměrně hustě, do sponu kolem1- 2 cm.
  • Jakmile budou natě tlusté jako tužka, můžeme začít celé rostlinky vytrhávat, používat a touto probírkou uvolnit místo pro růst zbylých. Ty můžeme pouze seřezávat, přičemž nať bude obrůstat.

Sibiřská naťová cibule

V průběhu roku lze naťovou cibuli pěstovat i jako trvalku, zvláště naťové cibule pocházející ze Sibiře jsou vysoce odolné vůči mrazu. Vynikající je například odrůda Kroll, která má velmi vysoký obsah vitamínů i chlorofylu a menší tendenci hromadit dusičnany než jiné odrůdy. Dorůstá až do půlmetrové výše a potřebuje dostatek prostoru. V květnu můžeme vysazovat předpěstované sazenice, půdu kolem nich mulčujeme. Pokud má rostlina prospívat mnoho let, začneme ji seřezávat až na konci léta nebo v druhém roce, abychom ji předčasně neoslabili. Vzrostlá cibule poté snese několik sklizní do roka, posilňovat ji můžeme kopřivovým výluhem.