Botanik Václav Větvička.
Zdroj: Deník / Martin Divíšek

Botanik Václav Větvička: Čí je červen?

Tak vám nevím a nepovím, čí je vlastně červen. Březen má své břízy, duben duby, pro květen jsem navrhl hrušen a jablonec. Červen má spojen spíš květinami. S pivoňkami, kosatci a růžemi.

Pivoňky mám odmala rád. Nejenže jsme je měli na zahrádce, ale zejména v pozdějším věku ve váze, protože tam vydrží velmi dlouho. A když už se rozhodnou, že končí, začnou jim korunní lístky pozvolna opadávat a já si přitom vzpomenu na jeden fejetonek Jaroslava Haška, kterým odpovídal na dotaz čtenáře: Co mám dělat, abych miloval pomalá smrákání tichých navečerů? Hašek poradil dokvétající pivoňky (případně růže) a nehlasný šelest opadávajících korunních lístků v zešeřelé místnosti.

Mnoho zahradních pivoněk je odvozeno od druhu Paeonia lactiflora

Vůně pivoněk

Pivoňky jsou s červnem spojené od těch dob, co se u nás pěstují; jedny, ty starší, jsou vlastně Evropanky a jmenují se Paeonia officinalis, pivoňka lékařská. Většina těch v současnosti pěstovaných je ale čínského a východoasijského původu a jsou odvozeny od druhu Paeonia lactiflora – což lze překládat jako pivoňka bělokvětá. A já stále vidím před očima jeden ze svátků Božího těla, případně Letnic, svátků Svatodušních. To mé památeční Boží tělo proběhlo v roce 1947 (to se ještě smělo) u nás v Modřanech. Po obci byly postaveny oltáříky s narašenými břízami, a od kostela ke kostelu šel průvod věřících. Tehdy snad všech. A aby se jim šlo měkce, mé spolužačky (to ještě taky směly) sypaly z košíčků na cestu korunní lístky plnokvětých pivoněk. Z někdejší situace, kterou si pamatuju, zbyl na tom místě jen jediný dům. Tak je to s časem.

Pivoňky mám rád i pro jejich zvláštní pivoňkovou vůni. Nebo taky pro jejich kulovitá poupata. V kanceláři mám obraz, pastel, spíš křídu, s vázou plnou pivoněk. Prostě: pivoňky jsou pro mne symbolem června stejně, jako Slavíčkův obraz Červnový den s rozpálenými červnovými střechami.

Botanická láska

Na fakultě jsem se stal spolužákem Milana Blažka. Ten se už od středoškolských dob věnoval pěstování kosatců, od těm mrňousů, co jich je plno na Pálavě až po ty velkokvěté, div ne americké. Během studia se jimi úředně zabývat nemohl, jeho školitel nesouhlasil s kosatcovým tématem pro diplomovou práci. Pak jsme se oba sešli v Botanickém ústavu v Průhonicích, kde dr. Blažkovi (jako už světově známém kosatcovém specialistovi) byla vyhrazena celá velká plocha na vytvoření nevídané a nádherné sbírky kosatců. I kosatce krásně či spíš zvláštně voní, a navíc mají hezké jméno, to botanické, spojené s duhou: Iris, zatímco pivoňky, Paeonia latinsky připomínají řeckého boha lékařství Paiona. Nejkrásnějším měsícem pro kosatce je – který jiný než červen. Dr. Blažek nebyl sám. Pivoňkami se v Botanickém ústavu zabývala Uljana Málková, později inženýrka Blažková a jak bystřejší z vás už usoudili, posléze manželka dr. Blažka. Červnová pole kosatců a pivoněk na okraji Průhonického parku tak ležela blízko sebe.

Růže má tisíce tváří, tedy odrůd

Královna květin do třetice

Do třetice všeho červnového musím dodat, že na okraji Průhonického parku byla také rozaria, plochy vyhrazené pro sbírky růží. Dvě založil dr. Ivan Klášterský a patřila růžím planým, a třetí rozarium profesor Pravdomil Svoboda, který kus života věnoval růžím kulturním, pěstovaným. Klášterského sbírku jsem pomáhal vytvářet, a od těch časů vím, že růžaři nedají jinak, než že červen považují za měsíc růží. Co na tom, že ty plané za chvíli odkvetou a ty kulturní, ušlechtilé, remontují a kvetou třebas až do podzimu.

Jak to rozsoudit? Čí je tedy červen? Taková otázka není na místě, etymologové tvrdí, že červen je měsíc červů, stejně jako květen je měsícem květů. S červenou barvou zrajících plodů prý souvisí až následující červenec.

Akční letáky