Atraktis znamená šipka
Bělokvětá chrpička (prý „bodlákovitá“ rostlina!) doznala během let přeřazení a přejmenování. Někdejší Centaurea preauxiana se teď jmenuje Atractylis preauxiana a s českým ekvivalentem bádel. České jméno se přisuzuje J. S. Preslovi z roku 1846.
Rodové jméno Atractylis je odvozeno z řeckého výrazu atraktis – šipka. Bádel patří do čeledi hvězdnicovitých. Je to nevysoká (no – spíš nízká, div ne přízemní) „dřevinka“, rozvětvený keřík se stříbřitě chlupatými listy. Onen bělavý květ je květenství, úbor, jak se na hvězdnicovitou rostlinu sluší. Jazykovité květy v paprsku jsou na konci jakoby roztřepené, trubkovité květy v terči jsou pravidelné, růžové a blednoucí. Po odkvětu zpravidla na keříku zůstává a „zrezatí“, zhnědne. Je na Kanárech „ostře sledovaná“, chráněná i španělskými zákony a tzv. Bernskou úmluvou.
Jahodový stromek
Planice kanárské (Arbutus canariensis) se slangově říkává „jahodový strom“. Do stromu má daleko, je to ovšem vysoký keř s hladkými větvemi s odlupující se borkou. Patří do čeledi vřesovcovitých, Ericaceae, se špičatě podlouhlými, úzkými listy, kožovitě tuhými. Květenství jsou latovitá, jednotlivé květy mají nápadně baňkovitou korunu, červenavě naběhlou. Plody mají strukturovaný, bradavičnatý povrch, ale že by byly „jahodově“ chutné, se mi nezdá. Roste spíše v suchu, ve vavřínových lesích. Je to endemit Kanárských ostrovů.
Záhadný náprstníkovec
Z našich končin jistě znáte rozmanité náprstníky z rodu Digitalis a čeledi krtičníkovitých (Scrophulariaceae). Tak na takový se v případě někdejšího náprstníku kanárského nedoptáte. Nejen, že byl oddělen (to už o dost dříve!) do samostatného rodu Isoplexis (jako Isoplexis canariensis) ale společně s náprstníky a spol. byl přeřazen z krtičníkovitých mezi rostliny jitrocelovité, Plantaginaceae.
A celkem po právu, aby se zdůraznilo jeho někdejší zařazení mezi náprstníky, a přesto se odlišil, dostal nové české jméno náprstníkovec. To je obvyklá česká podoba koncovky, kterou se dávají rostliny do souvislosti typu mák – mákovec a tedy náprstník a náprstníkovec. Mezi náprstníky jej zařadil sám Karl von Linné jako Digitals canariensis. Během času byl ještě popsán znovu, a byl tedy uváděn i pod různými synonymy. Jen bych si dovolil poznamenat, že jak náprstník, tak náprstníkovec je v češtině mužského rodu, zatímco jak jméno Digitalis, tak Isoplexis je rodu ženského, tedy ta Digitalis, ta Isoplexis.
Ten či ta z Kanárských ostrovů (prosím přísný endemit, jinde nerostoucí) je spíš keř asi 100–150 cm vysoký s kopinatými listy, které pod květenstvím bývají uspořádány do jakési růžice. Květy vyrůstají v koncových hroznech a mají dvoupyskou korunu, v níž dolní pysk je ještě členěný do třícípů.
Zdroj: časopis Receptář