Naše země leží na severní hranicí mírného pásma a proto se u nás výborně daří ovocným druhům, které mají vlast ještě mnohem severněji. Otužilé keře, které plodí drobné ovoce, jsou velmi vděčné. Nutričními hodnotami a obsahem vitaminů tyto druhy často převyšují i plody dovážené z jižních zemí! Mezi nejoblíbenější patří rybízy, angrešty a josta. Všechny se pěstují v mnoha odrůdách, oblíbené jsou stromkové formy.

Rybíz přišel ze Sibiře

Pěstuje se jako keřová, nebo atraktivní stromková forma. Bobule červeného, bílého, růžového a černého rybízu jsou oblíbeným ovocem chutným za syrova (především černý rybíz), nepostradatelnou součástí ovocných moučníků, sirupů, moštů, džemů, kompotů, ovocného vína. Při relativně malých nárocích dává bohatou úrodu.

Na vyšlechtění kulturních forem se z mnoha planě rostoucích druhů botanického rodu Ribes, podílelo jen několik zástupců.

  • Červené, bílé i růžové odrůdy vznikaly někdy průběhu 15. století křížením rybízů červeného, klasnatého a skalního právě v zemích s drsnějšími klimatickými podmínkami - v Německu, Dánsku a v Holandsku.
  • Černý rybíz pochází z planě rostoucích druhů Ribes nigrum, které rostou především v evropské části Ruska a Sibiře. Jako mimořádně zdravé ovoce s léčivými účinky byl plně doceněn až v průběhu 19 století.

Jak vznikla josta, ovoce pro mlsné

Černý rybíz patří bezesporu k nejzdravějším ovocným druhům. Jeho intenzivní aroma však každému nelahodí. Proto se jej šlechtitelé pokoušeli po dlouhá léta zkřížit s angreštěm tak, aby si výsledný hybrid zachoval co nejvíce cenných látek a vitaminů, a zároveň získal lahodnější chuť a větší velikost bobulí.

Po letech snažení se německý šlechtitel Dr. Bauer v 70. letech minulého století přivedl na svět nový botanický druh, který nazval Josta (počáteční písmena obou jeho rodičů Johanisbeere + Stachelbeere).

  • Josta krásně kvete, milují ji včely.
  • Bobule velikosti podle odrůdy mezi černým rybízem a angreštem většinou zrají po 2-3 v krátkém střapci.
  • Plody chutnají lahodně sladkokysele, některé mírně aromaticky a konzumovat je lze na všechny způsoby.

Osvědčené kultivary josty

  • Jolona je asi nejkvalitnější kříženec Dr. Bauera. Bujně rostoucí keře jsou odolné proti nejčastějším nemocem rybízu. Tmavě červené, velké plody jsou velmi chutné s vysokým obsahem vitaminu C.
  • Jogranda má růst rozložitý, bobule oválného tvaru připomínají menší angrešty, jsou mírně aromatické.

Chlupatý angrešt

Pravlastí planých druhů rodu Grossularia, z nichž kulturní odrůdy angreštu neboli srstky pocházejí, jsou severní oblasti mírného pásma Evropy, Střední Asie a Ameriky. Jejich bobule byly původně drobné, šlechtěním se je však podařilo stonásobně zvětšit! Pěstovány jsou od 15 století, u nás přišli pěstitelé na chuť angreštům až v druhé polovině 19. století.

Stromkový angrešt je český vynález!

Čeští šlechtitelé obohatili sortiment angreštů o mnoho odrůd, některé dodnes patří ke světové špičce, a dokonce jako první úspěšně naroubovali angrešt na silné pruty meruzalky zlaté a vypěstovali tak stromkovou formu angreštu. Tento způsob pěstování se brzy ujal a od nás se pak šířil dále do světa. V současnosti se pěstuje výhradně stromková forma, protože keře angreštu příliš zahušťují a pro množství trnů by se asi musely česat v „plechových“ rukavicích.

Pěstování

  • Angrešt naroubovaný na útlé pruty meruzalky potřebuje po celý život pevnou oporu kůlu sahajícího nad korunku, kterou (nikoliv kmínek) je nutno ke kůlu uvázat, jinak by se v místě roubování vylomila. Angrešt má podobné půdní i klimatické nároky jako rybíz. Vyžaduje živnou, humózní půdu zásobenou vodou.
  • Dobře snáší i mírně zastíněná stanoviště. Na plném slunci naopak trpí úžehem plodů.
  • Angrešt je rostlinou samosprašnou. Pro lepší úrodu je však lépe vysadit dva nebo několik stromků.

V posledních letech se však v důsledku šířícího se onemocnění úpornou chorobou hnědým (dříve americkým) padlím angreštovým stále více pěstitelů od pěstování angreštů odvrací – onemocnění ale lze předcházet i je léčit.