Velkolepý park zámku Kynžvart

Stejně jako přetrvaly jeho myšlenky evropanství, zůstalo pro nás zachované i jeho dílo v podobě jednoho z nejzajímavějších zámeckých parků u nás i v celé střední Evropě. O koho se jedná?

Jeden z největších a nejkrásnějších přírodně krajinářských parků obklopuje někdejší letní sídlo významného politika, diplomata a kancléře rakouského císařství Václava Klemense Metternicha. Ve svém profesní kariéře byl obratným a racionálním diplomatem, v soukromí přistupoval ke spravování a budování svého rodového sídla stejně tak promyšleně a systematicky.

Lákadlo nejen pro lázeňské hosty

Zámek Kynžvart se pro něj stal místem určeným zejména k letním pobytům a reprezentaci při přijímání významných návštěv. Tomu nahrávala i výhodná pozice v blízkosti nedalekých lázní. Kníže Metternich investoval do vybudování silniční sítě, která propojovala města dnešního lázeňského trojúhelníku, tedy Mariánské a Františkovy Lázně a Karlovy Vary.

Původní barokní zámek i s hospodářskými budovami nechal přestavět podle návrhu významného architekta Pietra di Nobile ve stylu vídeňského klasicismu. Se stejným architektem a s ředitelem tehdy budovaných císařských zahrad v Laxenburgu Johannem Riedlem konzultoval i podobu parku. Ten tak do sebe zahrnul původní ještě barokní aleje, zachoval hlavní kompoziční osy a dotvořil louky, pole, rybníky a divoké lesní porosty se skalisky do jedinečného nového celku. Přání knížete Metternicha se splnilo a zámek i s parkem se brzy staly významnou kapitolou v bedekrech lázeňských hostů, kteří do Kynžvartu přijížděli obdivovat rodové muzejní sbírky, zámek i park.

A co mohli lázeňští hosté v místech dnešního parku spatřit? Bylo pro ně vytyčeno několik okružních tras určených pro pěší objevování parku i pro cesty kočárem. Vše důmyslně pospojováno cestičkami a vybaveno kamennými odpočívadly. Významné body byly ozvláštněny stavbami s dodatečnou funkcí – pavilon na Májové hoře na pískovcovém skalisku sloužil jako vyhlídka a bylo z něj možné spatřit zříceninu hradu Kynžvart.

Nedaleko od něj byla vystavěna unikátní dřevěná pseudogotická Lesní kaple. Původně skrytá v porostu tmavých jehličnanů, byla významným poutním cílem a dnes je oblíbeným místem svatebních obřadů. Na skalisku, kde byla podle tradice dříve poustevna, se zase nachází elegantní empírový pavilon. Od roku 1840 byl využíván ke svačinám v přírodě s hudební produkcí a jako čajovna. Z Císařské vyhlídky můžete i dnes v zalesněném údolí spatřit blyštivé hladiny tří lesních rybníků.

Široké kočárové cesty i užší nenápadné cestičky vedly návštěvníky lesním porostem přes prosvětlené louky se skupinami stromů, přes vyhlídky na potok s kaskádami a Mlýnský rybník s ostrůvkem v údolí, odkud se poutníkům otevřel přes hladinu a zelené louky zpětný pohled na zámek a kde si mohli odpočinout a občerstvit se u bývalého mlýna přestavěného do podoby tehdy módní alpské „chaty“ – ta dnes na svou obnovu teprve čeká, ale mnohé další památky a důležitá místa v parku už se dočkala a mohou se návštěvníkům ukázat v plné kráse. Je to například obelisk - 15 metrů vysoký granitový památník se dvěma lvy a orlicí na Františkově vrchu nebo bělostná litinová plastika Artemis odlitá podle versailleských vzorů v plaské knížecí slévárně.

Kůrovcová kalamita jako nový začátek

Obnova se netýká jen samotných staveb a soch, ale jak už to u památek zahradního umění bývá, i stromů, luk a porostů a vodních děl.
Poslední velké obnovy si vyžádala kůrovcová kalamita, ta postihla i zdejší smrkové lesy. To, co se zdá být při prvním pohledu katastrofou, stalo se v případě kynžvartského parku pomyslnou startovní čárou pro obnovu původní myšlenky parku. Smrky se do něj ve větší míře totiž dostaly až druhotně a spíš jako nutnost. Poprvé v době, kdy už rod Metternichů nemohl v důsledku pozemkové reformy hospodařit na svém panství v původních výměrách, a i původně okrasný park musel začít vydělávat. Později se smrk dosazoval v éře socialistického hospodaření.

Zhruba před sedmi lety se tedy začalo s promyšlenou revitalizací, s odtěžováním napadených smrků a odhalováním původních porostů i výsadeb z doby knížete Klemense Metternicha a jeho syna a nástupce Richarda.

Znovu se tak z náletových dřevin vysvobozují prastaré skupinové výsadby i přirozené porosty domácích druhů – dubů, buků, javorů a lip i solitérní výstavní kusy jehličnanů – vejmutovky, douglasky, jedle a jedlovce nebo později dosazované exotické exempláře – jako například buk Rohanův.

Ostatně odborníci pracující na revitalizaci parku mají s čím srovnávat. Dochovala se totiž podrobná mapa z roku 1878, která zaznamenává konkrétní druhy stromů na konkrétních místech. Vy tak máte jedinečnou možnost a jistotu, že se procházíte kolem kmenů stromů, které sem s jasným záměrem nechali vysázet právě Metternichové a je možné obnovovat a dosazovat podle jejich původních záměrů. Z mapy se například lze dozvědět, že borovice vejmutovky byly sázeny na odbočky k významným místům.

Při současné obnově se pracuje s přirozeným porostem buků, s cílem vytvořit řídký les, který sice svými korunami vytvoří souvislý porost, ale zároveň do spodních partií propustí (zvlášť na jaře) tolik světla, aby mohl vyniknout jarní aspekt přirozeného kvetoucího bylinného patra.

Dosazují se také nové stromy, protože kromě kůrovce likvidujícího nepůvodní smrky je třeba řešit i nové výzvy. Například hynoucí jasany decimované v posledních letech invazivní houbovou chorobou je třeba nahradit jiným druhem, který bude alespoň tvarově a barevně odpovídat a nezmění výrazně kompozici výsadeb a krajinných celků.

Zrevitalizovaná tak byla zmíněná Císařská vyhlídka s Písečnými rybníky i Mariino údolí s Černým rybníkem na opačné straně parku. Znovu se otevírají pohledy přes obnovované louky, do kterých se vrací původní druhy bylin i motýli.

Ornamentální záhony spojují tradici se svěžím stylem

K mapovým podkladům se časem přidaly i další vzácné zdroje informací – dobové ceníky, katalogy a fotografie. Jsou přesným svědectvím o době, kdy správu panství a péči o park a zámek převzal Klemensův syn Richard Mettternich. V duchu dobové módy se zajímal o dřeviny a obecně o rostliny jako vzácné sbírkové kusy. V parku tak přibyly exotické solitéry stromů, rostly pěstební plochy zámeckého zahradnictví i budovy a osazenstvo skleníků a oranžérie. Ví se, kde a v jakých tvarech a plochách se rozkládaly ornamentální květinové záhony i jaké výpěstky a konkrétní druhy pelargonií, kapradin, sukulentů, růží, begónií i trvalek bylo možné zakoupit v prosperujícím zámeckém zahradnictví.

Letos tak můžete obdivovat nově osázené ornamentální záhony před čestným dvorem zámku. Tvarově se jejich podoba inspiruje tou původní, dochovanou právě na mapách a fotografiích, druhové složení už je ovšem velmi současné a zajímavé. Najdete tu netypicky trvalkové kakosty a dlužichy v kombinaci s letničkovými kanami a skočci, to vše v charakteristických metternichovských barvách, červené a bílé.

Pod korunami stromů

Park je možné navštívit v každém ročním období. Buď po celý den samostatně, nebo v rámci komentované prohlídky Pod korunami stromů, kterou v pravidelných termínech a ve spolupráci s odborníky pořádá správa zámku. Při prohlídce se návštěvníci mohou dozvědět mnoho z historie i ze současných výzev a řešení budoucnosti parku a dostanou se i na místa, která by jim bez průvodce zůstala skryta. Ať tak či tak, park zůstává úžasným místem na okraji Slavkovského lesa a jako dřív, i dnes v sobě spojuje přírodní bohatství s kulturními poklady své doby.

O autorce

Lenka Somolová studovala dějiny umění a památkovou péči a posléze i zahradní tvorbu se zaměřením na památky zahradního umění. Ráda spojuje tyto dva obory.