O violkách (dvouletých maceškách a vytrvalých fialkách) můžeme bez nadsázky říci, že příliš nepodléhají „zahradnické módě“. Jsou stálicemi mezi zahradními květinami – pěstovaly je naše prababičky, jsou oblíbené dnes a budou součástí našich zahrad a parků jistě i v budoucnosti.
Nejsou to ovšem rostliny, které by se vůbec neměnily – jsou šlechtěny stále nové a nové odrůdy a z jejich širokého sortimentu si vybere každý.

Svět plný violek

Existuje přibližně 400 botanických druhů violek (rod Viola). Původem jsou z různých oblastí – především z mírného podnebného pásu severní polokoule (Severní Amerika, Evropa, Japonsko), ale najdeme je i na jižní polokouli, a to jak v mírném klimatickém pásu (např. v Andách), tak i v subtropech a tropech (Brazílie, Jižní Afrika, Austrálie, Nový Zéland). Rostou jak v nížinách, tak v horských oblastech a mnohdy patří k endemitům. A některé druhy najdeme i v naší přírodě – např. violku rolní (Viola arvensis), violku trojbarevnou (V. tricolor) či violku vonnou (V. odorata).

Pestrá paleta barev

Violky, které nesou zahradnické označení macešky, patří k druhům, jejichž tvar květu je rozložen více do plochy; vedle naší violky rolní, jakési „plané macešky“ to jsou především rostliny zařazované do hybridogenního druhu Viola x wittrockiana. Různých zahradních odrůd violek jsou stovky a vznikají stále noví a noví kříženci. Výběr je opravdu bohatý – v zahradě můžeme mít záhon fialek zářící nespočtem barev, ale i sesadby odrůd stejné barvy v různých odstínech, velkostech i typech květů.

Fialky vyniknou téměř kdekoliv – na samostatných záhonech, jako doplňková výsadba k trvalkám, letničkám i keřům a stromům, vhodné jsou pro olemování záhonů a cestiček, pěstovat je můžeme i jako hrnkové květiny a vhodné jsou i k řezu – malá kytička violek provoní celý byt.

Pěstování fialek

Fialkám se daří na místech s dostatkem světla až v mírném polostínu. Neměly by tedy být delší dobu vystaveny přímému slunci, hlavně polednímu, které by je mohlo popálit. Nejlépe se jim bude dařit na stanovišti orientovaném severovýchodním nebo severozápadním až západním směrem či na místě mírně přistíněném.

  • Při výsadbách na záhonech by měly být jednotlivé rostliny vysazeny asi 10–15 cm od sebe.
  • Pokud chceme fialky pěstovat na okně, vysazujeme je do květináčů s průměrem 10–13 cm, případně do truhlíků (asi 4–5 rostlin na 50 cm délky truhlíku).
  • Při pěstování fialek je jedním z nejdůležitějších faktorů zálivka – fialky nesnášejí přemokření ani delší sucho. Fialky bychom měli zalévat sice dostatečně, ale tak, aby se zemina nerozbahnila (fialkám snadno uhnívají kořeny) a další zálivka by měla přijít teprve, když půda začne mírně prosychat (neměla by však nikdy vyschnout úplně – rostliny pak rychle vadnou).
  • Zemina, do které fialky vysazujeme, by měla být vzdušná a propustná, ale zároveň by měla zadržovat dostatek vláhy. Osvědčila se třeba směs zahradní zeminy, říčního písku, rašeliny a perlitu v poměrech 2:1:1:2.
  • Pokud pěstujeme fialky v květináčích či truhlících, nasypeme na dno asi 3–5 cm drenáže a rostliny zaléváme podmokem (do podmisek).
  • Pokud pěstujeme fialky na záhonech, které mají nepropustné podloží, použijeme drenáž i na nich.
  • Hnojíme je hnojivy pro balkonové či zahradní květiny, a to asi jednou za 14 dní až tři týdny.

Jak množit fialky jednoleté i vytrvalé?

Některé fialky jsou jednoleté, jiné vytrvalé. Rozmnožování je jednoduché – dělením trsů (pozor, ne za suchého a horkého počasí) nebo výsevem. Semena klíčí spolehlivě (jak při výsevu do nádob, tak přímo na záhon) a pokud neodstraníme semeníky z odkvetlých rostlinek, vysemení se samy a příští rok budeme mít na záhonu dostatek sazenic, které pak stačí pouze vyjednotit tak, aby porost nebyl příliš hustý. Přebytečnými sazeničkami můžeme obdarovat své přátele – vždyť kytička fialek vždy potěší.