Vistárie můžeme obdivovat například po celém světě, ale ty opravdu nejúžasnější jsou v Japonsku, kde konkurují i kráse proslulých sakur. Nejefektněji hrozny květů vypadají z podhledu, proto si zvláště Japonci potrpí na konstrukce ve tvaru tunelů či podloubí, kde v době květu visí jeden květ vedle druhého. A právě v Japonsku (poblíž města Ashikaga) roste největší, sto čtyřicet let stará vistárie Great Miracle Wisteria - ta se rozprostírá na úctyhodných 2000 m2.
Vistárie z Ashikagy vypadá jako strom, ale její větve jsou podepřeny a rozprostírají se do neuvěřitelné šíře
Výjimečná vistárie
Vistárie s úspěchem můžeme pěstovat i u nás. Základní dva druhy jsou vistárie čínská (Wisteria sinensis) a vistárie květnatá (Wisteria floribunda). K dostání jsou i různí kříženci, včetně plnokvětých odrůd. Stále však dominují klasické modře kvetoucí kultivary, po nich následují bílé a růžové. Vistárie jsou liány, které se mohou vyšplhat až do výšky 20 m nad zemí, široké mohou být i 10 m. Raší v dubnu až květnu, listí opadává v listopadu. Asijské druhy kvetou na jaře, před nebo po olistění, japonské a americké druhy koncem léta. Květy rostou v převislých hroznech 10–80 cm dlouhých. Vistárie lze množit i semeny, ale takto získané rostliny kvetou až za 5-8 let a nejsou shodné s mateřskou rostlinou, běžně se však řízkují anebo roubují.
Sazenice je možné koupit na jaře jako kontejnerované v zahradnických prodejnách. V nabídce je řada odrůd, které se liší nejen barvou květu a vzrůstností, ale i mrazuvzdorností.
Bíle kvetoucí kultivar vistárie květnaté (Wisteria floribunda)
Pěstování a opory
Ideální stanoviště pro vistárii je teplejší poloha na slunci. Při výsadbě je dobré jí přilepšit zeminou obohacenou zahradnickým substrátem a případně vylehčenou pískem. Snese i polostín, ale nemá ráda přemokřené půdy. Vistárie patří do čeledi bobovitých, a proto dokáže spolupracovat s kořenovými bakteriemi, které umí vázat vzdušný dusík, za hnojení draslíkem a fosforem je však vděčná. Některé vistárie, např. vistárii křovitou (Wisteria frutescens), lze sice pěstovat bez opory jako keř, nebo je dokonce můžeme použít pro tvorbu bonsaje, ale je spíše výjimkou. Místo vistárií je tam, kde mohou šplhat nahoru po stromech, obloucích, pergolách, zdech nebo jiných nosných konstrukcích.
Opěrná konstrukce pro vistárie musí být skutečně pevná, protože letité vistárie mají velmi silné a těžké větve s tlustými kmeny, které mohou poškodit okapové žlaby, střešní krytinu apod. Vistárie můžeme pěstovat i v nádobách, ale jen skutečně velkých, které v zimě nepromrznou.
Svěží zeleň listů vistárie působí příjemně i v době, kdy rostlina nekvete – v neposlední řadě nám navíc pomůže zamaskovat třeba nevzhlednou zeď.
Nejdůležitější je řez
Vistárie řežeme až dvakrát v roce. Květní pupeny se tvoří na začátku loňských větví. Před jarem proto zkracujeme postranní výhony zhruba na 10 cm. Důležitý je letní řez, se kterým můžeme začít již v květnu - výhony zaštipujeme, tento úkon je třeba zopakovat ještě jednou v srpnu. Díky takto provedenému řezu přeměníme listové pupeny na květní a dosáhneme bohaté záplavy květů. Když ponecháme rostlinu bez povšimnutí, bude vytvářet květní pupeny jen ve střední části větví a spodní část zůstane holá, bez květních pupenů. Řezem neregulujeme pouze množství květů, ale i velikost a tvar rostliny. Roční přírůstky se mohou pohybovat v metrových délkách, a tak by nám rostliny mohly doslova přerůst přes hlavu. Za silných mrazů, zejména na nechráněném stanovišti, může rostlina namrznout. Pokud však mrazem poškozené části seřízneme, rostlina většinou obrazí.
Je potřeba rovněž upozornit, že vistárie je jedovatá, i když vývar z kořenů se používal v Číně proti bolestem svalů a kloubů.
