Kiwi řadíme mezi dvojdomé opadavé a částečně samosprašné dřeviny liánovitého typu, které potřebují ke svému zdárnému růstu teplejší a částečně stíněnou polohu. Navíc je třeba počítat s nějakou oporou, jako je například pergola, drátěná síť, nebo opěrná zeď. K ní aktinídii – kiwi vyvazujeme. Tyto rostliny dorůstají do délky 8 – 9 metrů a jsou celé ochlupené, a to včetně plodů.

Chutné plody plné vitamínů

S plody a jejich sladkokyselou chutí se již většina z nás seznámila. Mnohosemenné vejčité bobule mají zelenou dužinu velmi bohatou na vitamíny A, B, C a E. Kromě vitamínů obsahují plody kiwi také vápník, draslík, železo, fosfor, karoten, bílkoviny, kyseliny a cukry. Ovoce jsme si oblíbili nejen kvůli vitamínům, ale také pro jeho osvěžující sladkokyselou chuť, která se mění podle stupně vyzrálosti ovoce. Navíc má stimulační a tonizující účinky.

Jak ovoce konzumovat a kde ho využít

Ovoce konzumujeme po oloupání tuhé slupky. Nejčastěji jej rozkrojíme na poloviny, a ty pak vyjídáme lžičkou, nebo je oloupeme a nakrájíme na plátky. Konzumujeme čerstvé, ale můžeme je využít i na přípravu džemů, ovocných zákusků, do ovocných salátů, zmrzlin nebo do krémů, sirupů a nápojů. Kiwi je vhodné i na výrobu vína, likérů anebo jej můžeme i sušit.

Jak a kde aktinídie pěstovat

Pro aktinídie je nejlepší teplé stanoviště s částečně zastíněnou polohou. Rostliny by zde měly být chráněny před chladem. Co se půdy týče, ta by měla dodávat rostlinám dostatek živin, obsahovat humus a dostatečnou vlhkost. Ideální stanoviště je takové, kde rostliny můžeme připevňovat k některému typu opory.

Množení rostlin

Nejčastější způsob, jak množit aktinídie, je hřížení polovyzrálými řízky v průběhu jara a léta. Rozmnožovat se dají ale i semenem, nebo roubováním. To se provádí v březnu na semenáč téhož druhu. Mladé, již zakořeněné řízky, běžně přezimují při teplotách okolo 0 °C. S umístěním na stálé stanoviště však nespěcháme. Vysadíme je tam až po dvou letech pěstování. Přes léto vyžadují pravidelnou zálivku. Prvních plodů se na rostlinách dočkáme nejdříve ve 4. roce pěstování, nejčastěji však mezi 4. – 8. rokem. Násada plodů se zakládá na jednoletých výhonech starších rostlin a k dozrávání dochází v průběhu celého léta a končí až v listopadu.

Jak je to s odolností vůči chorobám

Aktinídie jsou rostliny poměrně odolné vůči škůdcům i chorobám. Pouze ojediněle mohou být postiženy kořenovou hnilobou a hnilobou plodů, případně je mohou napadnout štítenky.

Jaké jsou kultivary

Idaeální pro výsadbu u nás jsou mrazuvzdorné kultivary kiwi. Mezi ně řadíme v hlavně Actiniidia kolomikta s bohatou násadou menších šťavnatých a aromatických plodů. Actinidia arguta má plody spíše nakyslé, ale větší. Mezi samosprašné řadíme například Actinidia deliciosa Jenny nebo Kiwi Issai.

Podle čeho vybírat

Při výběru dbáme na to, abychom zvolili buďto samosprašnou odrůdu, která nebude potřebovat opylovače, anebo vybíráme z cizosprašných odrůd a k nim volíme vhodné opylovače.

V našem zeměpisném pásmu se nejlépe daří minikiwi, (Actinidia arguta) a také jeho odrůdám. Některé z jeho kultivarů se pěstují i v našich školkách. Z nich lze doporučit zejména sorty Ašoko, Ananaskaja a Weiki. Jejich předností je dobrá odolnost, rychlý růst lián a pravidelná plodnost. Vzhledem k neustále se zvyšujícím teplotám je možné v našem pásmu pěstovat stále více exotických druhů rostlin. Proto je možné věnovat se i pěstitelsky nejrozšířenějšímu druhu kiwi, a to aktinídii čínské (Actinidia chinensis). Nejvhodnější je sáhnout po klonech speciálně vyšlechtěných pro podmínky západní Evropy. Ale i tak raději věnujeme před zimou čas a energii na to, abychom zajistili kořeny aktinídií před vymrznutím, a to položením nastýlky okolo paty rostlin.