Vlaštovičník je rostlina, kterou najdete na vlhčích místech s humózní půdou a v polostínu. Čím více je na slunci, tím má však větší léčivé vlastnosti.
Vlaštovičník poznáte podle toho, že má jednoduché žluté květy s vystouplým středem a jeho listy jsou pokryty jemnými chloupky. Stonkem protéká hustá žluto-oranžová šťáva, kterou se léčí bradavice.
Vlaštovičník může být toxický
Myslete na to, že dávkování vlaštovičníku musí být rozumné, je totiž toxický. Vyhněte se tedy raději konzumaci čajů nebo odvarů do koupele a používejte tinkturu pro vnější použití. Vlaštovičník totiž obsahuje berberin, který může způsobit zdravotní obtíže, ochrnutí a následně i smrt. Dále obsahuje sanguinarin. Ten má zase narkotické účinky a vyvolává křeče či znecitlivění kůže. Pak jsou tu ještě chelidonin a homochelidonin, které utlumují centrální nervovovou soustavu.
Vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
Vlaštovičník sbíráme od května do června, kdy plně kvete. Květy pak sušíme při teplotě kolem třiceti stupňů a dáváme pozor, aby se nezapařily. Kořen se zase získává na jaře a suší se na podzim. Když je důkladně vysušen, zavírá se do uzavřených nádob.
Ideální je především pro léčbu bradavic
Většina z nás ví, že vlaštovičník je vhodný pro léčbu bradavic. Pokud trpíte tímto defektem kůže, potírejte ji vlaštovičníkem po dobu šesti týdnů a věřte, že po té době upadne.
Vlaštovičník větší se uchytí snadno i na zdi.
Také ho ale můžete využít do koupele, pokud máte hnisavé rány, bércové vředy, mykózy a špatně se hojící rány. Odvar připravíte z jedné lžíce sušené nati přelité vřelou vodou. Louhujte deset minut a následně přeceďte.
Tinkturu zase připravíte z jednoho dílu nasekané nati a pěti dílů alkoholu. Tři týdny nechte louhovat, pravidelně protřepávejte a nakonec přeceďte přes plátno. Přelijte do tmavé lahvičky a používejte k zevnímu použití.
Zdroje: www.magazinzahrada.cz, www.bylinkyprovsechny.cz, www.living.iprima.cz
