Vodnice, pozapomenutá užitečná zelenina: pěstování, recepty

Vodnice, oblíbená už v antice, se u nás konzumovala podobně jako brambory. Upadla v zapomnění, dnes však opět získává oblibu pro svou svěží chuť. Je lahodná i v zeleninových směsích i samotná.

Vodnice obsahuje spoustu vody (kolem 90%), vlákninu a minimum kalorií, proto je vhodná pro lidi s nadváhou. Díky sirné silici má antibakteriální účinky, obsažené steroly působí preventivně proti ateroskleróze. Vodnice má také močopudné účinky, zklidňuje nervy a stimuluje srdeční činnost.

Pěstování

Vodnice roste rychle a sklízí se brzy, takže ji lze zasít i mezi řádky pomalu rostoucích plodin. Má řadu raných či pozdních odrůd, proto ji můžeme naplánovat pro sklizeň prakticky po většinu roku.

Kyselou půdu povápníme asi 200 g vápna na metr čtvereční, a to v zimě před výsevem.

Vodnice nejlépe roste v lehké a úrodné hlinitopísčité půdě, ale poroste prakticky v jakékoli zahradě, hlavně když bude mít dost slunce a otevřený prostor.
Nevyséváme ji do čerstvě vyhnojené půdy, ve které by se kořeny větvily.
Rychle rostoucí vodnici lze také pěstovat ve větších nádobách a v truhlíku za oknem.
Semena vyséváme do rýh 1 cm hlubokých a mezi řadami udržujeme 40 cm široké rozestupy.
Semenáčky vyjednotíme hned, jakmile je lze uchopit do prstů. Nejprve jednotíme na 8 cm a o dva až tři týdny později na 15 cm. Větší vyjednocené rostlinky nevyhazujeme – můžeme je přihodit do hrnce k další jarní zelenině.

Postupný výsev pro letní i podzimní sklizeň

První výsev ven provádíme na slunný a chráněný záhon začátkem jara, v chladnějších oblastech ještě dva týdny počkáme. Za 4 a 8 týdnů vyséváme další várku, abychom měli co sklízet v létě. Pro podzimní a zimní sklizeň vyséváme vodnici od druhé poloviny léta až do začátku podzimu.

Sklizeň a uskladnění

Vodnici sklízíme pravidelně, aby nepřerostla víc než na velikost tenisového míčku. Menší kořeny lze použít do salátů místo ředkviček. V létě sklizené vodnice můžeme zmrazit. Zimní vodnici sklízíme podle potřeby, nebo si několik kusů vyryjeme do zásoby, než promrzne půda a sklizeň by nebyla možná.

Použití v kuchyni

Kořeny vodnice chutnají nejlépe na jaře a v létě, když je sklidíme zhruba 6 týdnů po výsevu. Tou dobou mají velikost asi tenisového míčku.

Vodnici odkrojíme horní část s natí a nitkovité kořínky z druhé strany.
Rychle rostoucí odrůdy nemusíme loupat, stačí je jen pořádně omýt. Ostatní druhy vodnice oloupeme – mladé tence, starší kořeny silněji, případně odřízneme dřevnaté části.
Mladé bulvy vkládáme celé do vroucí, mírně osolené vody a vaříme je 20–30 minut. Větší a pozdnější vodnici vaříme 30–40 minut, rovněž buď ve vroucí osolené vodě, nebo ve vývaru. Malé bulvičky před vařením necháme celé, zimní vodnici nakrájíme na větší kusy.

Mladé vařené vodnice podáváme přelité rozpuštěným máslem a posypané nakrájenou petrželkou, případně v petrželové omáčce. Pozdnější vodnici je dobré rozmačkat, smíchat s máslem a smetanou, osolit, opepřit, přidat špetku muškátového květu a citronové šťávy. V anglosaských zemích se této kaši říká „neeps“ a podává se k tlačence.

Skleněná vodnice

Potřebujeme

150–200 g vodnice
10 g cukru
lžičku olivového oleje
lžičku másla

Jak na to

Mladé vodnice oloupeme a nakrájíme na kostky o hraně 1 cm, úplně malé bulvy můžeme nechat vcelku.
Vsypeme do vroucí vody a 3 minuty povaříme.
Na pánvi rozehřejeme máslo smíchané s olivovým olejem, přidáme okapané, osušené ředkve a vše lehce poprášíme cukrem. Směs za stálého míchání restujeme tak dlouho, dokud cukr nezačne hnědnout a karamelizovat.

Podáváme jako předkrm nebo jako přílohu k masu.

Podle knihy Zahrádka pro radost i užitek vydavatelství Reader´s Digest Výběr