Abychom mohli takzvanou šedou odpadní vodou zalévat, měli bychom používat biologicky odbouratelné, tzv, ekologické prací a mycí prostředky, které neobsahují nebezpečné složky a nezatěžují půdu. Pokud je používáme, voda z pračky, myčky, vany i dřezu neobsahuje nic než snadno odbouratelné čistící složky, trochu špíny a zbytků jídla. Půdní mikroorganismy vše s radostí zkompostují, takže voda poslouží zároveň i jako hnojivo.

Ke kořenům ano, na listy ne

Voda obsahující zbytky mastnoty a čistících prostředků, byť ekologických, by se neměla dostat do kontaktu s listy rostlin. Zaléváme proto přímo ke kořenům. Pokud máme záhony dobře zamulčované, což je zvláště za suchého a horkého léta více než rozumné, bude se nám zalévat snáze. Nastýlka vodu pohltí, zabrání jejímu rozstřikování i odtékání, a navíc napomůže i rychlému zpracování organických nečistot. Mulč chrání půdní mikroorganismy a podporuje je v práci.

Vodu můžeme vynášet ručně, ovšem pro dlouhodobé používání šedé vody se vyplatí nechat zavést vývody přímo ven (a ponechat si možnost snadného přepojení zpět do odpadu, což se bude hodit v zimě). Vhodnější je vodu nejprve skladovat v nádrži a z ní poté zalévat, protože z pračky a myčky teče mnohdy velmi horká.

Ze šedé čistá

Pokud bychom chtěli šedou vodu vyčistit na kvalitu užitkové, potřebovali bychom čistící systém obsahující kromě biologického procesu i řadu membrán, pro domácnost velmi drahý. Vyčistit šedou vodu tak, abychom s ní mohli kupříkladu i kropit listovou zeleninu a zalévat jí veškeré choulostivé rostliny, můžeme však bez velkých nákladů a jednoduše – pomocí malého mokřadu, tedy kořenové čistírny. Ta se může stát nejen velmi užitečnou, ale i pohlednou součástí zahrady.

Jeden metr čtvereční mělkého mokřadu vyloženého fólií, vysypaného štěrkem nebo zeolitem a osazeného výkonnými žrouty živin (rákosem, chrasticí, orobincem, kosatcem) vyčistí až 30 litrů šedé vody denně. Kromě bujně rostoucí bahenních rostliny v něm pracuje i armáda dalších, pouhým okem neviditelných pomocníků.