Zjara rozkvétá na okrajích lesů i v zahradách. Fialka, přesněji violka vonná (Viola odorata), je nejen půvabná, ale i léčivá květina. Svou něžnou silou pomáhá hojit nejrůznější záněty sliznic i podrážděnou pokožku a ekzémy. Nálev z květů fialky i listů pomáhá při nachlazení a usnadňuje odkašlávání. Nádherná vůně fialkových kvítků je nepostradatelná v parfumérii, má také mírný uklidňující účinek.
violka vonná (Viola odorata)
Pěstování
Violce svědčí výživná a stále mírně vlhká půda. Snáší slunce i stín, kde ale méně kvete. Nejraději má polostín, je ideální půdopokryvnou rostlinou pod listnaté stromy a keře, které jí na jaře poskytnou dostatek světla. Vytváří nejvýše 15 cm vysoké koberce listů a kvítků. Pomocí odnoží se sama rozrůstá do šířky, na podzim můžeme dceřiné rostliny i oddělit a pěstovat na jiném místě.
Violka vonná je vyšlechtěna do mnoha dekorativních kultivarů. Můžeme vybírat různé odstíny barev květů (od fialové přes blankytně modrou po růžovou a bílou) i jejich velikosti, existují i formy plnokvěté.
Voňavý lék ze zahrady
V době květu, sbíráme celou kvetoucí nať. Listy violky vyrůstají přímo z oddenku, nemá tedy pravou lodyhu. V září a v říjnu je pak možné z pěstovaných violek sbírat oddenek, kterým se rostlina často vegetativně množí. Oddenek a v trošku menší koncentraci i celá nať obsahují mnoho saponinů usnadňujících odkašlávání, dále hojivý sliz, flavonové glykosidy, voskové látky, alkaloid violin, vonnou silici a dokonce i sloučeninu kyseliny salicylové, což je účinná látka acylpyrinu – právě díky ní má tato bylinka protirevmatický účinek. Nálev připravený z čajové lžičky sekané nati či oddenku na šálek vody užíváme dvakrát denně. Při angíně či aftech můžeme ještě silnějším nálevem kloktat.
květy violky vonné na dezertu
Jedlé, voňavé květy, můžeme využít i čerstvé – jako velmi originální ozobu ovocných salátů, pohárů, koktejlů, nebo je proslazovat, kandovat. V 19. století, kdy byly fialky velmi oblíbené, připravovaly se z nich sirupy, přidávaly se do želé, likérů, dezertů. Fialkové víno popíjeli gurmáni již ve starém Řecku a Římě.
