Zjara rozkvétá na okrajích lesů i v zahradách. Fialka, přesněji violka vonná (Viola odorata), je nejen půvabná, ale i léčivá květina. Svou něžnou silou pomáhá hojit nejrůznější záněty sliznic i podrážděnou pokožku a ekzémy. Nálev z květů fialky i listů pomáhá při nachlazení a usnadňuje odkašlávání. Nádherná vůně fialkových kvítků je nepostradatelná v parfumérii, má také mírný uklidňující účinek.

Pěstování

Violce svědčí výživná a stále mírně vlhká půda. Snáší slunce i stín, kde ale méně kvete. Nejraději má polostín, je ideální půdopokryvnou rostlinou pod listnaté stromy a keře, které jí na jaře poskytnou dostatek světla. Vytváří nejvýše 15 cm vysoké koberce listů a kvítků. Pomocí odnoží se sama rozrůstá do šířky, na podzim můžeme dceřiné rostliny i oddělit a pěstovat na jiném místě.

Violka vonná je vyšlechtěna do mnoha dekorativních kultivarů. Můžeme vybírat různé odstíny barev květů (od fialové přes blankytně modrou po růžovou a bílou) i jejich velikosti, existují i formy plnokvěté.

Voňavý lék ze zahrady

V době květu, sbíráme celou kvetoucí nať. Listy violky vyrůstají přímo z oddenku, nemá tedy pravou lodyhu. V září a v říjnu je pak možné z pěstovaných violek sbírat oddenek, kterým se rostlina často vegetativně množí. Oddenek a v trošku menší koncentraci i celá nať obsahují mnoho saponinů usnadňujících odkašlávání, dále hojivý sliz, flavonové glykosidy, voskové látky, alkaloid violin, vonnou silici a dokonce i sloučeninu kyseliny salicylové, což je účinná látka acylpyrinu – právě díky ní má tato bylinka protirevmatický účinek. Nálev připravený z čajové lžičky sekané nati či oddenku na šálek vody užíváme dvakrát denně. Při angíně či aftech můžeme ještě silnějším nálevem kloktat.

Jedlé, voňavé květy, můžeme využít i čerstvé – jako velmi originální ozobu ovocných salátů, pohárů, koktejlů, nebo je proslazovat, kandovat. V 19. století, kdy byly fialky velmi oblíbené, připravovaly se z nich sirupy, přidávaly se do želé, likérů, dezertů. Fialkové víno popíjeli gurmáni již ve starém Řecku a Římě.