Pestřenky jsou zástupci dvoukřídlého hmyzu.
Zdroj: shutterstock.com

Jak se zbavit mšic a molic? Přilákejte na zahradu agresivní vosičky. Vám neškodí

Obtěžují rostliny na vaší zahradě mšice, molice či jiní škůdci? Přilákejte vosičky, které je vyhubí. Stačí jen vyměnit nádoby s chemií za prostředí, které tento užitečný hmyz přiláká.

Zdroje: zena-in.czizahradkar.czliving.iprima.cz

Ano, čtete správně. Hmyz na zahradu patří. A pestřenky, lidově nazývané vosičky nebo poeticky květinové mouchy, jsou nejen skvělými predátory nepřátel pěstovaných plodin, ale hrají i významnou roli při opylování rostlin. Jako opylovači jsou na druhém místě za divokými včelami. Jejich larvy zlikvidují dokonce víc mšic, než třeba slunéčko sedmitečné. Jedna larva zničí dokonce až 800 kusů mšic, zatímco larva berušky jen 600.

Jak vosičky poznáte?

Pestřenky jsou zástupci dvoukřídlého hmyzu a po celém světě je jich něco kolem 6000 druhů. Obývají všechny kontinenty kromě Antarktidy. Jen v Severní Americe existují stovky druhů, některé hladké a štíhlé, jiné chlupaté a baculaté. Mnoho z nich má podél těla jasně žluté a černé pruhy nebo tečky a některé vydávají i hlasitý bzučivý zvuk.

Pestřenek je po celém světě něco kolem 6000 druhů. Pestřenek je po celém světě něco kolem 6000 druhů. Zdroj: shutterstock.com

Vypadají jako malé, hubené vosy, ale nemají s nimi kromě vzdálené podoby nic společného. Když odpočívají na květině, jsou téměř k nerozeznání. Ale nestrachujte se, pro člověka jsou naprosto neškodné. Nemají kusadla ani žihadlo, pouze lízavě-sací ústní ústrojí, podobně jako mouchy. Lze je snadno identifikovat, když vzlétnou, protože levitují jako malé vrtulníčky a rychle se vrhají z květu na květ. A oproti vosám či včelám mají namísto čtyř křídel jen dvě. Jsou jedním z mála hmyzu, který může létat i pozadu. Blanokřídlý hmyz napodobují proto, aby je jejich vzhled chránil před ptáky.

10 rostlin, které přilákají vosičky do vaší zahrady

Krásnoočko kopinaté (Coreopsis lanceolata) Krásnoočko kopinaté (Coreopsis lanceolata) Zdroj: shutterstock.com

Krásnoočko kopinaté (Coreopsis lanceolata)

Krásnoočka jsou nenáročné trvalky, které vyžadují slunné stanoviště a propustnou půdu. Dobře odolávají suchu a bez problémů v našich podmínkách přezimují. Většinou dorůstají do výšky kolem 40 cm a vytvářejí celistvý trs. Listy mají sytě zelené a úzce kopinaté. Bohatě kvete velkými, poloplnými žlutými květy s tmavě červeným okem uprostřed. Vykvétají v průběhu celého léta, od června až do srpna. Odstraňování odkvetlých květů podporuje tvorbu nových poupat a rostlina pak kvete déle a více.

Třapatka nachová (Echinacea purpurea)

Patří do rodu hvězdicovitých a pochází z prérií Severní Ameriky. Latinský název má původ v řeckém slově echinos – ježek, a to proto, že její květ má poněkud pichlavý střed. Pro dobrý růst jí vyhovují slunná místa. Dobře snáší sucho a daří se jí téměř na všech dobře propustných půdách.

Třapatka má mnoho odrůd, u nás jich je něco kolem čtyřiceti. Rostlina bývá vysoká tak 80-100 cm a během léta hojně kvete. Je to výborná léčivka, z které už indiáni připravovali léky k hojení ran, na kožní problémy, proti rýmě a bolení v krku a dokonce s ní léčili i své koně. Používali ji tak, že při různých bolestech žvýkali kořen a na rány přikládali nadrcené listy.

Třapatka nachová (Echinacea purpurea) Třapatka nachová (Echinacea purpurea) Zdroj: shutterstock.com

Mokřadka Douglasova (Limnanthes douglasii)


Tato letnička není na našich zahradách příliš k vidění, přestože se velice snadno pěstuje. Miskovité květy jsou smetanově bílé, uprostřed nápadně žloutkově žluté a neskutečně krásně voní. Kvete však jen krátce, a to od začátku června do poloviny července. Kromě zajímavých květů má výrazné světle zelené zpeřené listy a hodí se nejen do obruby záhonů, ale i do skalek.

V Severní Americe se mokřadky dlouhou dobu pěstují jako okrasné rostliny, v Evropě patří stále mezi novinky. Rod Limnanthes pochází ze západní oblasti Severní Ameriky a asi 7 druhů roste zejména v Kalifornii. Mokřadka vyžaduje vlhká stanoviště, s dostatečně propustnou a nezbahňující půdou, ale dobře poroste i na sušších místech. Vysévá se buď brzy na jaře, nebo až na podzim. Tam, kde první rok obstála, se sama vysemeňuje, a tak nezbývá, než spontánně vzniklý porost vyjednotit na vzdálenost 15-20 cm.

Mokřadka Douglasova (Limnanthes douglasii) Mokřadka Douglasova (Limnanthes douglasii) Zdroj: shutterstock.com

Andělika lékařská (Angelica archangelica)

Andělika lékařská reprezentuje dvouleté byliny robustnějšího vzhledu a vyššího vzrůstu se silným kořenovým systémem. Dospělá rostlina může klidně dorůst až do výšky 2 m. Během prvního roku vytváří růžici přízemních světle zelených, pilovitých listů a v průběhu dalšího roku dutý, ale silný, mírně rýhovaný a rozvětvený stonek, ze kterého střídavě vyrůstají poševní, blanité listy. V horní části stonků vznikají složené okolíky se světlezelenými květy. Andělika kvete od června do srpna. Celá rostlina silně aromaticky voní, ale co je důležitější, obsahuje mnoho cenných látek, které se dají využít k léčbě mnoha zdravotních problémů. Na nachlazení, při žaludeční nevolnosti a třeba i při nadýmání.

Andělika lékařská (Angelica archangelica) Andělika lékařská (Angelica archangelica) Zdroj: shutterstock.com

Slunečnice vytrvalá (Helianthus maximiliani)

Pojmenována je po německém knížeti Maximilianovi, který se v roce 1833 účastnil expedice po Severní Americe. Oddenky sloužily domorodým obyvatelům jako potravina. Její květy jsou s oblibou navštěvovány užitečnými opylovači a vytvářejí větší, bohatě kvetoucí keře. Prospívá ji slunné stanoviště v propustné zahradní zemině. Rozkvétá ke konci léta a kvete až do podzimu. Dosahuje výšky mezi 50 centimetry až 3 metry. Stonky jsou vzpřímené a rostou z nich kopinaté listy. Zajímavostí je, že její husté kořeny se dají i dnes konzumovat jako zelenina, například v salátech.

Slunečnice vytrvalá (Helianthus maximiliani) Slunečnice vytrvalá (Helianthus maximiliani) Zdroj: shutterstock.com

Nepravý jasmín (Philadelphus lewisii)

Tento půvabný keř kvete v létě velkým množstvím bílých jednoduchých květů, které jsou sestaveny v hroznech a složeny ze 4 okvětních plátků. Velmi intenzivně vonní, obzvlášť za teplých letních večerů. Listy jsou vejčité, více či méně zubaté. Vyskytuje se v mnoha druzích, které se od sebe liší především svým vzrůstem. Některé jsou nízké, střední, vysoké nebo vzpřímeně rostoucí. Rostlina není vůbec náročná na pěstování a snese jakoukoliv půdu a stanoviště. Kvete od června do července.

Nepravý jasmín (Philadelphus lewisii) Nepravý jasmín (Philadelphus lewisii) Zdroj: shutterstock.com

Řebříček obecný (Achillea millefolium)

Statná vytrvalá bylina bývá 20 až 80 cm vysoká a pochází z čeledi hvězdnicovitých. Její latinské jméno připomíná bájného hrdinu Achilla, po němž byla rostlina pojmenována. Ten údajně ošetřoval pomocí řebříčku krvavé rány utržené v trojské válce. České pojmenování vzniklo podle tvaru lístků, připomínajících starý žebřík pouze s jedním středovým ráhnem. Lidově je znám též jako husí jazýček, zaječí chléb, Achillova bylina, žebřík či myší ocásek.

Často na něj narazíte i ve volné přírodě na lesních mýtinách, mezích, vlhkých loukách a nezřídka jej můžete vidět u okrajů silnic. Má drobné květy s rozmanitou barevnou škálou odstínů od bílé, krémové, růžové až po červenou a kvete od června do srpna.

Řebříček obecný (Achillea millefolium) Řebříček obecný (Achillea millefolium) Zdroj: shutterstock.com

Kokarda osinatá (Gaillardia aristata)

Kokardy jsou trvalky z čeledi hvězdnicovité. Původně pocházejí ze Střední a Jižní Ameriky, odkud se dostaly do Evropy. Rostou na otevřených suchých a slunných stanovištích, v lesních křovinách i prériích a dorůstají do výšky 40 cm. Vytváří chlupaté, podlouhlé kopinaté listy zelené barvy. Na jejich vysokých a pevných stoncích vykvétají od června do srpna jednobarevné červeno-žluté jazykovité květy kolem středového terče a podobají se gerberám.

Kokarda osinatá je velmi nenáročná na pěstování. Je dobré ji vysadit na slunné místo, do sušší humózní, dobře propustné zeminy. Toleruje i občasné sucho, ale promočená a těžká půda jí nedělá dobře, hlavně v zimě v ní může uhynout. Odkvetlé květy pravidelně odstraňujte, podpoříte tím tvorbu nových. Na podzim, před prvními mrazy, ji seřízněte na výšku 15 cm, aby se podpořil růst bazálních listů, čímž dobře přezimuje.

Kokarda osinatá (Gaillardia aristata) Kokarda osinatá (Gaillardia aristata) Zdroj: shutterstock.com

Třapatka srstnatá (Rudbeckia hirta)

Trvalka pochází ze Severní Ameriky a pro své velké svítivé květy se začala pěstovat v mírném klimatu téměř po celém světě. V mnoha oblastech Evropy i Austrálie zplaněla a rozšiřuje se sama ve volné přírodě na okrajích lesů a křovinatých porostů, na loukách, pastvinách i polích. Je to dvouletá až krátce vytrvalá chlupatá rostlina dorůstající do výšky, v závislosti na výživnosti a vlhkosti půdy, od 30 do 100 cm. Všechny listy má oboustranně chlupaté a zřetelně žilnaté. Rostlina je běžně mrazuvzdorná, a to až do -20 °C. Její trubkovité oboupohlavné žluté nebo oranžové květy mají vypouklý půlkulovitý terč květního lůžka, které je hnědočerné až tmavě purpurové.

Třapatka srstnatá (Rudbeckia hirta) Třapatka srstnatá (Rudbeckia hirta) Zdroj: shutterstock.cm

Záplevák podzimní (Helenium autumnale)

Záplevák podzimní patří k okouzlujícím trvalkám z čeledi hvězdnicovitých. Rostlina je původem ze Severní Ameriky, kde se jí daří zejména na vlhčích loukách a podél vodních toků. Do Evropy byla tato výjimečná trvalka dovezena v 18. století. Vytváří typické, bohatě olistěné a vzpřímené trsy, které dorůstají do nepřehlédnutelné výšky 120 cm. V červenci a srpnu nabízí na odiv množství půvabných květů, které jsou zbarveny pestrým mixem barev. Od zlatožluté až po červeně mahagonovou.

Záplevák podzimní (Helenium autumnale) Záplevák podzimní (Helenium autumnale) Zdroj: shutterstock.com

Akční letáky