Acylpyrin vynalezla vrba bílá. Syntetická kyselina acetylsalicylová, acylpyrin, má stejné složení jako přírodní salicin, obsažený ve vrbové kůře. Přírodní komplex látek však vždy působí uceleněji, než jednotlivé izolované složky. Proto má vrbová kůra ve fytoterapii velký význam i dnes. Je výborným prostředkem snižujícím horečku a podporujícím vypocení, zároveň mírní bolesti. Uplatní se tedy při nachlazení, revmatismu i zánětech nervů. Platí dokonce i na bolest při zánětu trojklaného nervu, považovanou za jednu z nejhorších. Celkově uklidňuje. Rovněž podporuje vylučování a proto pomáhá při chorobách močových cest.

Vrba bílá (Salix alba)

Zevně léčí zhnisanou kůži a vyrážky, neboť je silně protizánětlivá a svíravá.

Užívaná část

Kůru z dvou až tříletých větví sbírejte časně na jaře. Ideální dobou je právě březen, kdy v nich proudí nejvíce mízy. Větvičky po obvodu nařízněte ve vzdálenosti 20 cm, kůru uvolněte poťukáním a poté ji podélně nařízněte a sloupněte.

Při revmatických obtížích můžete připravit i odvar z listů.

Účinné látky

Kůra obsahuje až 0,6 % fenolového glykosidu salicinu, flavonoidy, pryskyřice, až 10 % katechinových tříslovin, soli kyseliny šťavelové a řadu dalších hodnotných látek.

Podávání

Nálev či odvar, připravený z rovné čajové lžičky podrcené kůry na šálek vody, užívejte nejvýše třikrát denně. Pro zevní použití může být odvar silnější. Pozor na to, že při předávkování může vrbová kůra vyvolat otravu! Nesmí se rovněž užívat v těhotenství, při žaludečních vředech, bronchiálním astmatu a poruchách srážlivosti krve.

Výskyt

Vrby bílé jsou rozšířené po celé Evropě, především na březích potoků a řek, či na prameništích s dostatečně vlhkou půdou, na sběr proutí jsou často pěstovány. Salicin mohou obsahovat i některé další druhy vrb.