Okurky nakladačky a částečně i salátovky jsou na zahrádkách stále běžnou a oblíbenou zeleninou. Jejich pěstování se sice neobejde bez práce, hlavně při sklízení, ale kdo si jednou zvykl na vlastní zavařené okurky, rád se jich drží. Jde také o nemalou úsporu peněz: Běžná rodina spotřebuje na 80 sklenic ročně. Jejich nákup stojí mnohem víc než domácí pěstování.

V jednom z vydání amerického odborného časopisu Seed World jsem si všiml článku s tímto nadpisem: Vydání $ 100 za semena zeleniny znamená úsporu $ 2500 za nákup zeleniny v obchodě. Nemohu posoudit, byla-li to reklama, nebo konstatování skutečnosti, ale rozhodně mě to zaujalo.

Jak přelstít plíseň okurkovou?

  • U nakladaček je vhodné uspíšit sklizeň plodů, abychom potřebné množství sklidili ještě před hlavním nástupem plísně okurkové.
  • Salátovky však chceme sklízet na salát čerstvé co nejdéle. S plísní se proto musíme vypořádat jiným způsobem.

Výsev po zmrzlících, nebo na Marka?

Nejjednodušší způsob výsevu je přímo na záhon. Ale kdy a případně jak? Okurky jsou teplomilné, proto obecné doporučení zní: Vysévat po 15. květnu − tedy po přechodu pozdních jarních mrazíků. Platilo to zejména v minulosti, kdy plíseń okurková nekazila pěstitelům úrodu.

Dnes je to však právě kvůli plísni jinak: Může se vyplatit trochu si pospíšit a zariskovat.

Ostatně v teplých oblastech, kde se okurkám daří, platí už dlouho pěstitelské moudro: „Na Marka saž oharka“ − tedy 25. dubna. V relativně suchých oblastech jižní Moravy a středních Čech „zmrzlíci“ zničí okurky jen zřídka. Navíc výsev na Marka vzejde ještě ze zimní vláhy; závlahy kvůli celkem pravidelnému suchu v pozdějším termínu nejsou tak zásadně nezbytné. Mráz sice sem tam vzešlé rostliny poškodí, ale stává se to jednou za několik let.

Přitom výsev provedený v druhé polovině května bez zálivky často čeká v půdě až na vláhu z Medardovy kápě, tedy na první červnové deštíky. Plevel ovšem roste a okopávat nejde. A sklizeň se tím pádem posouvá do doby, kdy okurková plíseň bude řádit nejvíc.

Máme-li však možnost, čas i chuť semena zalévat, můžeme i pří pozdějším výsevu do teplé půdy dohnat růst okurek vysetých na Marka.

Inkrustace chrání semena

Na Marka sejeme jen inkrustovaná semena! Semena okurek jsou většinou stejně inkrustována. Inkrustace není ochrana před plísní okurkovou, jak se někteří pěstitelé mylně domnívají. Chrání však nabobtnalé, ještě neklíčící semeno v chladné a mokré půdě před různými plísněmi a bakteriemi, které jsou v půdě běžně přítomny. V teplém počasí neškodí, ale za delšího období chladna a mokra způsobí, že neinkrustovaná semena okurek shnijí. Semena, která už vyklíčila a mají kořínek a stonek, se už obvykle ubrání sama.

Na zahrádce (tedy ne na velkých plochách) se velmi dobře osvědčuje tzv. „výsev na vodu“:

  • Motyčkou uděláme mělkou rýhu, nalejeme do ní vodu, a po vsáknutí nasejeme semena okurek.
  • Zahrneme je suchou zeminou, vyhrnutou při vytváření rýhy – rozhodně ne blátem!
  • V teplém počasí okurky vzejdou do týdne. Další zálivka už nebývá nutná, i když ovšem neškodí.

Vyklíčí či nevyklíčí? Aneb pokud nakličovat, tak správně.

Občas zmiňované nakličování semen okurek nedoporučuji. Základní nevýhodou je to, že naklíčená semena mohou velice rychle zaschnout a celý výsledek urychlení je pryč. Velice často se také chybuje při vlastním nakličování. Dát semena okurek do vaty nebo na hadřík na talířek s vodou a postavit jej nad radiátor ústředního topení je spolehlivý způsob, při kterém semena okurek (ale i jiných zelenin) za pár dní shnijí.

Vhodný postup nakličování:

  • Semena potřebují vlhko, nikoli mokro!

    Pouze namočit novinový papír (ne lesklé papíry s barevným tiskem, ty vůbec vodou nenasáknou).
  • Nechat jej dobře odkapat.
  • Na několik vrstev takto připraveného novinového papíru vložit semena okurek a dalšími vrstvami papíru přikrýt.

Fóliové kryty a netkaná textilie okurkám svědčí

Více práce, ale také větší uspíšení sklizně nežli nakličování, přinese použití nízkých foliových krytů. Mohou být i z bílé netkané textilie, která lépe větrá.

  • Z plotového drátu vytvoříme oblouky šíře asi 50−70 cm a výšky 20−30 cm.
  • Přetáhneme je bílou netkanou textilií nebo fólií a boky a čela trochu zahrneme hlínou.
  • Čela uvolníme po polovině května, a počátkem června už okurky téměř kvetou.
  • Textilie nebo folie se odstraní, a za 2−3 týdny sklízíme naplno.

Předpěstované sazenice mají náskok

Předpěstování sazenic a jejich výsadba do pole nebo do fóliovníku či skleníku je náročná, ale velice výhodná práce – umíme-li ji a máme-li na ni čas.

Někde je sice možné ještě dnes koupit hotové kvalitní sazenice okurek. Ale většinou si zahrádkáři pěstují sadbu sami. Na které momenty při předpěstovávání je třeba nejvíce dbát?

Doba výsevu

Ať už ve skleníčku, nebo za oknem, vypěstování kvalitní sazenice okurek trvá asi 3 až 4 týdny. Datum výsevu tedy volíme podle toho, kam pak sazenice budeme vysazovat: Na záhon v zahradě (a zda při tom použijeme nízký kryt z netkané textilie nebo folie či nikoli), nebo do skleníku či fóliovníku.

Kam vysévat

Papriky se běžně dávají po dvou do kelímku, ale okurky dáváme nejlépe jen po jedné − dvojice bývají vytáhlé a nekvalitní.

Vlastní skleníček je lepší, ale předpěstovat okurky lze i za oknem v bytě. Zde však musíme dbát, aby teplota v noci byla zřetelně nižší, než teplota ve dne, jinak se rostlinky „vytahují“ a špatně se potom i sázejí.

Chceme-li si „pohrát“, pak vysejeme semena do mělké misky, a vzešlé rostlinky ve stadiu děložních lístků teprve vysadíme do kelímků, a to hluboko – až po děložní lístky. Taková sadba je pak velice kvalitní.

Sazeničky okurek vlevo prospívají v dobrém, výživném substrátu. Vpravo je vidět vliv substrátu nekvalitního. Kvalitu substrátu však mnohdy nelze rozpoznat předem, nejlepší prevencí je přihnojení.

Do čeho vysévat

Většinou sejeme do plastových kelímků o průměru asi 6−9 cm, které musí mít ve dně otvor pro odvod přebytečné vody při zálivce.

  • Okurkám vyhovuje hrubší, dobře propustná zemina.
  • Substrát má mít zásobu živin na několik týdnů.

Jako zemina je velmi vhodný zahradnický rašelinový substrát Ale často se setkávám s tím, že ani substrát z jednoho pytle není zcela stejnorodý. Některé rostlinky po vzejití mají slabé a žluté děložní lístky a výrazně se opožďují ve vývoji. Pomůže přihnojení roztokem komplexního hnojiva s převahou dusíku, ale zpoždění zůstane. Proto hned po vzejití všechny rostlinky přihnojím hnojivým roztokem, a výsledek je dokonalý.

Vlastní výsadba na stanoviště

V malém rozsahu (na zahrádce) je velmi vhodná výsadba „na vodu“:

  • Do vykopaných jamek nalijeme vodu a necháme vsáknout.
  • Rostlinky okurek vysadíme ne příliš hluboko, spíš šikmo, a zasypeme je sušší zeminou vykopanou z jamky.
  • Po výsadbě ještě zalijeme. Rostliny pak rostou opravdu jako z vody.

Vybíráme odrůdy okurek pro jarní výsev

Nejvíc se pěstují nakladačky a jejich „přerostky“ se často používají na salát. Salátovky se pěstují spíše ve fóliovnících nebo sklenících.

Okurky Nakladačky: Mělnické nebo F1 hybridy?

Už přes 30 let se nejen u nás na zahrádkách pěstují téměř výhradně tzv. F1 hybridy. Jsou to kříženci mateřské a otcovské linie a jsou podstatně výnosnější a vyrovnanější, než staré nehybridní odrůdy. Z těch dnes zůstala jen odrůda Mělnické, která sice dá jen zlomek výnosu hybridů, ale přesto se ještě prodává. Zvyk je železná košile − jiný důvod pro jejich pěstování mě nenapadá. Ale i v Evropě a také v USA a v Kanadě semenářské firmy stále nabízejí také některé staré nehybridní odrůdy, takže je po nich asi přece jen určitá poptávka.

Hruboostné nebo jemnoostné nakladačky?

Volí se podle osobního názoru. Část lidí odmítá hruboostné, protože píchají, hlavně při sklizni (ona vlastně ruce škrábe nať okurek, plody ani tak ne), a zvykli si na okurky hladké − jemnoostné odrůdy, které k nám přišly po roce 1970 z Holandska (i když původní československá odrůda Bílské byla také tohoto typu, ale moc se nepěstovala). Daleko nejběžnější (do cca 1970) původní československá odrůda Znojmia byla hruboostná.

Ale kromě „líbí − nelíbí“ je ještě jiné zcela objektivní hledisko. Hruboostné odrůdy lépe snášejí nepříznivé podmínky pěstování, především jim tolik nevadí náhlé prudké poklesy hlavně nočních teplot v období sklizní. Po několika takových studených nocích se hruboostné odrůdy rychle „vzpamatují“ a rostou a plodí naplno dál. Ale jemnoostné odrůdy se „vzpamatovávají“ dlouho, a někdy se „nevzpamatují“ vůbec takže jejich sklizeň prakticky skončí.

  • Jemnoostné odrůdy se hodí především do teplých „okurkových“ oblastí.
  • Hruboostné můžeme úspěšně pěstovat všude, i v chladnějších oblastech.

Co jsou to nehořké odrůdy?

Původně všechny rostliny okurek obsahovaly hořkou látku (byly hořké), a tato hořkost se někdy dostala i do plodů, které pak také zhořkly. Zhořknutí plodů bylo prakticky vždy způsobeno suchým a horkým počasím v době sklizní. Současné odrůdy (kromě Mělnické) jsou však už vyšlechtěny tak, že se hořké plody u nich prakticky vůbec nevyskytují, a to ani v suchu a horku. Kromě toho hořkost vadí jen jíme-li okurky syrové - tedy čerstvé. Po zavaření se všechna hořkost do 2−3 týdnů ztratí, takže konzervované okurky nikdy hořké nejsou. Celkově se tedy u současných odrůd nakladaček nemusíme hořkosti bát.

Podařilo se však vyšlechtit odrůdy, jejichž rostliny tuto hořkou látku vůbec nemají. Tyto odrůdy se označují jako „geneticky nehořké“ a hořké plody se u nich opravdu nevyskytnou nikdy. Většinou jsou to ale odrůdy jemnoostné, které se tedy moc nehodí do chladnějších oblastí.

Co jsou to partenokarpní odrůdy?

Normální rostliny okurek mají dvojí květy − samičí, ze kterých se vyvinou plody, a samčí čili jalové, které slouží jen jako zdroj pylu pro opylení květů samičích. Mají-li se vytvářet plody, musí se přenést pyl z jalových květů na květy samičí. A to u okurek dovedou jen včely a čmeláci, jiný hmyz (který jinak dobře opyluje třeba cibuli nebo mrkev apod.) to nedokáže. Proto je pro pěstování okurek zvláště ve sklenících a fóliovnících tak důležitá přítomnost včel.

Byly ale vyšlechtěny odrůdy okurek, které opylení nepotřebují − dokáží nasadit plody i bez něj. To jsou tzv. partenokarpní odrůdy.

Hodí se do skleníků a fóliovníků (u nakladaček ale i do pole) a nepotřebují včely. Tyto odrůdy prakticky nemají žádné jalové květy, a jsou tedy také velmi výnosné a rané. Ale obvykle velice špatně snášejí náhlé poklesy teplot během sklizní (a to i u hruboostných typů). Potřebují také velmi intenzivní péči při pěstování − tedy přihnojování za vegetace, zálivku apod. V optimálních podmínkách jsou výborné, ale jakýkoliv „stres“ je může poškodit tak, že výnos nedosáhne ani čtvrtiny výnosu v optimálních podmínkách.

Salátovky

Polní nebo skleníkové okurky?

Skleníkové okurky nesnášejí chladnější zem.

Čistě skleníkové okurky, tzv. hadovky se dobře osvědčí jen ve skutečném skleníku − tedy s půdním topením nebo na parapetu. Jsou prakticky všechny geneticky nehořké a partenokarpní (a tedy bez semen a nevýrazné chuti).

V běžném zahrádkářském skleníku či fóliovníku se mnohem lépe osvědčí odrůdy, označované na sáčkách jako vhodné pro pole a fóliovníky, které na teplotu půdy nemají velké nároky. I zde je možné vybírat ze dvou skupin odrůd: amerických či evropských.

„Americké“ nebo „evropské“?

Evropské salátovky (také označované jako Beith Alpha typy, podle první takové odrůdy, vyšlechtěné v Izraeli) se dokonale hodí do fóliovníků nebo skleníků bez vytápění, méně už do polních podmínek. Jsou většinou geneticky nehořké a často i partenokarpní, bez semen a tedy nevýrazné chuti. Plody jsou menší, kratší a zcela hladké; barva je světleji zelená.

Salátovky amerického typu jsou velice odolné k většině stresů, především k nízkým teplotám (i půdním). Jsou tedy nejvhodnější do pole. Většinou jsou také výrazně odolnější proti plísni okurkové. Ale můžeme je velmi úspěšně pěstovat i ve sklenících a fóliovnících, kde bývají obvykle mnohem úrodnější a déle vydrží, než odrůdy evropského typu nebo skleníkové. Velkou výhodou je i tmavozelená barva plodů a skutečnost, že mají semena (nejsou partenokarpní), díky čemuž jsou chutnější, a hlavně vydrží čerstvé týden, v chladné místnosti i 10 dní, tedy mnohem déle než odrůdy obou druhých typů. V naprosté většině nejsou geneticky nehořké, ale hořké plody se u nich vyskytují jen velice zřídka.

Výběr konkrétní odrůdy je teoreticky obtížný, prakticky ale dost jednoduchý. Ve Státní odrůdové knize České republiky je zapsáno 87 odrůd okurek, v EU je povoleno několik set odrůd a všechny se mohou prodávat i v České republice. Ale to je teorie. V praxi můžeme vybírat jen z toho, co je k prodeji v obchodech - což je podstatně menší množství odrůd. Několik osvědčených i nových odrůd domácího šlechtění, které jsou běžně k dostání, uvedu jako příklad.

Hruboostné nakladačky:

  • Regina F1 je snad nejběžnější a dlouhodobě nejosvědčenější z českých odrůd. Má vysoký výnos velmi pěkných plodů a velmi dobrou odolnost k plísni okurkové.
  • Podobná je i Admira F1.
  • Jitka F1 a Lada F1 jsou navíc geneticky nehořké.
  • Novinka Viola F1 je ještě zlepšená Regina.

Jemnoostné nakladačky: Uvádím pouze geneticky nehořké odrůdy, kterých je v této skupině naprostá většina.

  • Velmi známá je Fatima F1 s delším pěkným plodem.
  • Novější jsou Bohdana F1 a Milena F1.
  • Novinka Karolina F1 výrazně překonává výnosem i odolností k plísni všechny tyto odrůdy.

Salátovky pro pole i fóliovníky:

  • U těchto odrůd je vhodné sklízet plody menší, tedy do velikosti 18−20 cm.

    Nejběžnější jsou u nás odrůdy amerického typu, například známá Linda F1 (s poněkud kratším plodem) a novější Natalie F1.
  • Novinka Viktorie F1 je výrazně výnosnější a i odolnější k plísni, než obě starší odrůdy.

www.holman.cz