Ve školkách nyní můžeme zakoupit prostokořenné ovocné stromky, které nejsou zapěstované v kontejneru. Díky tomu jsou levnější, ovšem je třeba je šetrně přepravit domů (kořeny nesmějí být vystaveny slunci a větru) a rychle vysadit. Právě podzim, od počátku října do listopadových mrazíků, je pro výsadbu naprosté většiny ovocných dřevin nejvhodnější. Výjimkou jsou choulostivé broskvoně, meruňky a mandloně, které sázíme raději až na jaře – ve školkách se o ně dovedou v průběhu zimy postarat spolehlivěji. Vysazovat samozřejmě můžeme i dřeviny, které zakoupíme v nádobě – podzim u nich není podmínkou, ale výhodu rovněž přináší. Nový přírůstek se snáze ujme, nemusíme ho chránit před ostrým letním sluncem a neustále zalévat.

Jaké ovoce si vybrat?

Dobře si rozmyslíme, které ovocné dřeviny přinesou nejvíce radosti a užitku. Ptáme se: Jaké jsou klimatické podmínky naší zahrady? Které ovoce máme nejraději? Můžeme vybírat ze všech druhů a odrůd, nebo volit jen ty otužilejší a odolnější? Nemá někdo z členů domácnosti na ovoce vybraného druhu alergii? Dřeviny vybíráme i s ohledem na dobu zrání plodů. Pokud chytře nakombinujeme rané a pozdní odrůdy, můžeme mít na zahradě neustále něco dobrého po ruce.

Jabloně ochotně plodí až do nadmořské výšky kolem 700 metrů. Nejlépe se jim daří v mírně vlhkých, hlinitopísčitých půdách. V teplých a často suchých oblastech jim svědčí i těžší půdy, které udrží vláhu.

Hrušně prospívají v nadmořských výškách do 600 metrů. Úskalím jejich pěstování je v současnosti rez hrušňová. Nestačí likvidovat spadané listí, ale v okruhu dvou set metrů by se neměly vyskytovat jalovec čínský, prostřední a chvojka, které jsou mezihostiteli rzi. Stejně jako jablka vydrží i hrušky zimních odrůd při skladování v chladu a vlhku až do jara.

Třešně mají rády hlinité či hlinitopísčité propustné půdy. Některé odrůdy nesnášejí severní mrazivé větry, jiné bez problémů plodí i na horách. Rané odrůdy dávají ovoce již počátkem léta. Nenáročné a v plné zralosti výtečné jsou i višně.

Slivoně zahrnují pravé švestky, slívy, mirabelky, renklódy a další. U klasické švestky zralou dužinu snadno odloupneme od ploché pecky. Totéž zčásti platí pro sladké pološvestky, které dnes švestky často nahrazují, protože jsou odolnější vůči zhoubnému, neléčitelnému a bohužel celkem častému onemocnění – šarce. Slívy bývají ještě odolnější vůči podnebí i nemocem. Při výsadbě slivoní proto velmi závisí na typu a odrůdě. Všechny jsou náročné na vláhu a ocení výživnou, humózní půdu.

Meruňky jsou teplomilné, podobně jako ještě choulostivější broskvoně. Ovšem otužilejší odrůda na vhodném chráněném stanovišti, nejlépe na jihozápadním nebo západním svahu nebo u jižní zdi, bude plodit i v nadmořské výšce nad 500 metrů. Volíme zde také co nejpozději kvetoucí odrůdy, u kterých je šance poškození květů pozdními mrazíky nižší. Stromům škodí těžká a příliš mokrá půda a rychlé střídání teplot. Mrazivá zima sama o sobě jim neublíží. Podobně je na tom i ořešák, který může v dospělosti dávat až koše plodů, cenných nikoli pro oplodí, ale pro lahodná a výživná jádra.

Stromek malý či vysoký?

U jednotlivých druhů ovocných stromů můžeme zvolit nejen odrůdu, ale také typ vzrůstu. Vysokokmeny jsou dominantou zahrady, kromě ovoce poskytnou stín, jsou nenáročné a dlouhověké. Kmen mohou mít vysoký 160–190 cm a je třeba je vysazovat 4–10 m od sebe podle druhu (nejširší korunu mají jabloně, hrušně a ořešáky). Zakrslé ovocné stromky se naopak hodí i na maličký dvorek, lze je sklízet brzy po výsadbě a přímo ze země – korunku mají založenou jen 40–60 cm nad ní. Nemají však dlouhý život, kvůli kratším kořenům jsou méně odolné vůči suchu a náročnější na výživu i řez. Kompromisem jsou čtvrtkmeny, jejichž kmen je do metru vysoký, nebo polokmeny s kmenem vysokým do 1,5 metru. Jak bude stromek růst, závisí na podnoži, na které je daná odrůda naroubovaná.

Vděčné ovocné keře

Výtečnou sklizeň přinesou keře drobného ovoce, které se vejdou na každou zahradu. Zahradní maliny a ostružiny mají plody větší než plané a můžeme vybírat z odrůd různých chutí, barev i doby zrání. Lze je vyvazovat k opoře, šetřit tak místo a usnadnit si sklizeň. Jsou nenáročné, sladkých plodů se však dočkáme jen na slunném místě. Červený a bílý rybíz vyžadují dostatek vláhy, černý rybíz spíše propustnou půdu a teplé stanoviště. I když jsou rybízy částečně samosprašné, je vhodné vysazovat skupinky nejméně dvou stejných odrůd přibližně 1,5 m od sebe. Aby lépe zakořenily, vysazujeme sazenice až o 10 cm hlouběji, než rostly ve školce či v kontejneru. Efektní formou jsou stromkové rybízy, mají však kratší životnost než keřové. Podobně i angrešt lze pěstovat jak v keřové, tak ve stromkové formě. Nejlépe plodí na výživné půdě s dostatkem vody.

NĚCO PRO ZDRAVÍ

Kromě klasických ovocných dřevin si můžeme vysadit také stále populárnější užitkové a zároveň vyloženě okrasné dřeviny, které plodí drobné, avšak výjimečně zdravé ovoce. Patří mezi ně například rakytník, jeřáb, aronie, muchovník, mišpule, hloh, dřín, jeřáb sladkoplodý, dužnoplodé růže.

POZOR, CIZOSPRAŠNÉ!

Většina odrůd ovocných stromů je samosprašných, to znamená, že i osamocená dřevina sama spolehlivě opylí své květy. Ovšem pokud se jedná o odrůdu cizosprašnou, která k opylení potřebuje dalšího parťáka, je třeba vysadit ji i jejího opylovače. V ovocné školce se dozvíme všechny tyto potřebné údaje. Pokud nakupujeme v zahradním centru, druh, odrůda i podnož, na kterou byl stromek naočkován, by měly být uvedeny na visačce u sazenice. Vlastnosti dané odrůdy si pak ovšem obvykle musíme zjistit sami.

Výsadba

Při výběru druhů a jejich rozmístění počítáme s konečným vzrůstem a velikostí koruny. Stromy by si v budoucnu neměly konkurovat. Při výsadbě je třeba vybrat místo i s ohledem na podzemní sítě – sázíme nejméně 2 m od vedení elektřiny a vody.

1. Prostokořenné sazenice před výsadbou namočíme na pár hodin do vody, zejména když cestovaly déle. Suché či viditelně poškozené lehce zastřihneme.

2. Kořeny balu z květináče naspodu lehce uvolníme, zvláště pokud se v nádobě již tísnily.

3. Připravíme prostornou jámu tak, aby se v ní kořeny volně rozprostřely a neohýbaly se zpět. Kolem kořenů i pod nimi by měl zbýt prostor široký alespoň 15 cm.

4. Stromek vysadíme tak hluboko, jako rostl ve školce. Místo štěpování by mělo zůstat nad povrchem půdy, jinak strom takzvaně zpravokoření, takže stromek pustí kořeny z naroubované části. Přijdeme tak o výhody podnože a celého procesu štěpování. Výšku ve středu jámy nám upřesní kůl vodorovně položený přes okraje.

5. Připravíme substrát k zasypání jámy – nejlépe směs kompostu s okolní půdou v poměru 1:1. Pokud použijeme pouze kompost, kořeny budou otálet s pronikáním mimo jámu, což nechceme. Nepoužíváme čerstvý hnůj, ani zkompostovaný by se neměl dotýkat přímo kořenů. Bezpečným zdrojem živin je fermentovaný hnůj ve formě peletek nebo rohovina. Z minerálních hnojiv má smysl použít ta, která doplní zásoby často chybějícího fosforu, nikdy však nepřekračujeme doporučené dávkování.

6. Na kořeny rozhodíme pár lopat substrátu a stromkem jemně zatřeseme. Postup opakujeme a půdu průběžně přišlapáváme. Je důležité, aby zemina ke kořenům dokonale přilnula.

7. Když je jáma zčásti zaplněná, sazenici důkladně zalijeme plnou konví vody, a poté znovu po dokončení výsadby. Voda by se měla postupně vsáknout – jestliže ne, nemáme dostatečně propustné podloží. Těžkou jílovitou půdu proto vždy vylehčíme jemným štěrkem nebo hrubším pískem. Opadavé dřeviny další zálivku již vyžadovat nebudou, pokud nenastane výjimečné sucho.

8. Již při sázení do jámy zapustíme kůl, ke kterému stromek pevně přivážeme. Zabrání kývání, které by ztížilo zakořeňování. Následně úvaz postupně uvolňujeme, aby do kmínku nezarostl.

9. Mladé stromky a keře včas ochráníme proti okusu zvěří – použijeme k tomu pletivo, speciální perforované prstence z umělé hmoty či ochranu z latěk.

Zdroj: Časopis Receptář