Zdroje: www.gardenersworld.com, www.smallfootprintfamily.com, www.receptyprimanapadu.cz
Charakteristickým znakem tohoto druhu zeleniny je, že je možné ji pěstovat na stejném místě po několik let a má schopnost venku přezimovat i ve velmi chladných zimách. Určitě je vždy dobré dopředu zvážit, které místo ji určíte, protože nebude možné ho měnit a bude mít zásadní vliv na její budoucí kvalitu. Nelze však říct, že o se takovou zeleninu není třeba starat vůbec. Pokud jí nevěnujete alespoň minimum péče, za dva roky zplaní a váš výnos bude téměř nulový.
Jaké má nároky a co potřebuje
Vytrvalá zelenina má několik společných požadavků na péči. V první řadě je to správná a pečlivá příprava půdy před samotnou výsadbou, což spočívá v hluboké orbě a zapravení kvalitního hnoje. Některé druhy totiž koření velmi hluboko, klidně až 80 cm pod povrchem. Samozřejmostí je také pečlivé odplevelení před výsadbou. Před plevely s podzemními oddenky je efektivní výsadbu chránit zapuštěnými bariérami.
Chřest vyžaduje dostatek slunce a má nejraději hlinité až hlinitopísčité půdy, které jsou výhřevné, propustné a hluboké.
Nelze podcenit ani včasné jarní ošetření, pravidelné přihnojování a zavlažování. Důležitá je i běžná ochrana proti plevelům, škůdcům a chorobám. Na podzim vyžadují rostliny dostatečně zalít, v zimě jim stačí jen přirozené srážky. Co se týká péče během zimy, je potřeba okolo rostlin nastýlat organický materiál jako je sláma nebo tak 15 cm půdy, aby kořeny mohly čerpat vláhu z nezmrzlé půdy. Není vhodné volit listí, které kvůli neproniknutelné vrstvě může způsobit například hniloby.
Méně známé odrůdy, které báječně chutnají a jsou plné cenných výživných látek
Chřest
Jedná se o pradávnou delikatesu, která se hojně pěstovala už před čtyřmi tisíci pěti sty lety, což dokládají nástěnné malby v Egyptě v pyramidě u Sakkary.
Obsahuje velké množství vody, bílkovin i vlákniny a minimum tuků i sacharidů. Do pestré palety prospěšných látek v chřestu patří zejména vitaminy skupiny B včetně kyseliny listové, vitamin C, betakaroten a minerální látky (například draslík, fosfor, hořčík, vápník, zinek, železo).
Chřest vyžaduje dostatek slunce a má nejraději hlinité až hlinitopísčité půdy, které jsou výhřevné, propustné a hluboké. Při podzimní sklizní se odřezávají lodyhy těsně u země a poté je jejich záhon nutné pohnojit a zrýt.
Topinambur
Název je odvozen od jména jihoamerického indiánského kmene Tupinambů, od nichž je v 16. století získali francouzští námořníci a kolonisté v Brazílii. Lidově se jí často říká židovské brambory nebo řidčeji také jeruzalémské artyčoky.
Topinambury jsou vytrvalé a mají tendenci se nekontrolovaně šířit po zahradě, proto je vhodné hlízy v zemi ohradit.
Přestože patří do stejného rodu jako slunečnice, nepěstují se pro semena, nýbrž pro hlízy, které mohou v jídelníčku nahradit brambory. Obsahují inulin, prospěšný především diabetikům a také vitamíny A, B1, B2, C a D.
Pěstování je velmi snadné, protože se uchytí takřka všude. Nevadí jim chudá půda, ani mráz a nová rostlina je schopna vyrůst i z malého kousku hlízy. Oproti bramborám se dají sázet kdykoliv. Topinambury jsou vytrvalé a mají tendenci se nekontrolovaně šířit po zahradě, proto je vhodné hlízy v zemi ohradit. Sklízí se na podzim a v zimě, pokud není zmrzlá půda. Z jedné rostliny můžete mít až 1,5 kg hlíz.
Černý kořen
Plodina byla původně nazývána hadí mord španělský a obdržela své jméno z lidového moudra, které říká, že pokud se tento kořen vloží hadovi do úst, had zahyne. Jako zelenina se začala používat až v 16. století a pochází původně z jižní Evropy a Blízkého Východu.
Přestože kořen nevypadá zas až tak vábně, je velmi snadno stravitelný, chutný a velmi zdravý. Doporučuje se i při hubnutí a je vhodný pro diabetiky. Je zdrojem mnoha nejen vitamínů a minerálů, ale i bílkovin, sacharidů, tuků a vlákniny.
Černý kořen vyžaduje slunné stanoviště s vlhkou písčitohlinitou zeminou s dostatečným přísunem hnojiva.
Vyžaduje slunné stanoviště s vlhkou písčitohlinitou zeminou s dostatečným přísunem hnojiva. Pokud je půda, kde vyrůstá, příliš hrubá, jeho kořeny se kroutí a slábnou. Sběr se provádí ke konci podzimu ještě před zimními mrazy, které by mohly negativně ovlivnit jeho kvalitu a chuť. Pokud se rozhodnete pro zimní uskladnění, rozhodně ho před uložením do vlhkého písku svažte do svazků a zabalte do fólie, aby nevyschl.
Mangold
S největší pravděpodobností pochází ze Středomoří a zmínky o jeho pěstování jsou známy už z období starého Egypta. Před 300 lety byl mangold podle dochovaných údajů ve střední Evropě jedním z nejvíce oblíbených druhů zeleniny, poté ho předstihl nově objevený špenát.
Mangold je plný minerálních látek, jako je vápník, železo, fosfor, draslík a hořčík.
Obsahuje poměrně velké množství vitamínu C a poměrně hojně jsou v něm zastoupeny i vitamíny A, B a E. Mangold je plný minerálních látek, jako je vápník, železo, fosfor, draslík a hořčík. Je velmi účinný v prevenci nádorových onemocnění, posiluje nervový systém, pročisťuje krev, díky obsahu železa se doporučuje při chudokrevnosti a příznivě působí proti kornatění cév.
K úspěšnému pěstování mu dopřejte středně těžkou a dobře propustnou půdu s pH 6,5 až 6,8. Jestliže je půda příliš kyselá, nezapomeňte na podzimní vápnění. Na zimu je dobré ho překrýt bílou netkanou textilií.
Artyčok
Začal se pěstovat v 15. století na Sicílii a od té doby je jeho hlavní světovou produkční zóna v okolí Středozemního moře. Svým vzhledem připomíná bodlák, s nímž je příbuzný.
Patří mezi nejlepší léčiva na játra a žlučník. Zvyšuje tvorbu žluči a zároveň její vylučování. Velice dobře pomáhá k detoxikaci jater a vylučování škodlivin močí. Snižuje hladinu krevního cukru a je vhodným doplňkovým léčivým prostředkem během diabetu. Kromě toho také zabraňuje ukládání cholesterolu v cévách. Výborně se uplatňuje při léčbě mnoha ekzémů, protože má výrazné protialergické účinky. Zároveň podporuje produkci trávicích enzymů ve slinivce a napomáhá při poruchách její funkce. Celkově zlepšuje trávení a látkovou výměnu.
Artyčok se začal pěstovat v 15. století na Sicílii.
Půda určená pro artyčoky musí být bohatá na živiny, hluboko propracovaná a dostatečně vlhká. Během růstu je dobré rostliny často okopávat, zbavovat plevele a přihnojovat. Seřezávají a sklízejí se nerozkvetlé květní úbory, které mají mohutné vyvinuté masité lůžko a dužnaté zákrovní listeny. Odkvetlé stonky odřezávejte u země, dlouhé listy zkraťte a rostlinu na zimu obložte listím, ke kterému mžete dodat i smrkové chvojí.
