Vyvýšené záhony se hodí pro pěstování všemožné zeleniny, od salátů až po okurky nebo mrkev, daří se na nich jahodám, ale i teplomilným bylinkám či okrasným květinám. Pokud se pro ně rozhodneme, nebudeme se muset při sázení, okopávání, pletí, a nakonec ani při samotné sklizni tolik ohýbat nebo dokonce klečet – rostliny budeme mít přímo pod rukama. A navíc se budeme moct posadit na stoličku a zahradničení se věnovat pěkně vsedě. Kdo by takové pohodlí neocenil?

Z čeho?

Většina pěstitelů dává při stavbě přednost přírodním materiálům, hlavně dřevu, jež je však třeba ošetřit impregnací, aby se zvýšila jeho životnost. Nátěr však nesmí být zdraví škodlivý, z téhož důvodu nikdy nepoužíváme železniční pražce. Nižší záhony (do 20–30 cm) lze vyrobit z podélně položených prken, která zapustíme několik centimetrů do země a podepřeme dřevěnými kolíky. Pokud se rozhodneme pro záhony vyšší či vysoké, můžeme vystavět dřevěné stěny například jako palisádu.

Ke stavbě záhonů lze použít i cihly. Protože ale nepropouštějí vodu tak dobře jako mezery mezi prkny, musíme v nich udělat odvodňovací otvory. Ke stavbě boků lze použít i kameny.

Oblíbené jsou rovněž stavebnice z betonu, jehož povrch je upraven tak, že je k nerozeznání od dřeva. Smontování však už vyžaduje trochu fortele a námahy a jsou i finančně nákladnější.

Zajímavé jsou i recyklované plasty, z nichž se vyrábějí pevné a nenasákavé obruby, které nepřemrzají a nepopraskají, dobře odolávají povětrnostním vlivům, vlhkosti, houbám i běžným chemikáliím.

Jak vysoko?

Mohou být vysoké i nízké, výška se pohybuje od 20 až po 70 cm. Každé řešení má své výhody i nevýhody. Ty nejvyšší jsou přístupnější a práce na nich pohodlnější, na druhou stranu budeme potřebovat více kvalitní zeminy pro vyplnění a také rychleji vysychají.

Co do nich?

Vyvýšené záhony jsou nejlepším řešením na zahradě, kde je nekvalitní půda. Spodní vrstvu uděláme z větví a dřevěného průklestu, což zajistí provzdušnění záhonu. Na ně položíme co nejkvalitnější zeminu, ideálně černozem, a teprve na ni umístíme kompost a vyzrálý koňský hnůj. Na úplně nejsvrchnější vrstvu je nejvhodnější speciální substrát. Aby se vlhkost vypařovala co nejméně, prostor mezi zasazenými rostlinami mulčujeme.

Výhody a nevýhody

Díky postupnému uvolňování živin z rozkládající se organické hmoty není třeba záhon hnojit, nanejvýš doplníme kompost. Velký podíl organické hmoty účinně zadržuje vodu, což ještě znásobíme častým mulčováním. Vodu lze do záhonů dodávat i kapénkovou závlahou.

Záhony s kvalitní a kyprou půdou ovšem přitahují hlodavce, čemuž zabráníme již při stavbě tím, že na dno i boky položíme králičí pletivo. Škůdcům tak výrazně znesnadníme přístup, všespásné řešení to však není.

Hlavně v prvním roce dá záhon pěstovaným rostlinám mnoho živin, takže na něm pěstujeme zeleninu náročnou na výživu, třeba košťáloviny, celer, cukety nebo dýně. V druhém roce pak vysazujeme například kořenovou zeleninu, salát či špenát.

Zdroj: Časopis Receptář