Vznešené lilie na zahradě kvetou od jara do podzimu

Lilie jsou považovány za královny mezi cibulovinami, které zahradě jakéhokoliv typu i velikosti dodají nádech luxusu a exotiky. Květy různých druhů a odrůd lilií mohou rozkvétat od května až do října.

Krásou nás okouzlí jak botanické druhy lilií ve volné přírodě, tak nespočetní kříženci pěstovaní jako okrasné rostliny v zahradách a parcích. Květiny můžeme vysazovat do trvalkových záhonů, jako solitéry i jako doplňkové rostliny k různým sesadbám okrasných dřevin. Malé druhy jsou velmi atraktivním doplňkem skalek. Lilie můžeme pěstovat i v květináčích a velice oblíbené jsou též jako řezané rostliny.

Šupinaté cibulky

Lilie jsou vytrvalé cibulovité rostliny. Cibule kulovitého tvaru jsou složené z jednotlivých, na sebe přiléhajících dužnatých šupin. Některé druhy tvoří kořeny na spodní části cibule, jiné vytvářejí na bázi lodyhy pod zemí lodyžní kořeny, mezi kterými se často objevují nové, takzvané lodyžní cibulky. Lodyžní kořeny na podzim odumírají společně s lodyhou a na jaře se opět vytvoří nové.

Z vrcholu cibule vyrůstá nevětvená olistěná lodyha, vysoká podle druhu 40–250 cm.
Listy jsou úzké, kopinaté, na lodyze vyrůstají střídavě nebo v přeslenech. U některých lilií se tvoří pacibulky i v úžlabí listů na lodyze.

Až 50 květů na jedné rostlině

Odkvetlé květy průběžně odstraňujeme a po odkvětu odřízneme celou lodyhu těsně nad zemí.

V horní části nese lodyha květy, u některých druhů jich může být až 50. Květy jsou trojčetné, různých tvarů (nálevkovité, trubkovité, turbanovité) a barev (od bílé přes různé odstíny žluté, oranžové, červené a jejich kombinace, mnohdy jsou květy tmavě skvrnité), mnohé lilie krásně voní. Květy na lodyze rozkvétají odspoda k vrcholu. Podle druhu či odrůdy dosahuje průměr květů 3–30 cm.

Pěstování lilií

Většina botanických druhů lilií žije v přírodě ve specifických klimatických a půdních podmínkách, které mohou být v kultuře těžko napodobitelné a pěstování čistých druhů je tak v mnoha případech obtížnější než u hybridů.
V širokém sortimentu lilií existuje mnoho různých skupin, které se vzájemně liší nároky při pěstování, proto není možné uvést jednoznačný návod na pěstování všech lilií.

Obecně je však možné říci, že:

Lilie vyžadují neutrální až mírně kyselou (některé však tolerují či přímo vyžadují i vápenitou), vzdušnou, výživnou půdu (vhodná je například směs zahradní zeminy, kompostu, rašeliny a písku v poměru 1:1:2:2)
Podložím musí být propustné či vylepšené důkladnou drenáží. Dobrá propustnost substrátu a zajištění přiměřené zálivky jsou velmi důležité – lilie totiž přemokření nesnášejí.
Substrát by měl být stále mírně vlhký, ne však trvale mokrý. Liliím ovšem neprospívá ani delší sucho. Proto je dobré na léto lilie mulčovat (kůrou, štěpkou apod.), což i za velkých veder zabraňuje příliš rychlému vysušení půdy.
V substrátu by nemělo být velké množství čerstvých, rozkládajících se organických zbytků, které by dlouho zadržovaly kolem cibulí vodu a hrozilo by tak jejich zahnívání. Proto nepoužíváme čerstvý hnůj. Při nové výsadbě přidáme do substrátu kvalitní, dobře vyzrálý, výživný kompost. Podle druhu vyžadují lilie slunné až polostinné stanoviště.
Jsou mrazuvzdorné, přesto je však dobré na zimu je ochránit zakrytím zeminy nad cibulemi.
V zimě také může hrozit dlouhodobé přemokření zeminy při tání sněhu a tím pádem uhnití cibulí. Proto je lepší choulostivější odrůdy vyndat ze záhonu a přes zimu je přechovávat na chladném místě ve vlhké směsi rašeliny s pískem.

Množení lilií

Lilie můžeme množit postranními šupinami, lodyžními i listovými pacibulkami nebo dělením velkých trsů v průběhu celé sezony. Cibule vyžadují hlubší výsadbu – obecně platí, že by měly být vysazeny do hloubky kolem dvoj (druhy tvořící kořeny pod cibulí) až trojnásobku svého průměru (druhy tvořící lodyžní kořeny nad cibulí). Před výsadbou se doporučuje namořit cibule fungicidními přípravky.

Lilie ve váze

Klasické zahradní odrůdy vydrží ve váze svěží většinou kolem jednoho týdne, některé odrůdy speciálně šlechtěné pro řez vydrží až 14 dní.

Do vázy můžeme nařezat jakékoliv lilie ze zahrádky, ovšem ty, které jsou dodávány do květinářských obchodů, se pěstují v klimatizovaných sklenících specializovaných zahradnických závodů. Jsou to hlavně odrůdy s velkými nálevkovitými či trubkovitými květy různých barev, šlechtěné přímo pro využití k řezu.

Pro mnoho lidí však typickou řezanou lilií stále zůstávají klasické bílé lilie (např. lilie dlouhotrubkatá – Lilium longiflorum), které se už více než sto let používají třeba pro vazbu svatebních kytic, kde symbolizují „čistotu a nevinnost“ nevěsty.

Květy v ohrožení

Brouk chřestovníček liliový a jeho larvy okusují poupata a listy.
Moucha vrtalka liliová do poupat klade vajíčka, ze kterých se líhnou asi 3 mm velké larvy, jež poupata zevnitř vyžírají.
Třásněnky poškozují šupiny cibulek.
Mšice sají na listech, poupatech i květech.

Ochranou je postřik příslušnými insekticidy, případně zdravotně nezávadnými přípravky na bázi olejů.

Z chorob jsou lilie napadány hlavně různými plísněmi a hnilobami, nejčastěji je to plíseň šedá a hniloba cibulek, způsobená nadměrnou vlhkostí. Ochranou jsou postřiky protiplísňovými přípravky a zajištění přiměřené zálivky a dobrého odvodu nadbytečné vody.
Lilie mohou být napadeny i virovými chorobami, projevujícími se různými barevnými změnami na listech a květech, deformacemi a celkově slabším růstem rostlin. Virové choroby bývají bohužel neléčitelné.

Botanické druhy a kříženci

Botanické lilie (v počtu asi 100 druhů) najdeme v přírodě pouze na severní polokouli. U nás rostou dva druhy – lilie zlatohlavá (Lilium martagon) s turbanovitými růžovými až vínově červenými květy a lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum) s květy nálevkovitými, žluto až červenooranžovými. Lilie se staly velice oblíbenými rostlinami a jejich pěstování a šlechtění se věnují statisíce nadšenců po celém světě, sdružující se často ve specializovaných liliářských spolcích. Kříženců lilií dnes existuje několik tisíc a jsou děleni do mnoha skupin.