Díky krásným květům, robustnímu vzrůstu, odolnosti a vitalitě patří pivoňky k nejspolehlivějším a nejkrásnějším trvalkám. Přestože kdysi zdobily snad každou českou zahrádku, jejich původní domovinou je jižní Evropa a Asie.

Na jaře a v létě se rozvíjejí nádherné, až 20 cm široké květy:

  • Mohou být jednoduché, poloplné, plné nebo sasankovité. Plné jsou nejtrvanlivější.
  • Barevná škála je velmi široká a to od bílé, přes žlutou, růžovou až po karmínově červenou.
  • V sortimentu dřevitých pivoněk se objevují i odrůdy se zelenými květy.
  • Mnoho odrůd krásně voní.

Odkud mají pivoňky jméno?

Vysvětlení českého jména pivoňky nezapře jadrnou lidovou poetiku. Květy pivoněk byly nejčastěji růžové až červené, stejně tak jako tváře a nos toho, kdo hojně pil pivo („voněl k pivu“). A pak že pivoňky nejsou českou národní květinou!

Svou historii má i latinského jméno pivoňky. Paeonia Paeon byl žák slavného lékaře, který dostal na Olympu od bohyně Héry vzácnou bylinu s léčebnou mocí. Díky ní vyléčil těžce raněného hrdinu Pluta. Učitel však žárlil na jeho lékařské úspěchy a nechal Paeona zavraždit. Vděčný Pluto pak proměnil mrtvého Paeona v bylinu, jíž byl léčen – a ta už navždy nese Paeonovo jméno.

Pivoňka zdobí zahrady již od starověku

Řekové znali pivoňku jako dekorativní i léčivou rostlinu již více než 400 let před naším letopočtem. Také v Číně, kde se jejímu šlechtění věnovali nejvíce, byla pivoňka považována za skvost a květ blízký bohům. Když se objevila v Evropě, šla, šlechtili ji pilně v Anglii, Belgii, Nizozemí a ve Francii, později i v Německu a v USA.

Vyberte si z 3000 odrůd pivoňek

Nejčastěji se pivoňky rozlišují na bylinné a dřevité. Nejznámější bylinnou pivoňkou je pivoňka lékařská (Paeonia officinalis). Patří k nejstarším zahradním trvalkám, dříve byla pěstována především jako léčivá rostlina proti dně. Později se začaly těšit stále větší oblibě ušlechtilé pivoňky velkokvěté (Paeonia lactiflora), jejichž domovinou je Asie. Z této skupiny trvalek vzniklo průběžně kolem tří tisíc odrůd.

Dřevité pivoňky jsou opadavé keře. Nejznámějšími jsou pivoňka křovitá (P. suffruticosa) a pivoňka žlutá (P. lutea) a jejich nespočetné variety a kultivary.

Pěstování pivoněk

Předností pivoněk je dlouhověkost. Nejkrásnější jsou pivoňky šest až osm let staré, na jednom stanovišti je přitom můžete ponechat až patnáct let.

  • Nejvhodnějším měsícem pro výsadbu všech druhů pivoněk je srpen.
  • Vyberte slunnou polohu s kvalitní, kyprou a propustnou zahradní půdou bohatou na živiny.
  • Pivoňky můžete sázet do skupin vyšších trvalek na záhony, jako působivé solitéry, ve skupinkách na okraji trávníku, popřípadě ve spojení s okrasnými keři.
  • Pokud chcete pivoňky pěstovat pro řez květů, vysazujte je do řad vzdálených necelý metr, v řadě pak asi půl metru od sebe.
  • V době plného růstu vyžadují dostatek vláhy, ale trvalé přemokření jim škodí.
  • Dřevité pivoňky raší velmi časně a neměly by být proto vysazovány na příliš teplé stanoviště. Hrozí-li nebezpečí pozdních mrazíků, chraňte jejich mladé výhony před namrznutím netkanou textilií.
  • Kvetou-li pivoňky málo, něco jim schází. Může to znamenat nedostatek živin, nevhodné stanoviště anebo také příliš hlubokou nebo naopak mělkou výsadbu.
  • Pivoňky nemají rády přesazování.

Péče o pivoňky

Bylinné pivoňky potřebují

  • mulčování půdy
  • podpírání stonků
  • zavlažování za suchého počasí
  • odstraňování odkvetlých květů
  • přihnojování kompostem nebo plnými hnojivy
  • hnojení fosforečným a draselným hnojivem koncem léta
  • seříznutí stonků na podzim

Dřevité pivoňky naopak potřebují jen velmi mírné přihnojování minerálním hnojivem s obsahem fosforu, který podpoří kvetení. Dusíkatá hnojiva, organická i anorganická, jsou častou příčinou špatného vyzrávání dřeva a nevyzrálé dřevo pak v zimě snadno zmrzne.

Pro Receptář Radka Procházková, foto Shutterstock