Cibule šalotka (Allium ascalonicum) je druh cibule, která po zasazení jedné cibulky vytvoří hnízdo několika nových. Podle toho, že se v půdě její cibulky jakoby zázračně zmnoží, se jí lidově říká množilka.

Výsadba a pěstování

Pěstování šalotky je vcelku snadné. Vysazujeme ji obvykle brzy na jaře, pokud možno již v březnu, případně na počátku dubna. Sázíme ji do půdy ve staré síle nebo do třetí trati, pamatujeme na dostatečný odstup po sobě i po cibuli kuchyňské a dalších příbuzných cibulových zeleninách. Jednotlivé cibulky sázíme tak, že je zapíchneme podpučím (ploškou na spodní části cibule, z níž vyrůstají kořínky) do půdy špičkou nahoru, a tak hluboko, aby celá cibulka byla schována v zemi.

V pěstování šalotka vyžaduje okopávku a odplevelování. Zejména odplevelování je velmi důležité, protože úzké listy poměrně málo zastiňují půdu, a tak je třeba plečkování nebo okopávku zpravidla opakovat. Poté, co se její listy rozrostou tak, že již nejde plečkovat, je třeba ještě občas projít záhon a vytrhnout nebo vyrýpnout nožem jednotlivé prorůstají plevele. Na vodu není náročná a zálivku nevyžaduje. V gengelském pěstování se nám osvědčil spon 30x10 cm, aby se dala proplečkovat ruční plečkou; sázíme ji co nejdříve na jaře mezi prvními jarními druhy.

Sklizeň a dosoušení

Aby šalotka doma dlouho vydržela, necháme cibule správně vyzrát už na záhonech, sklízíme je v optimálním termínu a dobře je dosušíme.

Šalotku z jarní výsadby sklízíme obvykle začátkem nebo v průběhu července. Při zrání její nať zasychá a pokládá se, podobně jako je tomu u cibule kuchyňské. Na povrchu půdy jsou už vidět zralé cibulky v typických šalotkových hnízdech.

Sklízíme ji vytaháním hnízd z půdy. Za suchého slunného počasí ji necháme vysychat a zatáhnout na slunci přímo na záhoně tam, kde rostla. Pro snazší následný sběr si cibulky ihned rovnáme tak, že je pokládáme na jednu stranu a nať na druhou. Pokud je již nať při sklízení zcela zaschlá a půda vyschlá a ztvrdlá, pak se nať trhá a šalotka někdy nejde ze země vytahovat. V tom případě si pomůžeme motyčkou nebo lopatkou. Panuje-li deštivé nebo vlhké počasí, raději šalotku ze záhonu sebereme a vyložíme k sušení pod střechou. Nejlépe do tenké vrstvy například na bedničky nebo ploché krabice, aby doschla a zatáhla. Uložené cibulky občas prohrábneme, pohneme s nimi, lépe a rychleji tak doschnou.

Skladování

Po doschnutí šalotku opatrně očistíme od hlíny a zbytků natě. Odstraníme také suché slupky, které se z cibulek částečně oddělují. Pokud drží hnízda pohromadě, ponecháme je vcelku, jinak je rozdělíme na menší shluky či jednotlivé cibulky.

Po očistění je ponecháme pod střechou, například v zahradním přístřešku, kde je průvan a proudí vzduch. Na podzim, před mrazy a za vlhkého počasí, přeneseme šalotku do domu. Skladujeme ji v suchu a chladu, vhodná je například komora, hala nebo půda. Nevhodný je ale naopak sklep, kde je vlhko. Před uložením domů šalotku opět přebereme, vyřadíme nemocné jedince i další následně odpadlé slupky. Důležité je, aby šalotka k uložení byla čistá, suchá, dobře zatáhlá a měla pevné cibulky. Občas ji kontrolujeme, nejsnáze když bereme cibulky na spotřebu do kuchyně.

Vegetativní množení

Cibule šalotka v domácím semenaření nekvete vůbec nebo jen velmi zřídka. Rodinné a krajové odrůdy tak uchováváme a množíme jen vegetativně, sázením cibulek. Pamatujeme na to, že při sázení šalotka z malých cibulek tvoří hnízda několika větších cibulí a naopak, při sázení větších cibulí nám naroste hnízdo s velkým počtem, ale malých cibulí. Obvykle sázíme směs menších i větších cibulek a ve sklizni tak máme následně zastoupené různě velké šalotky.

Oblíbené staré odrůdy

Mezi oblíbené gengelské sorty patří odrůda Mičurinka, která pochází původně z Hané a její cibulky jsou po oloupání pěkné fialové barvy. Odrůda Zahradkářka byla získaná před lety z Vysočiny, tvoří větší žluté cibulky. Ze Slovenska pochází odrůda nazvaná Púchovská, která dobře rostla ve smíšené kultuře s měsíčkem a jahodami, slovensko-maďarské kořeny má rodinná odrůda Kotké hagyma. Největší cibulky tvoří sorta Korch, pocházející z Pošumaví, s cibulemi zbarvenými do červenofialova. Jde o šalotku s většími kulovitými hnědočervenými cibulemi, v hnízdě bývá menší počet cibulí, nať je vyšší. Odrůda je osvědčená a vhodná pro pěstování v chladnější podhorské oblasti. Jak známo, malé cibulky dají malý počet velkých, velké velký počet malých cibulí. Na Gengelu ji vysazujeme brzo na jaře stejně jako jiné šalotky, sklízíme ji v průběhu července.