Zdroj: Časopis Receptář
Kvetoucí louky plné života a přirozeného půvabu jsou stále častější součástí zahrad. Když se správně založí, nevyžadují další péči kromě posečení. Jestliže bychom je nekosili a trávu z louky neodstranili, časem nad květinami převládnou traviny a posléze se uchytí i náletové dřeviny.
Místo sečení se nabízí ještě další možnost – využít louku jako pastvinu. Nejsnazší variantou je půjčit si zvířata od chovatele a poskytnout jim pod jeho dohledem dočasný domov. Pro začátečníky je to ideální postup. Celoroční chov již vyžaduje mnohem více znalostí a zkušeností.
Neposečený kousek poskytne zimní útočiště mnoha živočichům a trochu stařiny proto můžeme ponechat, ale každý rok na jiném místě
Jak velkou louku potřebují?
Plocha musí být tak velká, aby zvířata vegetaci nespásla až ke kořínkům. Nebo spásané plochy včas prostřídáme. Stanovit předem potřebnou rozlohu je však obtížné, záleží na složení louky, podloží i místním klimatu. Ani stanovení vhodného počtu zvířat výpočtem podle výnosu louky (několik metrů vyžnutých na různých místech pastviny se zváží a vynásobí dle rozlohy pastviny) není přesné, neboť výnos závisí i na počasí v daném roce – čím více vláhy a tepla, tím rychleji tráva roste. Obecně lze říct, že pro extenzivní pastvu by počet ovcí nebo koz běžné velikosti neměl překročit deset na hektar, pokud jsou na pastvině od jara do podzimu. A jestliže nám nejde o co nejvýhodnější poměr mezi pastvou a produkcí masa nebo mléka, rozhodně nevadí ani počet nižší (nebo plemeno zakrslé, chované obvykle jen pro radost, nikoli pro užitek). Ovšem pod dva jedince počet klesnout nesmí. Chovat osamocenou kozu nebo ovci dokonce zapovídá zákon na ochranu zvířat proti týrání – jakožto pro stádové zvíře pro ni samota znamená skutečné utrpení. Pokud je rozloha pastviny na hraně, pomůže zásoba sena a případně přilepšení v podobě strouhané řepy, mrkve, ovsa či speciálních granulí.
Zatímco seno mohou mít strávníci k dispozici neomezeně, kalorické a šťavnaté přilepšení je třeba dávkovat opatrně, v závislosti na jejich předchozích stravovacích zvyklostech. Ani přechod ze zimního sena na čerstvou trávu nesmí být náhlý, jinak zvířatům hrozí i smrt – veškeré změny jídelníčku je nutné provádět pomalu a postupně. Vítanou a v rozumné míře neškodnou pochoutkou pro ovce i kozy je dokonale suché, tvrdé pečivo.
Místo sečení se nabízí ještě další možnost – využít louku jako pastvinu
Jak ji oplotit?
Oddělit louku od stromů, keřů a záhonů je nezbytné. Pro ovce i kozy jsou větve a listí stromů vyhledávanou pochoutkou, a na záhonech také s radostí koštují. Obzvlášť nenechavé kozy ochutnávají nejen květiny a bylinky, ale i rajčata, byť třeba nezralá. Újma proto nehrozí jen naší zahradě – zvířatům může takové mlsání přivodit trávicí obtíže, od mírných po závažné.
Pokud se rozhodneme pro pevnou ohradu, jako základ poslouží do země nejméně ze čtvrtiny zapuštěné kůly v rozestupu okolo 4 m. Nejlevnější jsou smrkové, které je třeba impregnovat. Na podmáčený pozemek jsou vhodnější kůly dubové, univerzální využití a dlouhou trvanlivost nabízejí kůly akátové, využít lze i méně pohledný kov. Mezi kůly můžeme připevnit dřevěná prkna, latě či pletivo. U ovcí stačí metrová výška, u koz nejméně půl metru přidáme. A počítáme s jejich horolezeckým nadáním a touhou se bavit a objevovat. Skvěle se uplatní na svazích, vděčné jsou i za různé „prolézačky“, kterými můžeme pastvinu obohatit, aby se nenudily.
Kozám schody nevadí
Velmi praktické jsou elektrické ohradníky: pásky, šňůry a lanka. Stačí pár sice nepříjemných, ale nikterak nebezpečných štípnutí, a zvířata se o překonání překážky přestanou pokoušet. Pro ovce a kozy je ještě spolehlivější bariérou vodivé pletivo nebo síť. Tu lze instalovat i bez pevného základu, pokud pořídíme přenosnou. Součástí síťových elektrických ohradníků jsou tyčky opatřené nášlapnými bodáky, které velmi jednoduše zapíchneme do země.
Velmi praktickou součástí vybavení je branka, kterou můžeme procházet, aniž bychom museli obvod vypínat. Elektrické sítě by neměly zůstávat bez napětí – zvířata pak mohou oky prostrčit hlavu, zamotat se a v nejhorším případě i uškrtit. Noční provoz však může zahubit ježka, který se zrádnou síť snaží podlézt nebo přelézt. Ideální je ohradník, který ponechává průchozí mezeru u země. Spodní část můžeme rovněž zakrýt (pruhem látky, prkny apod.) a na pár místech ponechat průchody, nad nimiž síť nadzvedneme. Časovač rovněž může proud po setmění vypnout a před rozbřeskem zapnout, riziko zamotání pasených zvířat je v noci nižší – ale vyloučit je nelze. Účinnost napětí snižuje i tráva prorůstající do sítě. Pruh pod budoucí ohradou je třeba posíci, případně podložit.
Elektrickou síť lze napájet i z baterie nebo solárního panelu
Stín, voda a sůl
Na pastvě musí mít zvířata k dispozici čistou vodu a minerální liz, který zavěsíme na vhodné místo. Kozy potřebují i přístřešek nastlaný slámou, kam neprší a nefouká. Ovce, jejichž rouno chrání mastný lanolin, si vystačí i se závětřím pod stromem. Ten však k dispozici mít musí, pokud nemají stříšku, ne kvůli dešti, ale stínu, kam se uchýlí před slunečním žárem. Ovšem i vzrostlým stromům raději pletivem obalíme kmeny – někdy je zvířata nechají bez povšimnutí, ale spoléhat na to nemůžeme. Třísloviny a další látky v kůře obsažené jim prospívají, proto stromy tak často ničí. Přilepšíme jim raději větvemi z náletů a prořezávek.
logo receptář
