Cukety a dýně
Pokud sejeme rovnou na záhon, vybereme cuketám a dýním slunné místo a půdu obohatíme kompostem. Rostlinám můžeme připravit i malé kopečky kompostu a k jejich úpatí do hloubky 1–2 cm zasít dvě až tři semena, přičemž ze semenáčků posléze necháme růst pouze jeden nejsilnější. Cukety pěstujeme nejméně v metrovém sponu (nebo v metr vzdálených řádcích a rozestupech 1,2 m), obří plazivé dýně ve dvoumetrovém sponu. Jejich dlouhé šlahouny posléze zakořeňují i z četných uzlin a přídavné kořeny napomáhají výživě plodů. Na tuto velmi výhodnou schopnost je dobré brát při přípravě záhonu ohled – pokud budou šlahouny na trávníku nebo na dlažbě, rostlinám další kořenění znemožníme. V mulčovací textilii nebo fólii jim můžeme prostřihnout přídavné otvory, s mulčem z trávy či slámy si kořínky poradí samy.
Předpěstovávání cuket
Cukety (odrůdy vyšlechtěné z Cucurbita pepo), u kterých sklízíme mladé, nezralé plody a jež mají keřovitý vzrůst, můžeme snadno předpěstovávat. Při teplotě nad 20 °C vyklíčí brzy a rostou tak rychle, že bývají k přesazení připraveny za 2–3 týdny. U mohutných plazivých dýní (většina odrůd pochází z C. maxima, některé i z C. pepo) je to rovněž možné, ale přesazování má i nevýhody, především pokud uchováváme semena pro příští sezonu. Věhlasná pěstitelka a šlechtitelka dýní Carol Deppe upozorňuje, že plazivé dýně mají (na rozdíl od keříčkovitých cuket) silné kůlové kořeny. Kořínek takové dýně dorazí na dno květináče často již ve chvíli, kdy se nadzemní část semenáčku teprve objevuje. Při dalším růstu se plazí odtokovými otvory ven a při přesazování se pak nevyhnutelně poškodí. Přesazení proto přežijí ty nejpomalejší sazeničky s nejméně vyvinutými kořeny. Geny tak další generaci nepředávají rostliny a nejsilnější, ale naopak ty nejslabší.
Sazeničky cuket vysazujeme včas, dokud jsou malé
Cuket i dýní máme na výběr mnoho odrůd různých barev, tvarů, a především chutí plodů. Cukety chutnají téměř vždy, pokud je sklidíme mladé. U dýní chuť závisí jak na dokonalém vyzrání, tak na odrůdě. Fádní chuť velkých dýní ostatně trápila i oblíbeného detektiva a gurmána Hercula Poirota, který se proto chystal v důchodu vyšlechtit odrůdu nadmíru chutnou, neměl k tomu však dost trpělivosti. Skutečným šlechtitelům se záměr naštěstí povedl. Oblíbené jsou například Hokkaido, Buttercup, Sweet meat Oregon Homestead, Sweet dumpling, Blue Hubbard a další – stojí za to zkoušet a hledat, která nám sedne. Důležité je rovněž alespoň měsíční posklizňové dozrávání v teple a suchu, po kterém plody zesládnou a zjemní. Lahodné jsou také odrůdy tykve muškátové (C. moschata), která je však na teplo ještě náročnější než předchozí druhy.
Fazole a fazolky
Pokud chceme sklízet křehké fazolové lusky, zvolíme odrůdu k tomuto účelu určenou. Pro sklizeň vyzrálých fazolí jsou vyšlechtěny zase jiné, do třetice existují odrůdy pro sklizeň v mléčné zralosti, jejichž semena jsou nejlepší ještě měkká, ale již plně vyvinutá, jež stačí krátce povařit. Typ odrůdy je na osivu vždy uveden a je důležité se jím řídit. Fazole určené k sušení nevytvoří lahodné lusky bez pergamenové vrstvy, naopak odrůdy pro sklizeň mladých lusků umějí po jejich vytvoření pár dní počkat s tvorbou semen, a máme tak více času na sklizeň.
Mladé lusky lze pěstovat ve více barvách
Velmi pohledné jsou odrůdy s lusky žlutými či fialovými. Při vaření sice nezvyklou barvu obvykle ztratí, ale na zahradě pěkně vypadají a lépe je vidíme při sklizni. Dále je třeba se rozhodnout, zda se nám hodí odrůdy pnoucí či keříčkové – v obou skupinách najdeme fazole na lusky i semena. Keříčkové fazole přinesou úrodu dříve a nevyžadují oporu, zaberou však více místa. A pokud chceme sklízet čerstvé fazolky nebo mléčně zralé fazole po celé léto, je třeba je vysévat opakovaně, přibližně dvakrát do měsíce. Tyčkové, popínavé odrůdy do plodnosti vstupují později, nabízejí však průběžnou sklizeň čerstvých lusků až do podzimu (naopak u sběru zralých suchých fazolí pro uskladnění může být průběžná sklizeň spíš na obtíž). Popínavé fazole vyžadují oporu, zaberou však méně místa a nadělají mnoho parády. Umějí se ovíjet kolem jednoduché tyčky, proto můžeme vytvořit působivé, a přitom jednoduché opory tvaru týpí nebo dlouhého A stanu. Tyčky stačí nahoře svázat a k patě sít.
Mladé lusky lze pěstovat ve více barvách, různorodost zralých semen je však ještě větší. Liší se ve velikosti i tvaru a mnohdy hýří barvami. Existuje i řada starých a krajových odrůd (uchovává je například obecně prospěšná společnost Gengel). Většina odrůd je vyšlechtěna z fazolu obecného (Phaseolus vulgaris), ovšem existují i rozmanité (pnoucí i keříčkové, na lusk i zrno) variety dekorativního, a přitom jedlého fazolu šarlatového (P. coccineus).
Rozmanitost fazolí je úchvatná
Fazolím svědčí slunce a lehčí, propustná půda. Přídavek kompostu jim prospěje, zajistí kyprost a doplní mikroživiny. Ovšem dusík, prvek zásadní pro růst, si fazole dovedou díky spolupráci s bakteriemi vázajícími vzdušný dusík zajistit samy. Bakterie a kořeny se ve zdravé a živé půdě brzy navzájem najdou (pestrý mikrobiální život podporuje organické hnojení), ovšem můžeme jim i pomoci a při výsevu aplikovat přípravky, které symbiotické bakterie obsahují. A pokud budeme v průběhu léta sít fazolky na další záhony, přilepšíme jim troškou půdy od již vzrostlých a prospívajících fazolí.
Fazole jsou velmi teplomilné, s výsevem proto počkáme nejen na odeznění posledních mrazíků, ale i na teplotu půdy nad 12 °C. V chladné vlhké půdě mohou semena zahnívat, naopak pozdější výsev jim start usnadní a o to rychleji porostou. Před výsevem je můžeme nechat nabobtnat ve vodě při pokojové teplotě, ovšem při delším máčení mohou semena trpět nedostatkem kyslíku. V prvních dvaceti hodinách tolik dýchat nepotřebují a riskantní je až delší lázeň, přesto je ideální máčet semena přes den, vodu několikrát vyměnit a k večeru sít. Pokud máčíme přes noc, jistější je mělká miska a vody jen tolik, aby jedna strana fazolí trochu vyčnívala. Možné je i krátké předpěstování a opatrné přesazení.
Keříčkové fazole sejeme do sponu 30–40 cm, do důlku 3–5 cm hlubokého vkládáme 3–4 semena najednou. U tyčkových, pnoucích fazolí vysejeme 5–6 semen ke každé tyčce a poté ponecháme jen 2–3 nejvitálnější semenáčky. Rozestupy mezi tyčkami činí 30 cm. Můžeme rovněž sít k treláži v rozestupech kolem 10 cm a poté vyjednotit na 15–20 cm. Keříčkové odrůdy lze postupně vysévat až do slunovratu, tyčkové do půli června.
Půdu kolem sazeniček zamulčujeme. Poté, co rostliny nasadí na květ, bychom do ní neměli zasahovat, fazole to nemají rády a mohou květy shazovat.
Okurky salátové i nakládačky
Stejně jako cukety i okurky rostou rychle a můžeme je vysévat, předpěstovávat a vysazovat podobným způsobem. Sejeme do většího květináčku, širokého kolem 10 cm. Pokud bude menší, je třeba vysazovat již trochu odrostlejší semenáčky. Při teplotě 25–30 °C vyklíčí za pár dní, pro urychlení startu je proto necháme na teplém místě doma (30 °C bychom však překročit neměli), existují také topné podložky pod sadbu, nahradí je i vyhřívací dečky do postele.
Opora pro okurky z prutů a provázků
Rostoucí semenáček posléze vyžaduje dostatek světla, teplota může být již nižší. Pozor na přelévání, sazenička pak snadno uhnije, také bychom při výsadbě neměli poškodit kořínky – postupujeme co nejopatrněji. Výhodné jsou rozložitelné nádobky, ze kterých nemusíme sazenice vyjímat, například z kokosového vlákna nebo papíru, které můžeme i sami vyrobit.
Pokud vyséváme rovnou ven, počkáme na odeznění mrazíků a prohřátí půdy, které můžeme urychlit černou fólií. Vybereme slunné místo a do půdy zapravíme 5–10 cm silnou vrstvu kvalitního, vyzrálého kompostu. Okurky výživnou, kyprou a na humus bohatou půdu milují.
Okurky ochotně šplhají po síti
Liánovité rostliny se mohou plazit po zemi, ovšem při pěstování na opoře jsou méně náchylné k plísňovým chorobám, plody se nešpiní a ušetříme místo. Pokud ponecháme rostliny na zemi, sejeme je do sponu 40x40 cm, nebo po šesti semenech do hrůbků v metrovém sponu, přičemž na každém ponecháme dvě až tři rostliny. Jestliže počítáme, že je navedeme na oporu, sejeme je do řádku pod ní v rozestupech 30–60 cm (hustší porost nám dá více plodů na počátku, ve větším rozestupu budou rostliny prosperovat delší dobu). Jako opora poslouží plot, treláž, konstrukce z tyček a provázků či speciální síť. Pokud použijeme jen svislé tyčky nebo provázky, budeme kolem nich okurky muset ovíjet, po síťové opoře šplhají samy. Semena sejeme do hloubky 1–2 cm a pokládáme je ostrou stranou semene vzhůru, což prospívá klíčení a růstu.
Kukuřice sladká, pukancová i moučná
Prastará kulturní rostlina je vyšlechtěna nejen do řady variet, rozlišujeme přímo celé poddruhy. Na zahrádkách je nejoblíbenější kukuřice sladká, pěstovaná pro sklizeň měkkých zrn (Zea mays saccharata) a pukancová (Zea mays everta), z jejíchž zralých zrn lze připravit popkorn. Pro potravinářské účely se pěstuje kukuřice obecná, takzvaná tvrdá (Zea mays indurata), a škrobnatá neboli moučná (Zea mays amylacea) na přípravu mouky, polenty či tortill. I tyto kukuřice, mnohdy v krásně barevných odrůdách, někteří zahradníci pěstují – především ti se zájmem o potravinovou soběstačnost. Na polích však častěji potkáme odolnou a nijak zvlášť chutnou kukuřici koňský zub (Zea mays dentiformis), pěstovanou na krmivo a bohužel i na palivo.
Rostoucí kukuřice a dýně
V běžném sortimentu semen pro zahrádkáře jsou v nabídce téměř výhradně F1 hybridy, které se nehodí k domácímu semenaření (podobně jako u okurek). Ovšem uchovatelé z již zmíněné společnosti Gengel opatrují například krásně barevnou, nehybridní moučnou kukuřici Malované Hory. Uchovatelem odrůdy se může stát každý, kdo si osivo půjčí, pěstuje, uchovává a posílá dále.
Již indiáni vyšlechtili řadu nádherných a chutných odrůd kukuřice
Kukuřici svědčí výživná, avšak propustná půda hojně obohacená kompostem. Semena vyséváme v druhé půli měsíce do prohřáté půdy (stejně jako u fazolí). Nejlépe klíčí při teplotě nad 20 °C, před vysetím je můžeme nechat nabobtnat ve vlažné vodě, přičemž platí totéž co pro fazole. Vyséváme například ve dvojitých řádcích, mezi kterými ponecháme nejméně půlmetrový rozestup. Sejeme ve vzdálenostech 10 cm a poté vyjednotíme přibližně na 20 cm. Aby se kukuřice navzájem opylily a hojně plodily, je výhodné zasít dvojřádků více. Nebo můžeme vytvořit širší pás, přičemž spon rostlin bude 30x30 cm. Kukuřice podpírat nepotřebují, naopak samy mohou posloužit jako opora pro pnoucí fazole a hrášek. K rostoucím sazenicím však můžeme přihrnout kupku kompostu, který stabilitu stonku zvýší, a navíc bude postupně uvolňovat živiny, na které je kukuřice poměrně náročná.
PROTI CHLADU
Pokud výsevy či sazeničky překryjeme bílou netkanou textilií, zmírníme noční chlad a zajistíme příjemnější mikroklima. Při větším ochlazení se hodí i přenosné fóliové kryty, které lze na noc překrýt další izolační vrstvou. Sazeničky mulčujeme slabou vrstvou čerstvě posečené trávy, která chrání půdu, mírně zahřívá a láká žížaly, které pak prsť jemně, ale účinně kypří. Pokud nás trápí slimáci, mulčujeme raději kompostem, jehož tmavá barva přitahuje sluneční teplo, rostlinám velmi prospívá a slimákům úkryt neposkytuje. Zvláště po mladých fazolích jsou tito nevítaní návštěvníci přímo posedlí.
logo receptář
Zdroj: Časopis Receptář
