Jak vypěstovat na zahradě borůvky, zimolez, brusnice, jahůdky a další dary lesa?

Při pohledu na modrou záplavu borůvek někde v našich horách mnohého napadne, zda se za nimi musí plahočit až tam. Nedaly by se pěstovat na zahradě? A třeba i s dalšími lesními plodinami?

Zdroj: Časopis Receptář

Měsíční jahody

(Fragaria vesca)

Vzhledem i chutí nejvíce připomínají jahody lesní, plodí od jara do podzimu. Vyséváme je v únoru, nejpozději počátkem března, plodí časně.

Stanoviště: vyžadují hodně slunce, lze je pěstovat na záhoně, v truhlíku i květináči.
Půda: humózní substrát, dobře propustný a mírně kyselý, s pH okolo 5.
Závlaha: pravidelné zalévání je důležité, nejlépe dešťovkou.
Hnojení: do zálivky přidávejte organické hnojivo, např. výluh ze slepičího trusu.
Řez: na podzim ostříháme pouze staré listy a odplozené květní stonky.
Choroby a škůdci: virové choroby, které deformují listy a způsobují chlorózy.
Poznámka: plody sklízíme pravidelně, podpoříme tak násadu nových květů a tvorbu plodů.

Ostružiník

(Rubus fruticosus)

V lese rostou divoce a tvoří nepropustné houštiny. Keřík lze vyrýpnout a přenést na zahradu, kde se rozroste. Lepší však je kultivovaná odrůda ze zahradnictví.

Stanoviště: polostín, pod stromy.
Půda: propustná, humózní.
Závlaha: vyžaduje vyšší vlhkost, keře zaléváme, je-li dlouhodobé sucho.
Hnojení: hnojíme kombinací organických a minerálních hnojiv, obvykle ale stačí jen hnojiva organická. Zásobní hnojení fosforem a draslíkem stačí udělat až dva roky po výsadbě, dusík doplňujeme již v roce následujícím po výsadbě.
Řez: ročně nebo ob rok, podle toho, jaké typy rostlin pěstujeme, obměníme veškeré výhony.
Choroby a škůdci: trpí stejnými chorobami a škůdci jako maliník.
Poznámka: oblíbené odrůdy ostružiníku jsou Thornfree, Thornless, Smoothstep, Black Satin, Loch Ness.

Maliník

(Rubus idaeus)

Lesní maliny jsou sice voňavější, ale menší a často červivé. Maliny vypěstované na zahradě je úspěšně nahradí, navíc jsou větší.

Stanoviště: nejlépe se jim daří na slunných stanovištích s dostatkem vláhy.
Půda: humózní, středně těžké, dobře propustné půdy, s dostatkem vláhy a mírně kyselou reakcí.
Závlaha: dostatek vláhy stále potřebují hlavně mladé rostliny a ostatní v době květu a násady plodů. Nesmíme dopustit, aby byla půda trvale přemokřená.
Hnojení: kvalitní kompost, doplněný průmyslovými hnojivy.
Řez: po výsadbě jednou plodící maliníky zakracujeme podle síly na 20–40 cm (slabší více, silnější méně). V předjaří dalšího roku odřežeme slabounké výhony a ponecháme jen 2–3 nejsilnější, jimž zakrátíme vrcholovou část asi o pětinu délky.
Choroby a škůdci: trpí nejčastěji virózami, odumíráním maliníku, šedou hnilobou malin, ze škůdců jsou nejčastěji napadány malinovníkem plstnatým, bejlomorkou ostružinovou a několika druhy mšic.
Poznámka: rostlinám zajistíme oporu např. jednoduchou drátěnkou nebo dvojdrátím vedle sebe i nad sebou.

Brusnice chocholičnatá

neboli kanadská (zahradní velkoplodá) borůvka (Vaccinium corymbosum)

Lesní borůvce černé (Vaccinium myrtillus) se na zahradě bohužel nedaří, proto byly vyšlechtěny kanadské velkoplodé borůvky, jejichž plody lesní borůvky velmi připomínají.

Stanoviště: mělký kořenový systém vyžaduje stálou vlhkost, půdu pod keři mulčujeme kůrou, aby nevysychala. Brusnice ale snáší plné slunce i polostín.
Půda: kyselá je podmínkou, brusnici proto sázíme do speciálního substrátu s nízkým pH, nebo si sami připravíme směs rašeliny s drcenou kůrou, mulčovat lze i jehličím.
Závlaha: vyšší vlhkost půdy, rostliny pravidelně zaléváme, zejména v době tvorby plodů.
Hnojení: používáme tekutá hnojiva, nikdy však hnojiva s obsahem vápníku a chlóru.
Řez: první dva roky po výsadbě keře neřežeme. Až třetím rokem odstraníme ze středu slabé výhonky, aby se keř nezahušťoval. Správně udržovaný keř má mít 5–8 silných, rovných větví s dostatečnými přírůstky. Keře v plné plodnosti jsou vysoké kolem 150 cm.
Choroby a škůdci: významnější nejsou.
Poznámka: brusnice začíná plodit čtvrtým rokem, plně plodí šestým rokem. Keře jsou dlouhověké, běžně se dožívají třiceti let, někdy ovšem až šedesáti let. Doporučuje se vysadit více odrůd, borůvky se totiž opylují pylem jiné odrůdy. Z každého keře lze sklidit 2,5–5 kg borůvek.

Zimolez kamčatský

neboli kamčatské borůvky (Lonicera caerulea var. kamtschatica)

Plody připomínají chuťově borůvky sice jen vzdáleně, ale na jaře patří k prvním čerstvým plodům na zahradě.

Stanoviště: dobře roste na běžných záhonech i v polostínu, keře můžeme pěstovat i jako živý plot.
Půda: jedlé zimolezy nejsou náročné na půdní podmínky. Vyhovují jim půdy písčité, hlinité i jílovité, nevadí jim ani půdy chudší na živiny, suché půdy však snášejí špatně.
Závlaha: vyžaduje dostatek vláhy hlavně v období tvorby plodů.
Hnojení: v prvních třech letech hnojíme v průběhu vegetace plným hnojivem, po první úrodě stačí podzimní přihnojení kvalitním kompostem.
Řez: na jaře uděláme řez korunky, ponecháme 5–7 výhonů, které obměníme po čtyřech letech. Důležité je udržet středně hustý keř s třetinou mladých výhonů. Doba životnosti na stanovišti je 18–20 let.
Choroby a škůdci: významné nejsou.
Poznámka: jako cizosprašná rostlina k sobě zimolez potřebuje vhodného opylovače, proto se doporučuje sázet současně alespoň dva keře různé odrůdy. Nejčastěji se pěstují odrůdy Amur a Altaj.

Brusinka obecná

(Vaccinium vitis-idaea)

Na rozdíl od borůvek je lze pěstovat i na zahradě, neboť nepotřebují mykorhizu.

Stanoviště: lehký polostín, ideální je zahradní vřesoviště nebo skalka.
Půda: kyselá, s vysokým obsahem rašeliny s příměsí nevápenitého písku, na živiny chudá, písčitá půda.
Závlaha: zaléváme výhradně dešťovou vodou a jen za velkého sucha, ale období sucha snáší dobře.
Hnojení: lze použít stejná minerální hnojiva jako na rododendrony.
Řez: rostliny nestříháme.
Choroby a škůdci: významnější nejsou.
Poznámka: kvetou a dozrávají ve dvou etapách. Poprvé od května do června, ale hlavní období květu a pak i sklizně přichází mezi červencem a srpnem. Brusinky tvoří polokeříky vysoké jen asi dvacet či třicet centimetrů, tudíž je lze využít i jako půdopokryvné rostliny pod vyšší stromy.

Česnek medvědí

(Allium ursinum)

Jako léčivka se stal hitem už před lety, ale protože roste hlavně v chráněných oblastech, kde se nesmí trhat, lidé si ho čím dál častěji vysazují kolem chat a na zahrádkách.

Stanoviště: podobné jako v přírodě, kde roste v lužních lesích, tedy polostín až stín. Vypěstovat sazenice ze semen trvá poměrně dlouho. Vyséváme na podzim tak, aby semena přemrzla a poté na jaře vyklíčila. Rostlinka vytváří drobnou cibulku, kterou dále pěstujeme.
Půda: vlhké písčitohlinité až jílovité půdy.
Závlaha: dostatek vláhy po celou dobu růstu.
Hnojení: není třeba.
Řez: není třeba.
Choroby a škůdci: významné nejsou.
Poznámka: v nejteplejších oblastech se první lístky mohou objevit již koncem prvního březnového týdne, naopak během května už je rostlina v plném květu. Nejvíce živin mají listy v době, kdy ještě česnek nejde do květu, ale kulinářsky je můžeme využít i později, jen jejich chuť nebude tak výrazná. Po odkvětu však začnou rychle zasychat.

Divizna velkokvětá

(Verbascum densiflorum)

Může být až dva a půl metru vysoká. Dekorativní jsou šedozelené růžice, které vytvářejí prvním rokem, i vzpřímené klasy žlutých květů v následujícím roce.

Stanoviště: slunné, hodí se do volnějších, přírodních či stepních partií, do vřesovišť.
Půda: na půdu je zcela nenáročná. Nevyhovují jí příliš těžké, sléhavé a studené půdy. Velmi dobře snáší i sušší půdy.
Závlaha: dobře snáší suchá období.
Hnojení: postačuje kompost.
Choroby a škůdci: mozaika divizny, pidikříšek a mšice způsobují sání, kukléřka diviznová vykusuje listy.
Poznámka: obvykle se pěstuje jako dvouletka. Na svém stanovišti vydrží zpravidla tři až čtyři roky. Snadno se však přesévá, takže se ve výsadbách dále udržuje sama. Na podzim, kdy už je celá suchá a hnědá, sdrhneme odkvetlou lodyhu. Doma suché tobolky usušíme, podrtíme a uvolněná hnědá semena prosejeme. Uložíme je na osm týdnů do mrazáku a následně je až do příchodu jara skladujeme v lednici.

Hlíva ústřičná

(Pleurotus ostreatus)

Jedna z nemnoha hub, které lze úspěšně pěstovat i na zahradě, obzvláště na těch stinných a vlhkých. Mnozí jí připisují až zázračné vlastnosti.

Stanoviště: v lese roste na pařezech a v odumírajících stromech, v domácích podmínkách jí lze očkovat pařezy listnatých stromů nebo ji pěstovat v plastových pytlích s pšeničnou či ječnou slámou.
Získání násady: podhoubí se prodá nasazené v dřevěných kolících nebo je lze získat samostatně a smíchat s vodou.
Očkování: do pařezů vyvrtáme otvory a buď do nich zasuneme kolíky, nebo vetřeme kaši s podhoubím, kterou jsme nechali den či dva odpočívat.
Závlaha: pařez nesmí zaschnout, vhodné je, když jej výrazně zastíníme.
Růst: za čas podhoubí pařezem proroste a objeví se první plodnice, nejvíce vyrůstají na podzim. Houba na pařezu vydrží tak dlouho, dokud jej nestráví.
Poznámka: Hlívě postačí i špalky z čerstvě uříznutých listnatých stromů. Očkujeme je stejným způsobem jako pařezy. Poté je zabalíme do strečové fólie nebo do polyetylenového pytle a těsně je uzavřeme, aby sadba nevysychala. Uložíme je do sklepa nebo na jiné bezmrazé místo. Na jaře je vyjmeme a mírně zapustíme do půdy na stinném místě. Na špalcích z měkkého dřeva (břízy, topolu), hlíva vyroste téhož roku na podzim nebo v budoucím roce na jaře, na špalcích z tvrdého dřeva ji získáme až v roce následujícím, zato na nich bude plodit ještě několik dalších let.