OKRASNÁ ZAHRADA

Kdy stříhat ibišky

Aby pokojový ibišek (Hibiscus rosa-sinensis) dobře rostl a kvetl, potřebuje slunné a vzdušné místo, přes léto ho tedy umístíme na balkon nebo zahradu. Každý rok zjara (nejlépe v únoru) ho přesadíme do výživné pařeništní země (starším rostlinám stačí vyměnit svrchní vrstvu). Teprve za měsíc po přesazení začneme přihnojovat, a to každý týden až do poloviny srpna; při teplém a světlém přezimování stačí jednou měsíčně. Nejvhodnější je silnější roztok tekutého hnojiva, případně použijeme tyčinky. V létě potřebuje ibišek vydatnou zálivku a prospívá mu i časté rosení listů.

Tvorbu květů příznivě ovlivňuje přezimování na světlém místě při teplotě kolem 12 °C a omezené zálivce. V prosinci nebo začátkem ledna mu seřízneme větvičky až o polovinu. Lépe také pokvete, když ho nenecháme růst keřovitě, ale vytvarujeme jako stromek. Květy pak nasadí na každé větvičce od června až do podzimu.

Mšice

Patří mezi nejznámější a nejrozšířenější škůdce všech pěstovaných rostlin. Nejen dospělci, ale i larvy škodí sáním na listech, které pak žloutnou a krabatí se. Na jejich horní straně zároveň můžeme objevit silně se lesknoucí medovici, na níž často ulpívají černě, takže i listy se pak zbarví dočerna. Proti mšicím lze použít celou řadu chemických i biologických přípravků na bázi olejů.

Hlízy begonií můžeme už v lednu (nebo pak i v únoru) nechat narašit třeba na okenním parapetu. Brzy se objeví výhonky a do dubna by měly být vysoké až 15 cm. Některé odstřihneme a zakořeníme jako bylinné řízky, čímž získáme více rostlin.

POD SKLO VYSÉVÁME LILIE, a to do množárenského substrátu nejvýše 1 cm hluboko. U některých odrůd se asi do měsíce objeví klíčky, které připomínají semenáčky cibule, některé odrůdy vytvoří cibulku, ale lístky vyrostou až asi po roce.

VÝLUHY, MACERÁTY A JÍCHY VYUŽIJEME K OCHRANĚ ROSTLIN, přičemž výluh připravíme rychleji a bude navíc voňavější, protože se na rozdíl od jíchy nemusí nechat kvasit. Byliny (zhruba 250 g) zalijeme vroucí vodou (asi 1 l) a zakryjeme pokličkou. Necháme 30 až 90 minut vyluhovat, pak scedíme. Používá se zředěný v poměru 1:5. Při přípravě macerátu byliny zalijeme studenou pramenitou nebo dešťovou vodou, nádobu zakryjeme a necháme stát 12 až 24 hodin, dbáme, aby tekutina nezačala kvasit, a poté ji scedíme. Nejlepším přírodním hnojivem je však jícha. Na 10 l vody potřebujeme zhruba 1 kg čerstvých bylin, které nasekáme na kousky, dáme do nekovové nádoby a zalijeme vodou. Necháme je kvasit několik dní, občas je promícháme. Hotová jícha je tmavá páchnoucí kašovitá tekutina. K postřiku ji naředíme v poměru 1:10, jinak by rostliny spálila.

„Vánoční hvězda se má i po svátcích k světu, jak to ale udělat, aby vydržela co nejdéle?“

ODPOVĚĎ: Při správné péči může vánoční hvězda zdobit interiér po celý rok. Až „odkvete“ a opadají jí i zelené listy, postavte ji na tmavší místo a zalévejte ji pouze mírně. Odstřižený výhon nechte zakořenit ve sklenici s vodou, získáte tak novou rostlinku. Zasaďte ji do květináče se směsí listovky, drnovky, pařeništní zeminy a písku.

KONTROLUJEME USKLADNĚNÉ HLÍZY MEČÍKŮ a odstraňujeme všechny seschlé, ale i ty, které měknou nebo je na nich vidět začínající plíseň. Pokud objevíme larvy škůdců, hlízy poprášíme insekticidem.

VŠECHNY CITRUSY POTŘEBUJÍ PROPUSTNÝ A VÝŽIVNÝ SUBSTRÁT se slabě kyselou půdní reakcí (pH 5–6,5). Ideální složení v našich podmínkách: kompost, rašelina, písek či perlit v poměru 1:1:0,5. Hodně záleží na výběru vhodné podnože. Některé snesou zamokření (Citrumelo, Bigarádie), jiné mají raději mírně vlhký substrát (citranže, Volkameriana, pravokořenné citrusy).

Pěstební nádoby volíme v rámci možností co nejvyšší, neboť citrusy vytvářejí hluboký kořenový systém. Pro velké rostliny by měly mít objem 40–50 l, malé od 2 l výše, ideálně 2–4 l. Citrusy lze přesazovat v průběhu celého roku, nejlépe v červnu. Po přesazení je zalijeme a asi po čtyřech týdnech je začneme přihnojovat.

OVOCNÁ ZAHRADA

ČERSTVÉ DŘEVO NA VÝROBU KŮLŮ musíme impregnovat, aby vydrželo co nejdéle. Výborně se pro to hodí modrá skalice (síran mědnatý). Připravíme 3% roztok ve větší nádobě, kůly zbavíme kůry, nařežeme je na potřebnou velikost, vysekáme jim špice a ponoříme je do roztoku. Podle zbarvení horní řezné plochy poznáme, že roztok prolnul celým kůlem.

NA TRHU JSOU SEMENA NOVÝCH ODRŮD VELKOPLODÝCH JAHODNÍKŮ, nemusíme se tedy spoléhat na sadbu, můžeme si vypěstovat vlastní sazenice. Do keramické misky na dno dáme vrstvu keramzitu nebo štěrku jako drenáž. Přidáme výsevní substrát a na něj asi centimetr vysokou vrstvu agroperlitu. Důkladně zalijeme. Na vlhký agroperlit pak vysejeme semena. Jsou drobná, tmavá a na bílém perlitu budou dobře vidět. Zakryjeme je sklem či igelitem a necháme klíčit při teplotě kolem 20 °C. Vyklíčí za 10 až 14 dní. Asi po 3–4 týdnech, když se vytvoří pravé lístky, rostlinky rozsázíme po jedné do menších květináčků. V červenci je pak vysadíme na trvalé místo do řady na vzdálenost asi 30 cm. Bohatou úrodu přinesou příští rok, navíc se odmění vynikajícím zdravotním stavem.

U vloni vysazených stromků kontrolujeme, zda se neuvolnily úvazy u kůlů, a pokud ano, opravíme je.

POKOJOVKY V ZIMĚ v chladu nerostou (do 15 °C), proto je téměř nezaléváme. Vláhu potřebují jen ty, kterou jsou v bytě se stálou teplotou nad 22 °C a u okna.

Mučenka plodí i v bytě

V našich podmínkách ji můžeme pěstovat v bytě nebo v zimní zahradě. Množíme ji výsevem nebo řízky, které zakořeňujeme při teplotě 22 °C, zemina by měla být jílovitá. Od jara do podzimu mučenku přihnojujeme kombinovaným hnojivem, dostatečně ji zavlažujeme a rosíme. Dbáme, aby jí kořenový bal nevyschl ani nebyl přemokřený. Má velice ráda světlo, ale v bytě by měla být umístěná na východ nebo na sever. Z plodů lze dělat nápoje, poháry, lze je přidávat do ovocných salátů, koktejlů, marmelád, zmrzlin i do tropických džusů.

PŘI KONTROLE ČERNÉHO RYBÍZU se díváme především na pupeny, které se v důsledku sání vlnovníku rybízového mohou změnit na zduřelé hálkovité útvary (na fotografii). Uvnitř zvětšeného pupenu, jenž na jaře nevyraší, bývá až několik tisíc roztočů, kteří jej při teplotě nad 18 °C opouštějí a soustřeďují se v úžlabí listů a na vegetačních vrcholech. Sají na listech a napadají zakládající se nové pupeny, v nichž přezimují. Pupeny se začínají deformovat a zvetšovat od poloviny srpna. Vlnovníci přelézají z rostliny na rostlinu, roznáší je vítr, hmyz a ptáci, přenést je můžeme i napadenou sadbou. Výskyt škůdce omezíme, jestliže budeme důsledne vylamovat zbytnělé pupeny a v průbehu zimy vysadíme dravého roztoče Typhlodromus pyri.

Rybízy koření mělce, pokud tedy není sníh a nemrzne, můžeme kolem keřů rozhodit vrstvu kompostu. Až mrznout začne, kořeny to ocení a na jaře získají o nějakou tu živinu navíc.

Vidět jsou v zimě

Přezimující larvy puklice švestkové (Parthenolecanium corni) jsou ploché a dlouhé asi 2 mm. Výskyt na větvích signalizují nápadné, 4–6 mm dlouhé, oválné, vysoce vyklenuté, tmavě hnědé samičí štítky. Larvy přežívají i v období silných mrazů, tuhá zima je nezničí. Když se přemnoží, stromům předčasně opadávají listy, na větvích druhotně škodí drtníci a mnohdy uschne celý strom. Puklice jsou polyfágní, vedle peckovin napadají i další dřeviny, například broskvoně, angrešty, rybízy, lísky, akáty, jasany a hlohy a ve střední Evropě se vyskytují až do nadmořské výšky 900 m.

ZELENINOVÁ ZAHRADA

PŘI SKLIZNI BÝVÁ NEJEDEN PĚSTITEL V ŠOKU, když místo krásných mrkví vyryje rozdělené, niťovité nebo „vousaté“ kořeny poškozené škůdci, jež ke konzumaci příliš nelákají. Způsobuje to háďátko mrkvové (Heterodera carotae). Při silném napadení, které bývá často v ohniscích, kořeny nesílí, zato se na nich vytváří velké množství jemných kořínků a od června až července 0,5 mm velké bělavé, později červenohnědé cysty se škůdci. Háďátko mrkvové má dvě generace do roka. Protože se však vyskytuje pouze na mrkvi, lze masovému přemnožení bránit pravidelným střídáním plodin.

ŘÍKÁ SE TOMU OSEVNÍ POSTUPY, právě teď je nejlepší čas si promyslet, co na jaký záhon vysejeme nebo vysadíme. Uděláme si náčrt a vzpomeneme si, co jsme kde měli vloni a předloni, a letos to naplánujeme tak, aby se stejné plodiny neopakovaly.

„Lze u nás pěstovat aromatickou čínskou hořčici?“

ODPOVĚĎ: Čínská hořčice (Brassica juncea) je skupinou vzrůstných listových odrůd s výraznou hořčičnou chutí. Můžete vyset hořčici se zelenými listy, ale i s červenými. Třeba odrůda Red Giant je má výrazně červené, včetně žilnatiny a čepelí a lze ji u nás bez problémů pěstovat. Její křehké aromatické listy obohatí zeleninové saláty jemnou chutí i barvou. A nezapomeňte, aroma se zvýrazňuje se stářím rostlin – chuť starších listů je velice pikantní a nezaměnitelná.

PŘÍTOMNOST MYŠÍ V USKLADNĚNÉ ZELENINĚ poznáme okamžitě nejen podle znehodnocené zeleniny a brambor, ale především podle drtě a trusu. Nejrychlejším způsobem odchytu myší jsou osvědčené pastičky, do nichž umisťujeme nejrůznější návnady, nejspolehlivější je opečený chleba, kterému hlodavci dávají přednost před zeleninou.

KAŽDÝ TÝDEN MŮŽEME VYSÉVAT ŘEŘICHU ZAHRADNÍ a mít tak čerstvé vitaminy i v zimě. Semena rozprostřeme na vlhký savý papír, buničinu či písek, misky postavíme na okenní parapet a asi za deset dní můžeme odstřihávat první rostlinky. Stejně dobře poroste i kerblík.

NA KONCI LEDNA VYSÉVÁME PRVNÍ SALÁT určený k rychlení. Mezi oblíbené odrůdy patří Safír, Apollo, Bremex nebo Smaragd. Substrát udržujeme ve vlhkém stavu mlžením, teplota by měla být v rozmezí 20–22 °C. Doba klíčení je asi 7–10 dní. Skleníčky s klíčícím osivem umístíme na světlo, jinak vyrostou vytáhlé a slabé rostliny (i ty je však možné koncem února vysazovat do pařeniště.) Vytahování předejdeme řídkými výsevy.

„Máme hodně osiva s prošlým datem klíčivosti. Co s ním?“

ODPOVĚĎ: Nespotřebované osivo některých druhů rostlin klíčí mnohdy déle, než uvádí datum, proto je nevyhazujte. Nejlepší by samozřejmě byla zkouška klíčivosti, ale něco můžete i odhadnout. Nejrychleji ztrácejí klíčivost cibuloviny, travní semena a černý kořen, a to již po dvou letech. Tříletou klíčivost mají čekanka, kopr, mangold, pastinák, petržel, zelí pekingské i čínské, čtyřletou pak osivo fazolí, hrachu, mrkví, paprik, špenátu a vodnice. S pěti lety klíčivosti můžeme počítat u celeru, kadeřávku, květáku, lilku, ředkví i ředkviček, salátu a tuřínu. Šest let si podrží klíčivost osivo brokolice, cuket, kapusty, kedluben, okurky skleníkové, patisonů, keříčkových a skleníkových rajčat a zelí. Nejdelší klíčivost, mnohdy až deset let, mají okurky polní i pařeništní, tyčková rajčata a tykve. Mnozí zahradníci dokonce tvrdí, že nejlepší pro výsev je osivo okurek staré šest let.