Nemusíme vůbec chovat poměrně náročné rybky, aby to v jezírku jak se patří žilo. Pokud je nádrž přirozená, plná vodních rostlin a živé, nikoli chemicky upravované vody, bude za chvíli i plná přirozených obyvatel. Zajímavým a užitečným tvorům poskytneme útočiště, přímo na naší zahradě otevře úžasný přírodní mikrosvět. Navíc pulci čistí nádrž od řas, dospělé žáby zase na zahradě pochytají spoustu škodlivého hmyzu. Vážky jsou zase nejkrásnější ozdobou...

Pomozme žábám

Dospělé žáby, pokud se budou u jezírka nadále zdržovat, pochytají na zahradě mnoho nevítaného hmyzu. Potřebují k tomu pouze dostatek úkrytů, například z kamení či větví, a klidu.

Do zahradních jezírek kladou vajíčka nejčastěji skokani a ropuchy. Rybníků a klidných zátočin řek v průběhu posledních 50 let drasticky ubylo. Žáby jsou proto za malé vodní nádrže vděčné, a v oblastech, kde je vody nedostatek, je vajíčky naplní vrchovatě. Můžeme sem také přinést vajíčka z vysychající louže či jiné, ne zcela bezpečné nádrže (vývin pulců je sice rychlý a mnohdy jim kaluž stačí, ale někdy vyschne dříve než se pulci promění v žabky a všichni uhynou).

  • Žabí vajíčka potřebují ke zdárnému vývinu prohřátou mělčinu a klidnou vodu, proto žáby vyhledávají malé tůňky i louže.
  • Vylíhlí pulci se ihned pustí do důkladného čištění nádrže od řas, pečlivě je seškrabují ze stěn, kamenů i ponořených rostlin. Proto je prozíraví zahrádkáři rádi vidí, a pokud je jezírko čištěno i filtrem, dočasně jej vypnou. Ten může totiž malé pulce nasát a zahubit.
  • Když se pulci promění v žabky, je pro ně životně důležitý snadný přístup na břeh. Malé žabky se kupodivu mohou utopit. Plavat dovedou teprve po odpočinku na břehu a dokončení proměny – odpadnutí ocásku. U rybníčku proto vytvoříme pozvolný sklon břehu, položíme oblázky, písek a vodní rostliny, které umožní maličkým žabkám opustit vodu.

Skokan hnědý je otužilec

Nejčastěji do jezírka zavítá skokan hnědý. Po zimování vylézá časně zjara, často ještě na sníh. Cestou k vodě se skokani spárují do téměř nerozdělitelných objetí, zvaných amplexus, a do jezírka skáčí svorně spolu.

  • Jedna samice může naklást až 4000 vajíček. Většina jich však poslouží jako potrava pro další živočichy, stejně tak vylíhlí pulci a malé žabky.
  • Černá barva zárodku koncentruje teplo, rosolovitý vajíčka chrání a drží pohromadě.

Vzácnější skokan ostronosý vyhledává vlhké, listnaté a lužní lesy, v jezírku jej potkáme výjimečně. Samci se při páření zbarví do výrazné modré barvy – avšak nejvýše na několik hodin. Proto jen málo lidí mělo to štěstí spatřit zářivě modrou žábu. Zrovna tak teplomilný skokan štíhlý, velice citlivý na znečistění, je v rybníčku spíše rarita. Skokan skřehotavý, náš největší obojživelník, dává přednost nejnižším polohám, kde žije v rybnících i zátočinách pomalu tekoucích řek.

Velmi užitečným pomocníkem na zahradě je také ropucha krátkonohá a ropucha zelená, která rovněž často klade typické šňůry vajíček do zahradních jezírek. Do stinného jezírka může vajíčka naklást i kuňka obecná či žlutobřichá. Do jezírek někdy zavítá i čolek obecný, do čistých a chladnějších ve vyšších polohách pak krásně barevný čolek horský.

Vážka nad hladinou

Pozorovat vážku klubající ze z kukly je opravdu zážitek. Můžeme jej mít přímo u nosu, stačí na břehy jezírka vysadit vhodné rostliny s pevnými listy, například vodní kosatce. Vážky a šídla si jezírko najdou často již po několika hodinách poté, co jej napustíme!

  • Vážky poletují nad hladinou, brzy se spáří, nakladou vajíčka a jejich dravé larvy se ukryjí v hloubi jezírka.
  • Pokud je v něm dostatek vodních rostlin i drobných živočichů, jako jsou perloočky a buchanky, (zooplankton), potravy najdou dostatek a udržují celý malý vodní ekosystém v rovnováze.
  • Až povyrostou, spolu s pulci zatočí například s komářími larvami, takže se nemusíme bát, že se vylíhnou v obtížné komáry.
  • Larvy vážek loví pomocí speciální vymrštitelné masky, v klidu složené.

Vážky a jepice jsou nejstarším létajícím hmyzem. Sedm našich druhů je zařazeno v Červené knize ohrožených živočichů.

Jezírko může obývat například šídlatky rodu Lestes, šidélka rodu Coenagrion, šídla rodu Anax, či vážky rodu Sympetrum.

  • Larvy šídel, šídlatek a šidélek vyžadují hodně vodní vegetace a uvítají vrstvu říčního písku na dně nádrže.
  • Naproti tomu larvy vážky ploské a plavé či klínatky se zahrabávají do dna – na písek proto ještě navrstvíme centimetrovou podušku z kousků listí, přirozenou vrstvu časem vytvoří i odumřelé listy vodních rostlin.

Jak se rodí vážka

  • Stadium larvy trvá podle druhu od týdnů až po roky, jeho délka je navíc ovlivněná i teplotou vody a množstvím potravy.
  • Larvy stále rostou a až patnáctkrát svlékají.
  • Pár dní před proměnou přestanou přijímat potravu a zdržují se těsně pod hladinou.
  • Zastaví dýchání střevem, povylezou z vody a stigmaty na hrudi začnou dýchat kyslík.
  • Poté, co vodu zcela opustí, se pevně uchytí na vegetaci a z larvy se vyloupne dospělá vážka.
  • Osychá a rovná si křídla, zatímco z larvy zbyl pouze průsvitná, prázdná pokožka.

Pestrý svět vodního hmyzu

Jezírko také zanedlouho osídlí potápníci a další vodní brouci, dravé znakoplavky, bruslařky a vodoměrky bruslící po hladině díky speciálně uzpůsobeným chodidlům s vrstvami povoskovaných chloupků, jež mezi sebou drží polštářek vzduchu.

Vodní hmyz je neuvěřitelně rozmanitý, přitom sladké vody osídlil až druhotně. Pomohla mu v tom kutikula, chránící tělo, jež nepropouští vodu a ve vodě nadnáší. Bez vzdušného kyslíku se však neobejdou. Brouci si u hladiny načerpají zásoby vzduchu a uschovají je pod krovkami či v rýhách na těle – ve vodě pak musí stále veslovat nohama nebo se držet rostlin, aby je vzduch nevynesl zpět.

Pro žíznivé ptáky

Jezírko může sloužit i jako ptačí napajedlo. Ptáci se v horkých letních dnech velmi rádi napijí a osvěží, vodu vyhledávají. Číhá zde na ně však i nebezpečí. Zvláště mladí a nezkušení opeřenci se v jezírku mohou utopit. I pro ně, zrovna tak jako pro řadu dalších obyvatelů, je vhodný mělký, pozvolný břeh, který raději ještě doplníme položeným prknem.