Než si pořídíme skleník, dobře si rozmyslíme, zda pro něj máme odpovídající místo. Výběr místa je totiž nejdůležitějším kritériem. Pro pěstování zeleniny i květin zvolíme vždy světlé stanoviště, tedy takové, kam dopadají po celý den sluneční paprsky.

Nejdříve pevné základy

Vybetonujeme základy, na kterých bude skleník stát. Měly by být dostatečně hutné, aby s nimi mráz nehýbal a nezkroutil tak konstrukci skleníku. Pak bychom totiž třeba nemuseli ani otevřít dveře nebo by špatně fungovalo větrání. Při stavbě základů je potřeba také zpevnit podklad.

Za naprosto nevhodný základový materiál jsou považovány vyřazené dřevěné železniční pražce, které nejenže neudrží stabilitu konstrukce v zimě, ale při dešti navíc zásobují okolní půdu toxickými látkami z hmot, kterými jsou napuštěny.

Pokud nemáme čas na vytvoření betonových základů, využijeme základnu z plechů, které bývají u některých skleníků nabízeny jako součást balení.

Hliníkové profily lze nastříkat barvou

Běžnými materiály pro stavbu skleníku jsou profily z hliníkového, případně pozinkovaného ocelového plechu o síle 1 mm a více. Tyto materiály jsou pevné, odolné vůči povětrnostním vlivům a korozi. Pozinkované profily však mohou rezavět, pokud jsou poškozené nebo jsou na nich sváry. Profily většinou nebývají natřeny barvou, ale výrobci tuto možnost nabízejí na přání. Pak lze mít profily nastříkané práškovou barvou a vypálené v peci, přičemž nejvíce používaným odstínem je tmavě zelená; vybrat si však můžeme i jiný odstín podle vzorníku barev. Na povrchu vznikne vysoce kvalitní ochranná vrstva.

Sklo nebo polykarbonát jejich ukotvení v konstrukci

Polykarbonát je citlivý na různé chemické čisticí prostředky, proto lze panely omývat pouze čistou vodou.

Do profilů je zasazeno takzvané skleníkové sklo, které velmi dobře rozptyluje sluneční záření. Druhým a modernějším řešením jsou polykarbonátové panely. U střechy se používají komůrkové panely, na bocích plné.

Ke kotvení skla a polykarbonátu výrobci využívají plastové lišty, případně ocelové spony nebo pružinové příchytky. Vše je pak dotěsněno silikonovým tmelem.

Jaký tvar skleníku vybrat?

Zahradní skleníky jsou vyráběny v mnoha provedeních:

  • Nejrozšířenějším modelem je klasický skleník pětiúhelníkového průřezu s kolmými nebo zkosenými bočními stěnami.
  • Větší skleníky bývají výjimečně i sedmiúhelníkové, jsou však dražší.
  • V místech s nedostatkem prostoru je zajímavým řešením takzvaná skleníková přístavba – jeden opěrný bod tvoří zeď domu, která do sebe ve slunečných dnech akumuluje teplo.
  • Na trhu jsou ale také skleníky postavené na šestiúhelníkovém půdorysu a se střechou ve tvaru jehlanu. Tyto skleníky lze využívat i jako prosklené altány k letnímu obývání.

Levnější modely jsou vybaveny jednoduchými, posuvnými nebo otvíracími, napůl dělenými dveřmi a jedním, ručně otvíraným střešním oknem. Dražší typy mají dveře dvoje, a to buď posuvné směrem od sebe nebo otvírací s panty, a minimálně dvě střešní.

Jaké příslušenství se bude hodit?

Skleník lze také vybavit příslušenstvím. Na trhu jsou různé poličky a regály, které umožní ve skleníku pěstovat přenosné rostliny. Oceníme rovněž teploměr nebo vlhkoměr, pístové otvírací mechanismy, prodlužovací segmenty pro zvětšení skleníku, půdní topení s termostatickou regulací, sety pro kapénkovou závlahu, okapy, bílé nebo černé stínicí sítě, ale také třeba solární osvětlení.