Vertikální prvky zahradní architektury mají rozdílný účel a funkci. Podle toho, k čemu nám budou sloužit, bychom k nim také měli přistupovat, a to jak při jejich založení, tak i při volbě doplňkových rostlin.
Dělící stěny vytvoří soukromí snadno a rychle
Co vlastně jsou dělicí stěny a v jakém případě je použít? Největší význam mají v menších a zejména v čerstvě založených zahradách. Vitalita a rychlost růstu popínavých rostlin si totiž jen tak s něčím nezadá. Jejich schopnost vytvořit v jediném roce tří nebo čtyřmetrové výhony je úžasná a je jen na nás využít ji.
Vedle místa, kde plánujeme zahradní posezení, vybereme směr, který chceme nejvíce odclonit od zvědavých pohledů, a předělíme jej stěnou. Můžeme ji jednoduše vyrobit ze dřeva, případně ji i koupit.
Dělicí stěna s popínavou růží
- Aby se vysazené popínavky na stěně lépe uchytily, dáme přednost materiálům, které nejsou zcela hladké, ty nejlepší výrobky mají část tvořenou mřížkou.
- Každou stěnu si ale můžeme sami dotvořit napnutím silného drátu mezi dvě očka – dráty by měly být taženy zhruba 40 cm od sebe. Pro druhy, jako je zimolez (Lonicera), je tento způsob vertikálně tažených drátů dokonce lepší než dřevěná mříž, naopak růže vyžadují dráty tažené vodorovně, daleko lépe pak kvetou.
obrázek z archivu ireceptar.cz
Kvetoucí treláže pro půvabnou a zajímavou zahradu
Treláže z latí jsou v podstatě dělicí stěny, ovšem v té nejjemnější a nejdekorativnější formě. Jsou to vlastně mříže vyrobené z jemné laťoviny, která je skládána vodorovně, nebo nakoso a usazena v pevném rámu. Velikosti ok, které latě tvoří, usazení latí a masivnosti rámu obvykle stanovují i cenu výrobku. Čím hustší oko, pevnější spoj latí a masivnější rám, tím je mříž dražší. I když se mříž může jevit jako příliš vzdušná a nevhodná pro ochranu soukromí před okem zvědavce, je nejvhodnější tam, kde dává majitel přednost zeleni jako přirozené hradbě. Popínavé rostliny velice ocení pevnou oporu pro počáteční růst a treláž snadno takovou pomoc poskytne.
Asarina
Na doplnění treláží se nejlépe hodí subtilnější rostliny s menší bujností růstu. Ideální je např. plamének (Clematis). Pěkné jsou i popínavé letničky jako vilec šplhavý (Cobaea scandens), černooká Zuzana (Thunbergia alata), kvamoklit laločnatý (Quamoclit lobata), hrachor vonný (Lathyrus odoratus) či asarina (Asarina erubescens). Na jedné treláži je možné zkombinovat trvalky s letničkami.
