Krása starých oranžerií: Poznejte jejich tajemství a navštivte je
20. 2. 2019

Krása starých oranžerií: Poznejte jejich tajemství a navštivte je

Oranžérie je předchůdcem dnešních skleníků. K nejčastějším zimním obyvatelům patřily citrusy, ale nejen ty. Kde si můžete obnovené oranžerie prohlédnout? A jak se v nich dříve pěstovalo a topilo?

Typická oranžerie je přízemní podlouhlá budova, která má na jižní straně šikmou prosklenou stěnu nebo arkády. Tudy se k rostlinám přivádí potřebné světlo, v chladnějších měsících jí procházejí paprsky slunce, jež v tomto ročním období vystoupá jen nízko nad obzor. První stavby oranžerií bychom nalezli v Itálii, kde vznikaly v době renesance a nazývaly se limonaria.

oranžerie ve Versailles

Technickým předpokladem pro vznik těchto tehdy módních staveb byl rozvoj výroby čirého skla. Technologicky vyspělé sklářské hutě v renesanční Itálii začaly vyrábět ploché sklo, jež umožnilo zasklívání arkád; odtud byl už jen krůček k oranžeriím. Na vrcholu jsou v 17. století, kdy geniální zahradní architekt Jules Hardouin-Mansart buduje u Paříže monumentální, rozměry nepřekonanou Versailleskou oranžerii. V té době už oranžerie patří mezi stavby, které nemohou chybět - především jako výraz přepychu - na žádném šlechtickém sídle. Postupně se ale začínají objevovat i na pozemcích různých institucí, jako jsou botanické společnosti, školy či vědecké ústavy.

Výlety za oranžeriemi

Během toulek po zámcích narazíme na celou řadu nádherných oranžerií i u nás. Jedna z nejhezčích se nachází v pražském Břevnovském klášteře. Tato barokní stavba vznikla podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera v roce 1736 a sloužila pro pěstování květin, ovoce, zeleniny a subtropických rostlin v chladnějších měsících roku. Po roce 1945 byla v havarijním stavu, zásadní obnovy se dočkala až v letech 2009-12. Dnes si ji sice můžeme prohlédnout v plné kráse, ale pomerančovníky v ní nenajdeme, neboť slouží jako výstavní síň.

Doslova z popela jako bájný pták Fénix vstala oranžérie v Lomnici u Tišnova, která se nachází v bývalém zámeckém zahradnictví šlechtického rodu Serényiů. Zachránit se ji podařilo díky pochopení a finanční podpoře od Havarijního fondu MK ČR, soukromých majitelů a sponzorů. Při rekonstrukci se dokonce našla hrnčířská pec.

Jaroměřská oranžerie se stále využívá, i když jinak než dříve

Sto let starou oranžerii nalezneme v Jaroměři, postavil ji František Černý, který se tenkrát přiženil do již existujícího zahradnictví. Vzděláním byl zámecký zahradník, neboť se vyučil na panství ve Smiřicích a dotáhl to až do Rotschildovských zahrad ve Vídni, které byly považovány za jedny z nejlepších v Evropě. Zámecký zahradník tehdy patříval k místní elitě, takže přechod do komerčního zahradnictví v Jaroměři byl pro něj téměř kulturní šok. Aby se s ním lépe vyrovnal, vybudoval právě oranžerii, ovšem v poněkud skromnějším pojetí. Jeho specialitou bylo pěstování stálezelených keřů a stromků ve velkých květináčích, v oblibě měl především vavříny. Všechny tyto rostliny pak půjčoval na různé slavnostní příležitosti.

Zahradníci měli práce nad hlavu

A jak se v jaroměřské oranžerii zahradničilo? Rostliny v ní byly umístěny pouze v chladných měsících roku a dostatek světla tak měly jen ty stojící těsně u prosklené stěny. Zadní stěna byla natřená nehašeným vápnem, aby lépe odrážela světelné paprsky, také však z hygienických důvodů: nátěr totiž bránil rozvoji houbových chorob. Z chemických přípravků, jak je známe nyní, se tehdy používaly pouze měďnaté soli, síra a tabákový výtažek proti mšicím. Oranžerie měla takzvané kanálové topení, kdy byl horký vzduch z topeniště veden kanály zabudovanými v podlaze. Účinnost však nebyla vysoká a oranžerie se proto před zimou obkládala slámou, aby se co nejvíce ušetřilo na topení.

Pro citrusy a nádobové rostliny se uvnitř udržovala teplota v rozmezí 5 až 10 °C. V zimních slunečných dnech se muselo větrat jen opatrně. Snižovala se tím totiž vzdušná vlhkost a především se tak bránilo prudkému zvýšení teploty, které by vedlo k předčasnému rašení rostlin – a ty by mohly při poklesu teploty namrznout. K větrání sloužila malá okénka v čelní prosklené stěně. Zahradnický učeň, který měl oranžerii na starosti, se nezastavil: staral se o topení, větrání, čistil rostliny a čas od času je opatrně zalil. Ani tato oranžerie, která byla v devadesátých letech opravena do autentické podoby, však už není využívána k původnímu účelu, je v ní zahradnická prodejna.

Ratibořice a jejích oranžerie

Jednou z mála oranžerií, které stále slouží původnímu účelu, stojí v parku u zámku Ratibořice a nalézají v ní zimní útočiště rostliny ve velkých květináčích, jež v létě můžeme obdivovat na terase zámku nebo před oranžerií.

Od oranžerií ke Křišťálovému paláci

Změna sortimentu a nástup komerčních zahradnických podniků v polovině devatenáctého století si vyžádal i proměnu staveb, v nichž zahradníci rostliny pěstovali. Především jim museli nabídnout více světla a vyšší teploty. V 19. století se začínají používat kovové konstrukce a větší tabule skla, oranžérie jsou postupně nahrazovány levnějšími a univerzálnějšími skleníky. Jedním z prvních a nejznámějších je gigantický Křišťálový palác, který představil zahradní architekt Joseph Paxton na 1. Mezinárodní výstavě v Londýně v roce 1851 a jenž překonal všechno, co bylo kdy předtím.

lednický skleník

Podobně nádherný je Palmový skleník u zámku v Lednici. To, co kdysi začalo jednoduchými oranžeriemi, se dnes proměnilo v celé komplexy skleníků, kde všechno, co ovlivňuje růst rostlin, řídí počítače.

Autor Josef Černý.

Vložte nový komentář jako nepřihlášený uživatel nebo se přihlaste.
Povinné položky jsou označeny *

Napište číslicí výsledek příkladu: dvamínusjedna = 

Pokud jste již registrováni na iReceptáři, přihlaste se svým uživatelským jménem a heslem.
Povinné položky jsou označeny *

Diskuse

vložit dotaz »
PředchozíDalší
Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2019. Autorská práva vykonává vydavatel.
Jakékoli užití části nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem (mechanickým nebo elektronickým)
i v jiném než českém jazyce bez písemného svolení vydavatele je zakázáno. ISSN: 1805-9465.

© 2019 VIZUS | Používáme redakční systém Vizus CMS