Kterému materiálu dáme přednost, to obvykle vychází z naší představy o tom, kolik za sezonní nábytek chceme zaplatit. Při výběru a nákupu bychom však kromě ceny měli přihlédnout k další skutečnostem:

  • Necháme nábytek na zahradě po celou sezonu, či ho před každým deštíčkem raději přemístíme do interiéru? V druhém případě zřejmě máme vhodný volný prostor po ruce. Měli bychom však při nákupu myslet na hmotnost nábytku, případně vybírat i takový, který se dá rychle a snadno složit.
  • Důležitá je také údržba — jsme například ochotni každý druhý rok napouštět dřevo lazurou?
  • Je nábytek, který se nám líbi, vhodný právě pro dané prostředí?
  • Jaké máme na nábytek nároky, k čemu a jak často ho použijeme? Odolá početným návštěvám, pravidelným víkendovým podvečerům u grilu, dětským hrám? Nebo nábytek poslouží hlavně k vychutnání dobré kávy a hezké chvíli s knihou?

Cena není všechno

Vším se samozřejmě prolíná cena. Zdánlivě levné kusy se ovšem snadno prodraží – typickým příkladem jsou plastová křesla. Slunce je dokáže nepříjemně rozpálit. Látkové sedáky mnohdy stojí více než křeslo samotné, systém jejich uchycení se brzy opotřebovává: Gumy povolují, tkalouny se trhají, sedáky padají a špiní se...

Výběr bychom měli raději začít porovnáním cen a třeba se i poohlédnout po loňských, slevněných kolekcích.

Trend posledních let se přiklání zejména k praktičnosti, tedy i snadné údržbě a dlouhé životnosti. Na trhu je znát odklon od levných plastů, ale například také od ratanového nábytku do exteriéru.

Plastové řešení

Svého času vtrhl do českých zahrad nábytek z polypropylenu. Lákal nízkou cenou i hmotností, snadnou údržbou i možností stohovat na sebe hned několik kusů. Na povrchu plastového nábytku se však snadno vytváří náboj statické elektřiny, který přitahuje prach a nečistoty. Bez látky bývá plast buď příliš rozpálený, nebo studí. Neprodyšnost je zřejmá.

Textilní sedáky ve variantě odolné UV záření mohou stát až 800 Kč i více.

Při výběru pozor na stabilitu – každou židli či křeslo bychom si měli zkontrolovat na rovné ploše, zda „nekulhá“, jinak může židle prasknout. Ostré hrany, které mohou vzniknout při lisování, objevíme hmatem.

Ty levnější z potištěné bavlny se zničí za sezonu. Životnost sedáků zkracuje i voda, ať již dešťová, nebo z mokrých plavek.

Údržba plastového nábytku je snadná – postačí trocha saponátu a hadr s vodou. Přesto se kvůli statické elektřině doporučuje nábytek stohovat a pak zakrýt návlekem, který stojí několik desítek korun.

Dřevo domácí i tropické

Zahradní nábytek z masivu nemusí být drahý, je však těžký. Navíc měkké dřevo se musí upravovat lazurou či lakem a tyto nátěry je třeba pravidelně obnovovat — zpravidla každé dva roky, jen v některých případech i po delší době.

Na výběr máme bezbarvé laky (syntetické nebo ředitelné vodou) a lazurovací nátěry. Pro prodloužení životnosti by se lazury měly nanášet ve dvou či třech nátěrech. Výrobci tvrdí, že takový nátěr pak vydrží i šest let.

Lazurovací nátěry není vhodné používat v transparentní podobě bez pigmentů, speciální pigmenty a aditiva totiž snižují vliv UV záření a brání poškození dřeva. Teplota při natírání nesmí klesnout pod 10 °C, dřevo musí být čisté, odmaštěné a suché.

Hitem poslední doby jsou krémové lazury obsahující olejové emulze, které nestékají.

Lazura se má do dřeva vsáknout, přebytečnou setřeme houbou nebo hadrem. Mezi jednotlivými nátěry se doporučuje interval 6 až 24 hodin (někdy stačí 2 hodiny), záleží na teplotě a vlhkosti ovzduší.

Kdo si pořídí nábytek z tvrdého dřeva, nejčastěji exotického – teaku, meranti, eukalyptu či severské borovice — je na tom s údržbou lépe. Buď nechá dřevu přirozenou patinu (u nejžádanějšího teaku typickou stříbrošedou), nebo nábytek pouze pravidelně napustí teakovým olejem. Ten se používá nejen na teak, ale třeba i na dřevo meranti či severskou borovici.

Nábytek nejdříve očistíme mýdlovou vodou a kartáčem a použijeme nejlépe speciální přípravky, jež doporučují výrobci. Pak je třeba nábytek dobře opláchnout čistou vodou a po uschnutí napustit olejem. Obecně platí, že k této údržbě je třeba přistoupit v okamžiku, kdy povrch zmatní a dešťová voda přestane zůstávat na povrchu jako kapky. Olej částečně zadržuje špínu, proto časem tmavne. Komu to vadí, může zbývající starý olejový nátěr lehce zbrousit brusnou houbičkou a potom opět použít novou vrstvu oleje.

Jak zlikvidovat plíseň ve dřevě

Dřevěný nábytek občas napadnou plísně nebo houby. Dřevo většinou ztmavne, dokonce až zčerná. Nábytek opláchneme a pak použijeme čisticí prostředek na dřevo, třeba opakovaně. Když to nepomůže, zkusíme silný koncentrát s obsahem chlóru, který naneseme na napadené části. Nesmíme zapomenout na důkladné opláchnutí vodou. Zase bez úspěchu? Pak zbývá hrubá síla – smirkový papír a brusné pasty na ohýbané části.

Někdy si můžeme přinést plíseň i na novém nábytku – bílý poprašek na některých částech nábytku vzniká zpravidla jako důsledek kolísání teploty během převozu nábytku z exotických zemí. V takovém případě použijeme kartáč nebo hadr na setření a pak teakový olej. Na zimu neukládáme nábytek do teplého a suchého prostředí, stačí nevytápěná garáž nebo suchý sklep.

Proč ratan ustupuje

Ratan (v malajštině tyč) se začal prosazovat už v 17. století v Anglii, kam se dovážel hlavně z jihovýchodní Asie. Vyrábí se z plazivých, popínavých či šplhavých lián z čeledi arekovitých, pralesních rostlin dosahujících délky mnoha metrů a parazitujících na okolních stromech.

Do exteriéru se však hodí pouze neloupaný ratan, zbavený svrchní části kůry s ostny, protože zbývající část ho před občasnou dešťovou sprškou vody či vlhkem ochrání. Při očistě ho dokonce můžeme klidně osprchovat. Ovšem pozor — v kaluži by ratanový nábytek stát neměl!

Když se nábytek z ratanu začal objevovat na tuzemském trhu ve větší míře, přijali ho zákazníci s nadšením. Nábytek byl lehký, snadno přenosný, různých tvarů a podle výrobců měl mít i dlouhou životnost.

Nadšení z ratanu časem ustoupilo. Vlivem povětrnostních podmínek totiž ztrácí pružnost a láme se. Neustále přenášení do interiéru či pod střechu nemusí majitele těšit.

A tak dnes ratan najdeme hlavně v koupelnách a zimních zahradách, kde se mu daří dobře.

Navíc cenově dostupné výrobky se vyrábějí jako pletené doplňky z vypáraných svetrů — neboli navazují se na sebe krátká vlákna. V místech spojení se pak objevují poměrně nepříjemné a ostré „uzlíky“, které zatrhávají oblečení. Designové výrobky renomovaných výrobců jich mají minimálně, ovšem nábytek je o hodně dražší.

Pletený plast

Kdo by rád měl pletená křesílka venku na zahradě téměř celý rok, může zvolit imitaci přírodního materiálu: nábytek z polyetylenového či polyesterového vlákna Hularo, Wicker, Mirotex, Kettalux či Wittex. Vlákna obsahují pigment a jsou vyplétána ručně na hliníkové konstrukci. Tomuto materiálu nevadí voda ani teploty od –30 do 60 °C. Taková odolnost i ruční práce ovšem samozřejmě něco stojí.

Od lyží k židlím

Stále větší oblibě se těší židle, křesla i lehátka s kovovou či dřevěnou konstrukcí, která nabízejí na sedací ploše síťovinu. Ta se neprotrhne ani pod nejtěžší tetičkou, která přijede na návštěvu, a ještě se vytvaruje podle těla, nevytváří elektrostatický náboj a ani horko ji nerozpálí.

V kombinaci s hliníkem představuje jednu z nejlehčích, ale přitom nejstabilnějších a nejodolnějších variant zahradního nábytku.

Základ této síťoviny, používané na sedáky, totiž tvoří polyetylen známý ze skluznic lyží – odtud ta odolnost.

Kovový zahradní nábytek však může být kombinovaný i se dřevem; kdo z pamětníků by neznal sklopné zahradní židle, které se používaly hlavně v zahradních restauracích?

Hitem posledních let se stala kombinace nerezové oceli a teaku. Takový nábytek nevyžaduje téměř žádnou péči a odolává bez problémů všem povětrnostním vlivům.

Na trhu najdeme i nábytek vyrobený z hliníku. Je lehký, dobře se tvaruje a odolává vlivům počasí. Ovšem podle počasí studí nebo pálí, takže se často doplňuje o textilní sedáky nebo přímo o sedáky ze dřeva.

Ocel se na zahradní nábytek také používá, ale pozor na povrchovou úpravu. Tzv. práškové lakování se časem oprýská a poničí. Výsledek? Koroze. Lepší jsou proto povrchové úpravy nanášené ve více vrstvách.

Patero dobrých rad k nákupu zahradního nábytku

  1. Na dřevěný nábytek by měl prodejce poskytnout záruku v délce 5 až 7 let, jen tak můžeme věřit, že nabízí kvalitní zboží. Je–li pouze dvouletá, patrně není kvalita nic moc! Proto také bývá záruka na nábytek z měkkého dřeva výrazně kratší než na tropické dřevo či akát.
  2. Kvalitní kovový nábytek se pozná podle svárů a tuhosti konstrukce. K otestování stačí „upustit“ židli z výšky sotva 10 až 20 cm, kvalitní nebude rezonovat! U hliníku je rozhodující síla použitého materiálu. Měla by být 1,2 až 2 mm.
  3. Levným plastům je lepší se vyhnout. Mnoho nevydrží, byť lákají lehkostí a snadnou údržbou. V zimě plast křehne, vlivem UV záření se mění barva.
  4. Na oživení a údržbu plastového, ratanového a dřevěného nábytku lze využít speciální přípravky, existují intenzivní čističe, odstraňovače šedi z dřevěného zahradního nábytku nebo renovační prostředky, tzv. restaurátory, které zesilují barevný tón a lesk tvrdého dřeva, chrání je před šednutím a pomáhají odolávat vodě. Aplikace je snadná, restaurátory se prodávají v běžných hobby marketech ve spreji. Stačí nastříkat a pak utřít suchým hadříkem.
  5. Na dřeva, která potřebují pravidelně ošetřovat lazurou, můžeme zkusit krémová provedení lazur. Vůbec nestékají, bývají k dostání v šesti barevných odstínech (dub, borovice, pinie/modřín, ořech, teak a mahagon), obsahují olejové emulze a používají se na nátěry dřevěných venkovních dílců, plotů, střešních podhledů, zahradního nábytku i pergol. Spojují v sobě všechny přednosti různých typů lazur.

Pavel Drobný, foto Egoé, Hitra, Mountfield a Weishaupt