Při zakládání cest i schodů musíme včas myslet na jejich funkčnost, užitek a bezpečnost. Podle toho volíme také velikost, tvar a materiál. Výrobky i materiály vybíráme stabilní, trvanlivé, odolné a bezpečné, protože na ně celoročně působí velké množství faktorů – slunce, déšť, mráz, zatížení, nárazy apod.

Který materiál zvolit?

  • Cihlová dlažba působí teplým útulným dojmem. Vlivem mokra pěkně mění barvu.
  • Více barevných odstínů a tvarů poskytují výrobky z betonu. Prefabrikované dílce jsou často levnější než přírodní materiál.
  • Kamenné dlažební jednotky (například ze žuly) jsou nezničitelné. Tomu odpovídá i vyšší cena.
  • Přírodním zahradám sluší dřevěné pláty a hranoly. Jelikož za deště bývají kluzké, je dobré potáhnout je králičím pletivem.
  • Kovové mřížové stupnice jsou velice praktické a trvanlivé.
  • V místech, kde není zpevněný povrch nutný, použijeme jemný štěrk, říční oblázky nebo dřevěnou štěpku. Působí přirozeně, jsou levné, snadno a rychle se pokládají. Osadíme–li k nim obruby, zabráníme vynášení sypkých materálů do okolí.

Kromě standardních materiálů jsou k vidění i nevšední nápady – například barevné zátky od plastových láhví nebo od piva, zasazené do maltového lože. Fantazii se meze nekladou.

Velikost a tvar dlažebních jednotek

Pro hlavní cesty a schodové stupnice je ideální větší dlažba a řezané desky ať už přírodní (např. pískovcové), nebo betonové imitace. Větší kameny volíme i pro tzv. šlapáky - nášlapné desky sloužící k pohodlnějšímu pohybu v okrasném záhonu.

S velkými těžkými jednotkami se sice hůře manipuluje, plocha je však vydlážděná rychleji. Nejjednodušeji se skládá dlažba obdélníková nebo čtvercová.

Drobné kostky nebo valounky zasazené do malty využijeme u postranních chodníčků a na obrubách. Práce s nimi není fyzicky náročná, ale zabere více času, podobně jako u tvarovaných dílců s různě dlouhými stranami. Je třeba počítat i s tím, že hrbolaté cesty zpomalují rychlost chůze, tedy nic pro uspěchané.

Kombinace materiálu a barev

Schody a cesty tvořené jedním materiálem stejné barvy (např. černou břidlicí) působí uspořádaným a jednotícím dojmem.

Zajímavého vzhledu docílíme kombinací několika druhů odlišných barev. Dobře spolu třeba ladí dřevo a kačírek nebo cihly a štípaný kámen.

V souladu s okolím

Kromě rozměrů a množství materiálu musíme mít už dopředu představu o konečném vzhledu cesty, nezapomínejme, že je odevšad dobře viditelná a kromě funkce praktické je i významným estetickým prvkem zahrady. Žádná striktní pravidla neexistují, záleží na fantazii a osobním vkusu. Přihlížíme k charakteru a stylu zahrady, aby v ní nové změny nepůsobily cize. Úzké pěšinky vykládané borkou perfektně zapadají do zahrádky lesního typu, zatímco leštěné betonové dílce a kov patří do moderní zahrady. Mořené, dřevěné lávky patří do zahrady s asijským pojetím. Pálené cihly zase navozují příjemnou venkovskou atmosféru.

Triky a nápady

  • Několika triky a optickými klamy, které použijeme při budování cest a schodů, můžeme zahradu zajímavě vylepšit a dodat jí jiskru. Jak na to?
  • Příliš dlouhé cesty opticky zkrátí velké vzory či příčné pruhy. Naopak krátké úseky se budou zdát delší, pokud dlažbu položíme podélně a obruby budou bez přerušení.
  • Jednotvárné rovné cesty oživí mírné stočení nebo kruhové rozšíření. Postranní výklenky, které na nich vytvoříme, nabídnou ideální prostor k umístění květináčů a zahradních doplňků.
  • Chceme–li upoutat pozornost na určité místo, zvolíme na tento úsek menší dlažební útvary. Rozměrnější dílce zase dají vyniknout okolnímu osázení.
  • Cesty lemované vysokými rostlinami působí tajemně, někdy až stísněně. Naopak vysázením přízemních porostů dosáhneme otevřenosti a vzdušnosti.
  • Velice efektně vypadají porostlé oblouky a loubí nebo nahodilé barevné mozaiky, které udělají z obyčejné cesty hotovou galerii.
  • Mezi jednotlivými schody, stejně jako ve škvírách mezi dlažbou, lze pěstovat drobné rostliny.