Většina čerpadel pro tento druh vodních staveb musí být po celou dobu provozu ponořená ve vodě, která je chladí, jinak se čerpadla poškodí (zejména pokud nemají tepelnou pojistku). Prodávají se ale také povrchová čerpadla, která mohou být výkonnější než ponorná, jsou však hlučnější a potřebují složitější instalaci.

Čerpadlo nahradí přírodní koloběh

Drobnějším vodním stavbám a vodotryskům stačí čerpadlo s průtokem do 16 l/min., pro vodopády a dlouhé stružky potřebujeme minimálně 25 l/min.

Jestliže chceme, aby v potůčku, ve vodopádu nebo vodotrysku proudila voda nepřetržitě, třeba po celý den, instalujeme čerpadlo s takzvanou tepelnou pojistkou. Máme záruku, že se zařízení nepřehřeje. Tyto pojistky jsou obvykle konstruovány tak, aby při přehřívání čerpadlo vypnuly a po ochlazení zase samy zapnuly.

Na zimu čerpadla pro jistotu vyndáme a vypustíme vodu z potrubí. Je to vždycky jistější, než riskovat, že zařízení zamrzne a popraská.

Protože k čerpadlům přivádíme elektrický proud, musíme dbát na bezpečnost (všechny objekty pod proudovou ochranou, IP ochrana apod.); pokud si nejsme stoprocentně jistí, raději zapojení necháme zkontrolovat elektrikářem, případně revizním technikem.

Vodu z dolní do horní nádrže většinou dopravujeme hadicí s větším průměrem. Můžeme ale také použít novodurové trubky, jen musíme dbát na to, aby vedení nemělo příliš pravoúhlých záhybů, které by snižovaly výkon čerpadla. A pozor: Protože jde o tlakovou vodu, trubky spojíme napevno, nikoliv jen přes gumové těsnění, jak se to běžně dělá u odpadů.

Filtrace zajistí čistou vodu

Ve všech zařízeních, o kterých je zde řeč, musíme vodu filtrovat. Čerpadla určená pro tyto drobné vodní stavby obvykle mají integrované filtry a poradí si s mechanickými nečistotami, ne však se zeleným nebo hnědým zákalem vody, který vzniká při přemnožení jednobuněčných řas. Část odbourá proudící voda, zvláště pokud jí do cesty postavíme peřeje ze štěrku, oblázků a písku, část zlikviduje speciální zařízení s UV lampou.

  • Zařízením protéká čerpaná voda, kterou ozařuje lampa produkující UV–C záření o vlnové délce 200–280 nm.
  • Účinnost závisí nejen na výkonu tohoto zařízení, ale také na rychlosti průtoku a průzračnosti vody. Pokud je voda příliš zakalená, paprsky odrazí.
  • Záření také zničí choroboplodné zárodky, ale ne stoprocentně, takže ani po této úpravě nemůžeme vodu používat jako pitnou. Nezlikviduje ani vícebuněčné vláknité řasy.
  • Zařízení lze řadit za sebou a tím zvyšovat účinnost.

UV lampa nesmí být v průběhu dnů nebo i týdnu zapnutá, pokud používáme jakékoliv přípravky na úpravu vody – biologické zničí, chemické může rozložit na škodlivé látky.

Některá silnější čerpadla jsou vybavena oběhovou komorou, takže nečistoty obtékají pohybující se části a nezanášejí je. U potůčků nebo vodopádů je to výhodné, protože čerpadlo a filtry nemusíme tak často čistit, k pohánění vodotrysků se však nehodí, tam by se zanášely jejich trysky.

Bezpečností přepad

Vyrovnávacím nádržím, bez nichž by potůčky, vodopády ani venkovní vodotrysky nefungovaly, nezapomeneme udělat bezpečnostní přepady. Stačí trubka do horní části nádrže.

Když je dlouho sucho, voda se z uzavřeného okruhu ztrácí, přirozeně se odpařuje. Pokud by ale byl úbytek příliš v o d n í s t a v b y velký, může být někde porušená fólie, nádrž nebo napojení. U stojaté vody lze místo úniku zjistit tak, že nádrž zcela naplníme a do vody nalijeme hrneček hustější tekutiny jiné barvy, třeba plnotučné mléko, přičemž sledujeme, kam proudí.

Dešťová voda

Nelze zabránit, aby se dešťová voda nedostala do uzavřeného systému stružky, fontány či vodopádu. Zpravidla ji při provozu stačí vyčistit filtry a usazeniny odstraníme ručně. Přesto tato zařízení postavíme tak, aby do nich nemohla stékat voda z okolního terénu, třeba z trávníku, cestiček nebo záhonů. Terén mírně svažujeme od zásobních nádrží a od stružky. Při silných deštích by se totiž do systému mohla dostat hlína a vodu obarvit nahnědo, což by šlo odstranit pouze její výměnou. Pomůže také drenáž.